Hymna nej prodloužením smlouvy. Opava po střechu a do Ústí stovka!

Hráčům to před začátkem ligy nastínil víc než jasně a dal jim tak řádného brouka do hlavy. Kormidelník Písku svým Sršňům oznámil, že pokud nezačnou nejméně čtyřmi výhrami z úvodních sedmi kol, týmová sezona nebude dobrá. Jeho svěřenci si tato slova vzali za svá a vystřelili do ligy senzační šňůrou sedmi výher v řadě.

O tom se ani Janu Čechovi vůbec nesnilo. Dobře ale věděl, v čem jeho exkluzivně česká skvadra má pravě na startu NBL největší výhodu. A šel tak říkajíc all-in. Nejen o tom je následující zákulisní interview.

Trenére, jakou jste v létě měli přípravu, když jste do ligy vlétli v tomhle stylu? Byla výrazně jiná než před nováčkovskou sezonou?
Myslím, že o hodně ne, ale začali jsme už na konci července, tedy o týden až deset dní dřív než ostatní týmy. Odehráli jsme tři utkání proti prvoligovým českým týmům, kde jsme ale zapojili hodně hráčů kategorie U19, a kromě jednoho zápasu s americkou univerzitou doma jsme hráli jinak pouze v Rakousku. A vzhledem k tomu, že na nás přišel až nezvykle vysoký počet hráčů, ač tři jsou proti ostatním minimem, plus tu byl Kevin Týml, který toho loni kvůli zranění tolik neodtrénoval, tak náš cíl byl směřovat přípravu k tomu, abysme uspěli hned v úvodu soutěže, kde se dá něco nahnat. Ostatní celky mají daleko víc změn, jsou nové, dávají se dohromady a ještě teď některé mění zahraniční hráče. Jiná ale příprava zásadně nebyla. Byla intenzivní, hodně zaměřená na začlenění nových hráčů.

Když jste v přípravách v Rakousku drtili tamní bundesligu, stačila vám taková kvalita soupeřů?
Nemyslím, že to byly snadné zápasy. Hodně to zkreslil fakt, že rakouská liga začíná o dva týdny později než naše, my tak byli kousek napřed a pro ně to byly první druhé zápasy. Navíc výsledky z přípravy jsou úplně nepodstatné, o efektu přípravy rozhoduje až začátek NBL. A i když možná některé výsledky byly jednoznačné, pro nás bylo hlavně důležité, že jsme si zažili věci, které chceme praktikovat. Výsledky byly to poslední, co nás zajímalo, zásadní bylo jít do sezony v dobrém psychickém rozpoložení, abysme si věřili, vytvořili si dobrou týmovou chemii a věděli, čím se od začátku chceme prezentovat.    

Je to víc než sen vést ligu při druhém roce v soutěži s bilancí 7-0 a s jediným výhradně českým kádrem?
Řeknu to možná trochu sebevědomě. Základní část jsem si trochu rozdělil a tohle byla první třetina, kdy se hrálo dvakrát týdně a nebyl čas potrénovat. Já řekl hráčům, že pokud z těchto sedmi zápasů nebudeme mít čtyři výhry, nebude to dobrá sezona. A v hloubi duše jsem chtěl pět, možná snil o šesti, sedm mě ale nenapadlo ani ve snu. A to, že vedeme soutěž, je krásná pohádka. Pořád to ale nic neznamená. A to, že máme jen české hráče? Je na každém, jakou cestu si zvolí. Já to nechci stavět tak, že my máme české hráče a ostatní mají i cizince. To, že máte české hráče, znamená, že můžete rychleji zapracovat i nové individuality, udělat z toho tým, namíchat lepší chemii. Určitě je to jednodušší a můžete pak využít toho úvodu soutěže. Na druhé straně čeští hráči vám nenabídnou ten individuální talent, který mají cizinci, což se může projevit v další fázi soutěže. Po zkušenosti z minulé sezony jsem tak velice opatrný v tom, co říkám, takže znovu - tohle nic neznamená. Je před námi pořád spousta práce.

Jak euforii z vedení a neporazitelnost vašeho týmu prožívají písečtí fanoušci?
Celé jižní Čechy jsou basketbalem poblázněné a je vždycky příjemné jít po městě a potkávat nové a nové lidi, kteří to takhle berou. Z Písku se už skoro stává basketbalové město a lidi tím neuvěřitelně žijí. Svědčí o tom, že poslední volné vstupenky na nedělní zápas s Opavou se vyprodaly během čtvrthodiny po otevření na Ticketportalu a už zbývají jen poslední místa na stání. Čeká nás neuvěřitelná atmosféra, protože hala bude narvaná až po střechu. Taky už teď máme naplánovaný výjezd autobusu za dva týdny do Ústí. Měl by se zaplnit, plus je to blízko Prahy, tak doufám, že nás studenti z jižních Čech přijedou taky podpořit a snad se tam sejde až sto našich fanoušků. A věřím, že pokud budeme pokračovat na podobné vlně euforie, ty fanbusy se budou dít častěji a i lidi se budou scházet na venkovní zápasy po hospodách s projekcí.

