ERA Basketball Nymburk

102:53

35
16

67
30

86
43

BK ARMEX Děčín

Nymburská třináctka, Bendova 9

Hosté se ještě ani nenadechli a už po minutě a půl prohrávali 8-0. Stačila jedna ztráta a jedna zblokovaná střela. A Nymburk od prvních vteřin jezdil do brejků jako na nadupané motorce. A když minul, doskakoval si do děčínské zóny jeden míč za druhým. Naopak Severočeši pod tlakem riskovali přihrávky, které neměli naději na úspěch, do půle jim opět nepadaly trojky (10/0) a mistr si navíc už pohlídal jejich jedinou finálovou zbraň – seběhy ke koši bez míče.

První čtvrtina tak po třech nymburských trojkách skončila 35-16 a poločas dokonce 67-30. Obhájce trofeje tentokrát dominoval na doskoku (v půli už 33-10), když ze 14 útočných doskoků vytěžil 26 bodů z druhých šancí. A ještě trefil 8 trojek z 15 (celkově 28/12).

Za Děčín první trojku vsítil až ve 22. minutě Pomikálek a jeho tým pak přidal ještě tři. Konečná bilance 21/4 byla nejlepší ze všech tří finálových utkání. Na výsledek to ale mělo pramalý vliv.  

Hosté se ještě před druhou půlí sešli v uzavřeném kruhu pod svým košem, aby si řekli, že v podobném duchu už nechtějí pokračovat a po změně stran už dostali jen 35 bodů. Sami ale dali pouze 23, a proto konečnému skore 102-53 chyběl k 50bodovému rozdílu jediný bodík.

Při poměru ztrát 7-18 a doskoků 57-30 (v útoku 22-3) měli domácí ve třetím finále o 30 střel z pole víc. Jejich střeleckými tahouny byli 22bodový Randle a 14bodový MVP finálové série Vojtěch Hruban, který si tak vysloužil parádní hodinky Lotus.
 

Zatímco Randle, Dixon, De Zeeuw, Vaughn, Sant-Roos, Kuridža  a Peterka slavili po třetí výhře v sérii teprve první český titul, 34letý veterán Petr Benda si zapsal svůj devátý v řadě. Na tuzemského rekordmana Ladislava Sokolovského, který si zápas přišel osobně zkontrolovat, mu ale stále dva chybějí.

Top skórery devítičlenné eskadry Děčína byli s 13 body Kroutil a s 12 Vyoral, který dohromady s kolegou z rozehry Šiškou zapsal 11 z 18 ztrát hostů. Ve druhé čtvrtině si jej dokonce vzal na starosti letošní nymburský objev Kříž, který zřetelně zapracoval na své ofenzivní i defenzivních pohyblivosti.  

V kulise 1200 fanoušků byl opět hodně slyšet sektor Severočechů, kteří už v závěru oslavovali své hrdiny bez ohledu na obří rozdíl ve skore. A ještě v úvodu sezony nymburský křídelník Pomikálek se v samém závěru možná hlavně kvůli nim vyšrouboval ke dvěma blokům v rozpětí několika vteřin, aby tak na chvíli dal vzpomenout na stěnu jménem Dikembe Mutombo.

Bůh ví, kde k tomu při 38 minutách ve hře vzal ještě síly. V každém případě těmito kousky pobavil nejen sám sebe, ale i celou lavičku, které k němu včetně trenéra vysílala vodopád úsměvů. Pak už ale přišel čas oblékání domácích do triček se třináctkou. Tolik titulů v řadě už nymburští hegemoni v Kooperativa NBL získali a nezdá se, že by v brzké době našli velkého vyzyvatele. 

Po celé letošní finále se však stále vkrádala na mysl otázka, o kolik víc by mohla favoritovi vzdorovat kompletní sestava Válečníků. Takhle na ni reagoval severní kouč Pavel Budínský:

„Se třemi podkošovými hráči, které jsme postrádali, bychom mohli hrát mnohem svižněji i agresivněji a trochu bychom mohli s Nymburkem stíhat krok v útoku i obraně. Takhle ale bylo vidět, že některým hráčům už došly baterie. Jirka Jelínek a Tomáš Pomikálek se za ty tři zápasy v 6 dnech nadřeli jak mezci a bylo to opravdu složité. Po stránce energií a osobních soubojů by tedy bývalo bylo dobré mít silnější sestavu.“

„Pravdou ale je, že by stejně rozhodovala kvalita zahraničních akvizic Nymburka, především se mi moc líbili Randle, Sant-Roos i Dixon. To byla trojice, která v každém utkání odváděla stabilní výkony, dobré zápasy měl i Vojta Hruban a na to bychom asi narazili. Otázkou také je, co by pak Nymburk předvedl za vyšší úroveň.“

Na otázku, zda si letošními příušnicemi a dalšími problémy vybral klub smůlu na padesát let dopředu, Budínský jen odtušil: „Kéž by to tak bylo…“

A jako by chtěl spíš naznačit opak, dodal, že v den třetího finále ulehla s diagnózou příušnic i týmová fyzioterapeutka.

„Pořád jsme ale měli 8 hráčů a Gavendu jako devátého. A za nás jsme rádi, že se to všechno odehrálo. Jistěže tři zápasy v 6 dnech pro nás byla proti obrovsky kvalitnímu týmu ohromná porce a vzhledem k náznakům, že by se to mohlo i zrušit, patří našim hráčům velký dík, protože pomalu každých 12 hodin jsme řešili, jak to všechno uděláme. Nakonec se ale povedl i ten zápas na zimáku u nás. Ač to bohužel nakonec dopadlo velmi jednoznačně až formálně, v rámci možností to bylo OK.“

Kormidelník vicemistra, který za poslední dva roky získal dvě stříbra v lize a dvě v poháru, v sérii také experimentoval s obranami. V prvním duelu se zkusil spolehnout na zónu, doma už si tým věřil i na větší využití osobky, při návratu do Nymburka už ale opět vzal na milost zónu.  

„V prvním utkání to bylo momentální rozhodnutí, protože jsme vůbec nevěděli, v jakém fyzickém a psychickém rozpoložení budeme. Na ten zápas jsme odjížděli s nejistým počtem hráčů, čekali jsme, jak se budou cítit, a když jsme už věděli, že Tomáš Pomikálek bude naším druhým podkošovým hráčem, vsadili jsme na to, že se nechceme obalit fauly. Nechtěli jsme se brzy vyfaulovávat a pak případně dohrávat ve čtyřech,“ odkryl karty trenér.  

Pokud by tým hrál podle svých obvyklých not, tedy hodně agresivně, osobní chyby by nejspíš přibývaly mnohem rychleji. Jenže i tak ve třetím duelu power forward Jelínek nabral v půlce poslední čtvrtiny 3., 4. a 5. faul během 40 vteřin a musel povinně střídat.

„Obranný systém v tomhle přesto nebyl alfou a omegou. Spíš šlo o to, že hráči nevěděli, jak se spolu budou chovat na hřišti, jak budou spolupracovat, protože hráli v negativních rolích – museli jsme hrát jinak a třeba Luboš Stria na „čtyřce“ vůbec není zvyklý. Herní systém pak trpěl, navíc Nymburk si s těmito situacemi uměl rychle poradit.“