Tuři Svitavy

74:67

21
16

38
31

60
55

BK KVIS Pardubice

Ze smolaře spasitelem!

Tomu se říká mít z pekla štěstí! Jiří Jelínek dlouho nehrál bůhvíjaký zápas. Do půle sice poslal několik asistencí, ale tři míče také ztratil, navíc míjel i zpod koše. A v úvodu druhé půle přišla osobní apokalypsa – třetí faul a vzápětí hašení nepřesné Markovy přihrávky a následného brejku nesportovním faulem. Do konce chybělo 19 minut, Jelínek musel dolů, hosté z Pardubic nesportovní chyby vrchovatě využili pěti body a po srovnání původně až 14bodového manka se nadechovali k obratu. Jenže….

K překlopení skore nedošlo a 11 minut do konce se do hry vrátil i Jelínek. Pak byl ještě pošetřen první minutu čtvrté čtvrtiny, ale při ošetřování kolegy Slezáka se brzy do zápasu vrátil a se 4 fauly přežil i posledních horkých 9 minut! A navrch se tenhle chlapík, který toho v tuřím dresu za nedlouhou dobu klubu v lize zažil docela dost, stal i hlavním hrdinou koncovky.

V posledních pěti minutách nejdřív po útočném doskoku zvýšil i s faulem na 67-60, čtyřmi šestkami pak pomohl držet čtyřbodový náskok a definitivní ránu soupeři zasadil půlminuty do konce, když za burácení napěchované haly upravil trojkou na konečných 74-67. Zajistil 10 posledních bodů týmu a i díky udržení se ve hře byl králem utkání, v němž se Svitavy radovaly z historické první výhry v play-off a samozřejmě i ze snížení v sérii na 1-2. 

Beksa sice až do závěrečných minut mohla doufat ve šťastný obrat, ale vyšlápnutí Autreyho do autu 50 vteřin do konce za stavu 71-67 už mělo osudovou hodnotu. Beksa se ve 4. dějství dopustila 4 ztrát a ve druhé půli celkem 9 ze svých 14.

Svitavám v ohromné atmosféře patřil úvod, v němž otočily z 2-6 na 14-8. Maximálně využívaly při absenci pardubického power forwarda Kohouta své silnější podkošové vozby a hrnuly se dolů, jak to šlo. To platilo i o útočném doskoku (5-0 po první čtvrtině), který hodně pomohl převaze na tom celkovém: 16-7 po první čtvrtině, 25-17 v poločase a 46-40 na konci. Pardubice sice do konce utkání srovnaly krok na útočném doskoku (13-13), ale zejména úvodní vlna soupeře jim hodně narušila plány.

Ve hře je však držely některé nevynucené domácí ztráty a to, že po většinu času i díky evropským zkušenostem nepanikařily. Také ale po celý zápas nenašly jiné zbraně než své trio Burnett, Autrey a Wall, a i toho jen částečně (9 bodů, trojky 7/1). Ostatní na své americké parťáky spoléhali s blížící se koncovkou stále víc a pardubická hra tak postrádala větší nebezpečnost. Navíc Burnett si musel většinu ze svých 20 bodů vydělat až z trestné linie (13/11 po 8F+).

Tuři, kteří vystřelili o 14 dvojek víc a i kvůli zvýšení sestavy začali s maličkým rozehrávačem Smithsonem na lavičce, v utkání dominovali v bodech zpod koše (42-28), byť to hosté částečně dohnali trestnou bilancí (14/11 – 29/19).     

Pardubicím ve většině utkání chyběla střelba z dálky (hned 2 z jejích 6 trojek padly štastně o desku), soupeři nahrávaly svými častými individuálními výpady na sílu Burnetta s Autreym a kormidelník Sanders při timeoutech vícekrát adresoval i nedostatečnost obrany, obranného doskoku a komunikace. Beksa se také – při ztíženém obranném doskoku - příliš neprosazovala z brejků.

A co v utkání s tak nízkým a vyrovnaným skore vyniklo nejvíc? Svitavská odvaha jít to všech možných efektních zakončení s dunky a alley-oopy, aspirujícími na top umístění celé sezony. Nejvýš čněly především alley-oop dunk jednoruč Roseboroa po tradičním nahození z autu od Smithsona a akrobaticky ještě náročnější „Koš sezony“ power forwarda Mickelsona, který v letu zády ke koši zpracoval pas z trojky a jen intuitivně poslal míč za sebou o desku do obruče. Od podkošového hráče to byla absolutní pozie v pohybu, kterou samozřejmě ocenila burácející kulisa svitavského stánku.  

Právě Mickelson byl top skórerem vítězů s 20 body a 10 doskoky, Jelínek přidal 13 bodů a Roseboro se Slezákem po tuctu. Hosty vedle Burnetta držel ještě 16bodový Autrey.  

Tomáš Bartošek (trenér BK JIP Pardubice): „Klíčový byl útočný doskok domácích na začátku, kdy nás v něm předčili. Měli tam několik střel navíc a tím si dodali ohromnou energii. Začali si věřit a tím získali i potřebný náskok. My jsme se sice vždy přiblížili, ale oni díky útočnému doskakování znovu odskočili. Druhým klíčovým faktorem bylo, že jsme dostali hrozně moc laciných košů. Musíme se z těch chyb poučit a lépe se připravit na středeční zápas.“

Lubomír Růžička (trenér DEKSTONE Tuři Svitavy): „Před zápasem byly jasně rozdané karty, protože v případě, že by to bylo 0-3, tak proti Pardubicím budeme horko těžko hledat morálku, abychom to ještě otočili. Od úvodního rozskoku bylo na hráčích vidět, že do zápasu dávají obrovské množství energie. Na obou polovinách hřiště nevypustili jediný míč a za tím vítězstvím si šli, za což jim patří po právu gratulace. Zároveň však musím říct, že stav je pouze 1-2 a pokud chceme pomýšlet na zdramatizování, nebo úspěch v sérii, tak musíme doma nechat na palubovce všechno.“

Lukáš Kotas (křídlo BK JIP Pardubice): „Nemyslím si, že jsme hráli nějak dobře. Utekl nám začátek a pak jsme to doháněli. V hale byla skvělá atmosféra, těžko se proti tomu hraje, když jsou ve hře i diváci. Domácí se chytili na začátku, což asi rozhodlo. My jsme se sice pak ještě dotáhli, ale bylo to tu ohromně těžké otočit. Velkým problémem pro nás byla střelba z dálky, nepadalo nám to tam. Domácí mají dlouhé pivoty, kteří ucpávají prostor pod košem, a když se vám nedaří z dálky, tak je potom velký problém. Musíme se z toho ale poučit, pořád je to série na čtyři vítězství a ve středu to musíme odčinit.“

Jiří Jelínek (power forward DEKSTONE Tuři Svitavy): „Atmosféra mluvila za všechno, je to fantastický pocit. Pro Svitavy je to historicky první výhra v play-off, ale trenér už říkal, že to je jen první krok. Tento tým má zvlášť na domácí palubovce velkou mentální sílu a nejen pro Pardubice je těžké někoho porazit 4-0 na zápasy. My jsme u nich dělali ohromné chyby, které dělaly ten rozdíl 18 a 14 bodů. Velmi nám pomohl start do zápasu, chtěli jsme hned od začátku Pardubicím ukázat, že se jich nebojíme a nedáme jim nic zadarmo.“