Euforii už před sezonou podpořila i nová klubová hymna, na které zní i váš hlas a také někteří hráči a fanoušci. Jak jste si nahrávání užili? A co říkáte na své zvěčnění přímo v textu songu, což znamená, že nějaký ten rok u týmu asi budete muset zůstat, aby se hymna nemusela měnit?
Jo, už jsem říkal, že to bylo nejlepší prodloužení smlouvy a že jsem zase o trochu klidnější. (směje se) Ne, vážně, ta hymna byla snem předsedy Míry Janovského a představovalo to několik měsíců práce. I pro nás byl zážitek dostat se do nahrávacího studia a zakřičet tam slova „Sršni Písek” nebo „Zvítězíme!”, kterými jsme tu skladbu dotvořili. Bylo to zase něco jiného, trvalo to něco přes hodinu a výsledek je suprový.

Doma teď budete mít Opavu, která ještě určitě není ve své top formě. Půjde ta série protáhnout ještě dál?
Takhle o tom nechci přemýšlet. Opava má pořád obrovskou kvalitu a je to jeden z největších aspirantů na medaile. Bohužel město a klub postihla přírodní katastrofa a myslím, že ti kluci a celý klub měli měsíc úplně jiné starosti než basket. Mají tři prohry, což vůbec nic neznamená, Opava je pořád papírovým favoritem, my jsme nohama na zemi a já na nás nechci vytvářet tlak kvůli vítězné sérii. Jdeme do každého utkání s cílem uspět, protože letos se, myslím, dá porazit každý kromě Nymburka, který bude odskočený.

Budete si v aktuální formě věřit i právě na Nymburk? Nebo jak se při jeho aktuální famózní formě a hře dá k zápasu s ním přistupovat?
Kdo viděl obě venkovní utkání Nymburka v Lize mistrů, tak musí žít v realitě. Na druhou stranu my si to užíváme. Do toho utkání jdete s tím, že nemáte co ztratit a stát se může všechno. Před tím máme ještě tři zápasy, do Nymburka pojedeme úplně s čistou hlavou a uvidíme, co se tam stane.

Vypadají na startu sezony tři nové tváře ve vašem týmu, tedy Jan Karlovský, Matěj Burda a Johan Haiblík, ještě líp, než jste mohl doufat?
Splnilo to přesně má očekávání - vnesli novou energii, impuls, ti kluci si váží zodpovědnosti, kterou dostali, a sedlo si to. To jsem ale věděl už po pár týdnech, při zápasech v Rakousku, protože ta týmová chemie je opravdu cítit a ti kluci táhnou za jeden provaz. Ukázaly to už první zápasy, kdy to pokaždé rozhodl někdo jiný, a nejlepší na tom je, že si kluci nezávidí, užívají si svou roli a individuální statistiky jdou zatím bokem, za což jsem strašně rád.

Jak se dá - jako by mávnutím proutku - ze tří hráčů z konce lavičky, tedy z Karlovského, Týmla, který u vás pořád teprve začíná, a Burdy, který i přes průměr 20 minut v minulé sezoně v Pardubicích neměl ani zdaleka tak velkou roli jako nyní, udělat druhého až čtvrtého střelce týmu na úrovni 12 až 14 bodů?
Ti kluci tu kvalitu prostě měli, bylo to jen o tom dát jim šanci a důvěru a stát za nimi, ať se daří, nebo nedaří. Oni to splatí. Navíc to nebyla neznámá jména. Prošli si všichni mládežnickými reprezentacemi, hráli ma univerziádách a já o jejich kvalitě nepochyboval. Splnilo se tedy, co jsem věřil, že zafunguje, a i když udělají chybu, pořád budou hrát. Bral jsem je do rolí lídrů nebo do užší rotace a na nich je to vidět. V prvních zápasech byli pokaždé lepší a lepší, samozřejmě pak ta poslední dvě utkání už jsme byli hlavně psychicky unavení. Bylo náročné udržet tu sérii, což je přece jen nová situace. Primární odpovědí na tuhle otázku je tak prostě - důvěra. Jinak k těm bodům - o potenciálu Honzy Karlovského se vědělo, ukazoval ho v první lize v Litoměřicích, a když nastoupil za Ústí, vytvořil si v play-off proti Děčínu i střelecký rekord. Ty body se tak čekaly, protože jde o jeho nejsilnější stránku. O Maťovi Burdovi jsem věděl, že je výborný střelec, ale přiznávám, že jsem čekal, že přednostně nám pomůže s rozehrou. To, až jak dobrý střelec je, jsem opravdu nečekal. Jsem rád, že se té role zhostil, má sebevědomí na těžké střely a v posledních utkáních nám to hodně pomohlo.

