Pošťák Veselého jako Karel Gott. A první byl sladký

Už nebývalý osmý triumf si v anketě Basketbalista roku připsal na své stále bohatší konto šéfdirigent Barcelony a národního týmu Tomáš Satoranský. Završil tak tím nejlepším možným způsobem sezonu, v níž se v jednatřiceti dočkal své první velké týmové trofeje, díky dobytí titulu ve španělské lize.

„Pomalu už nevím, co k tomu říct. Začíná to vypadat jako Slavíci Karla Gotta. S Honzou Veselým se neustále střídáme, což asi ukazuje, odkdy jsme začali hrát na úrovni špičkového basketbalu, a že si držíme nějakou výkonnost. Samozřejmě mi to dělá radost, ale ještě víc mi dělá radost, když tu vidím všechny ty lidi z basketbalového prostředí,” pochvaloval si úspěšný laureát po sobotním slavnostním vyhlášení na Trojském zámku v Praze.

Tomáši, nový generální manažer mužských národních týmů Jiří Welsch na podiu pronesl, že Satoranský s Veselým jsou dva nejlepší tuzemští basketbalisté všech dob. Jak se to poslouchalo?
To je subjektivní názor. Slyšet to ale od někoho, koho si hráčsky a lidsky moc vážím, tak to potěší na duši.

Bavili jste se o letošním vyhlášení i s kolegou Veselým?
Honza podle mě nemá ani „šajn”, že to v sobotu proběhlo. Já ho možná překvapím, že mu tu jeho cenu (za druhé místo) přivezu. Anebo mu o tom možná ani neřeknu. Honza, když končí sezona, tak hodně vypíná. Je to ale pro něj dobře. Teď jsem s ním měl možnost být po celou sezonu jako spoluhráč. Je to neuvěřitelné, kam svou hrou posunul. Už to není takový atlet jako býval, ale je neskutečně chytrý hráč. A viděl jsem, co do toho basketu a týmu dává po celou sezonu.

Jaké to bylo strávit s ním poprvé celou sezonu v jednom klubu?
Trochu jsme se toho báli, protože jsme oba bouřliváci a hrajeme spolu od 14 let v reprezentacích. Trochu jsme se báli, jestli si nebudeme lézt…, jestli si nebudeme po chvilce vadit. Nakonec nás to oba překvapilo. Přeci jen už máme oba rodinu, děti, takže jsme klidnější. Naopak jsme se dost vzájemně podporovali a to nám v sezoně pomohlo.

Trávili jste spolu čas i v soukromí?
Ke konci už tolik ne. Je ale fakt, že jsme bydleli blízko sebe, takže jsme dost často chodili na jídlo nebo se potkávali. Děti chodí do jiné školky, takže jinak k tomu prostor nebyl, navíc ten program byl tak intenzivní, že ke konci sezony už chcete být se svou rodinou a v klidu.

Jaké to pro vás bylo ukončit dlouhé čekání na první týmovou trofej?
Trochu nad tím přemýšlím a říkám si, proč jsem to nevyhrál už dřív. Ale přece jen, když hrajete šest let NBA, tak je strašně těžké být v jednom týmu, který ligu vyhraje. Myslím, že bych zabojoval o více titulů, kdybych zůstal v Evropě, dejme tomu v Barceloně. Když jsem ale na to musel tak dlouho čekat, o to to bylo sladší. Hodně jsme si to užili a do posledních chvil jsem nedoufal, protože Real Madrid je známý svými comebacky. Bylo to velice sladké vítězství v tom třetím zápase finále.

Jak vnímáte vlnu změn v Barceloně, včetně příchodu nového kouče Grimaua?
Jako hráči to sledujeme. S Honzou se o tom bavíme. Už tam byly nějaké věci během sezony před play-off, ale snažili jsme se tomu moc nepropadat a spíše se soustředit na náš výkon. To ukazuje, i jak Mirotič hrál během play-off. Uvidíme, jak to bude vypadat. Těžko se dělají hodnocení, než toho trenéra poznáte. Bude to trochu charakterově jiný typ než Šarunas Jasikevičius, ale líbí se mi ten tým, který jsme začali stavět. Přišli mladí španělští hráči, takže to vypadá nadějně pro ten projekt, kdy hrajeme španělskou ligu i Euroligu.

Spekulovalo se i o nabídkách pro Jana Veselého. Jak to s ním vypadá?
Já osobně jsem se s ním o tom nebavil. Taky jsem sledoval, že o něj měl někdo zájem, ale jeho agent se k tomu vyjádřil jasně s tím, že Honza zůstává v Barceloně, kde má podepsanou smlouvu na další rok. Takže můžu být klidný.

Byli jste ve hře spolu využívání v té míře, v jaké jste si přáli?
Já si nemůžu na nic stěžovat. Na začátku sezony jsem měl zdravotní problémy s kotníkem, takže jsem více minut hrát ani nemohl. Cítil jsem to na těle. Samozřejmě s takovým týmem, kde máme spoustu hráčů velké kvality, bylo dobře, že jsme to rotovali co nejvíc. Pak přišly momenty jako Final Four Euroligy nebo play-off ACB, kde by někteří hráči měli hrát více minut, a myslím, že se to ukázalo ve finále ligy nebo vůbec v play-off, kde jsem byl skoro nejvíc využívaný hráč a „Veseláč” byl hned za mnou. Je to dlouhá sezona, některé zápasy si říkáte, že můžete hrát déle, ale nakonec těch zápasů bylo jak v NBA, takže to tělo ten odpočinek na lavičce potřebuje.

V asi nejdůležitějším zápase sezony, semifinále Euroligy s Realem, vás příliš nepodržela podkošová linie a Real vás uzónoval na čele s obrem Tavaresem. Poučili jste se z toho pro finále ACB?
Ten formát je prostě drastický. Hrát Final Four, kde rozhoduje jeden zápas o celé desetiměsíční sezoně… Tohle vyšlo Realu náramně. Myslím, že jsme neměli ani tak špatné útoky proti té zóně, měli jsme tam volné střely, ale jakmile se začne nedařit a nestřílíme dobře jako tým, tak ta síla momentu zapříčiní, že přestaneme hrát, co umíme. Někdy ve třetí čtvrtině jsme znervózněli, když jsme vedli o šest až osm bodů. Tavares samozřejmě odehrál výborný zápas, když dominoval v obraně i útoku. Myslím, že když se pak střelecky nedařilo, tak jsme se proti němu báli najíždět.

Reprezentační tým zahájil soustředění před olympijskou předkvalifikací. Na co mu v ní věříte?
Doufám, že tam vydrží až do konce a poperou se o postupové místo na další kvalifikaci. Uvidíme, jak trenér Diego Ocampo začlení svůj herní systém do toho týmu. Myslím, že reálné je vše a můžeme se těšit na novou etapu nároďáku pod vedením nového trenéra.