Skoro by se zdálo, že takhle vylétnout by jinde mohl lecjaký málo využívaný hráč, vy jste ale asi dobře věděl, proč si berete právě tyto borce...
Ti čtyři byli moje priority, měl jsem je vytipované dlouho, protože proti nim vedu zápasy řadu let, a sázel jsem na to, že to vyjde. Věděl jsem, že zapadnou do party, znají se se všemi hráči a ten proces bude rychlý. Jistě ne vše jde tak rychle, ne s každým by to takhle fungovalo a ne každému by vyhovoval náš styl, nicméně my ten prostor mladým českým klukům dáváme, chceme dávat a budeme dávat. Věřím, že ti kluci, kteří tu roli budou chtít a budou si toho vážit a pochopí hodnoty našeho klubu, tak s velkou pravděpodobností jejich čísla vystřelí.

Pojďme se vrátit i poslednímu zápasu v Olomouci, kde jste ztráceli až 14 bodů, a kde vás domácí skórer Wertz už do půle zasypal 27 body. Věřil jste v každou chvíli, že i tohle dokážete otočit a že Wertzovi ty zásahy musí někdy dojít?
V Olomouci jsem byl možná nejvíc bezradný za dobu, co trénuju. Nechat si dát od jednoho hráče za poločas 27 bodů, pak vést v koncovce o osm, zahodit několik trestných hodů, kterými si zase podřízneme větev, nechat soupeře vyrovnat šest vteřin před koncem, po timeoutu pak zahrajeme něco úplně jiného, než jsme si řekli, a stejně to v prodloužení dovést k vítězství - to už trenér ani v nic nedoufá, je jen rád, že to tak skončilo. Určitě to nebyl nás nejlepší výkon, hrálo se nahoru dolů, ale my jsme taky nepanikařili a říkali si to po celý průběh základní hrací doby, že máme teď širokou rotaci a že naše lavička je lepší. A tím, že se pískalo hodně faulů, jsme taky věřili, že dřív, nebo později soupeře utavíme a šířka kádru se projeví, což byl nakonec rozhodující faktor. V prodloužení už Olomoucko nemělo své klíčové pivoty a my ve vymezeném území rozhodli o výhře.

Nedílnou součástí vašeho úspěchu je to, že jste na předních příčkách většiny hlavních statistik, kdy máte druhý nejproduktivnější útok (98 bodů), přičemž jste byli i první, třetí obranu (79,7), když jste byli i nejlepší, druzí jste v asistencích (22,7), nejlepší v trojkách (39 procent), házíte nejvíc šestek (27,7), druzí jste v ziscích (10,4) a při rychlosti hry a zakončování ztrácíte solidních 13 míčů. Čeho si tu vážíte vůbec nejvíc?
My jsme byli léta braní za útočný tým a víceméně i v minulé sezoně jsme tím ligu ohromili. Taky to ale byl útok bez obrany, což se v té první fázi sezony letos změnilo. Jsme schopní velice dobré obrany, což je pro mě hrozně cenné, a při tom, jak rychle hrajeme, tak jen z dobré obrany může vycházet hodně rychlých protiútoků, z toho pramení trojková střelba a navazuje na to postupný útok. Klíčová je ale ta obrana. A kdo zná moji práci, ví, že jsem vždycky hrdý na počet asistencí, což ukazuje na to, že míč chodí z ruky a vede to i k dobrým individuálním statistikám hráčů. Všichni hrají, všichni jsou aktivní, musí ohrožovat koš a jen díky lítání míče jsme schopní těch kolektivních výsledků i individuálních čísel. Všichni jsou ve hře a nikdo nemůže být jen podavač míčů.

Když se obrana tak zvedla, číselně zatím z 89 na 80 bodů. Znamená to, že jste ještě zpreciznili svůj presink a nenecháváte se v něm tolik překonávat?
Řekl bych to tak, že presujeme méně a jsme trochu zataženější, ale to souvisí i s příchodem nových hráčů, máme širší rotaci. Zatím klepu na dřevo, že se nám vyhýbají zranění a můžeme tak hrát s obrovskou intenzitou, což se v obraně projeví. Navíc máme úplně jinou výšku týmu než minulou sezonu. Příchod těch vyšších hráčů obraně určitě pomohl, protože loni jsme byli jednoznačně nejmenší tým ligy.