Něco takového jsem ještě nezažil! Hlavní útočná zbraň? Doskok

V polské Gdyni se zapsal na basketbalovou mapu Evropy. Na nejdůležitějším mládežnickém šampionátu kontinentu se etabloval jako druhý střelec úspěšného českého týmu a také jako jeden z pouhých dvou dvojciferných.

„To bylo určitě super a hodně to zvedne sebevědomí. Hlavně to byl ale se všemi kluky skvělý zážitek, když se takhle podaří poslední mládežnická „repre”,” pochvaluje si brněnský forward Šimon Svoboda, který na A-divizním mistrovství Evropy doručoval 12,3 bodu a k tomu i pět doskoků na utkání.

Šimone, jak jste to šesté místo jako hráči vzali? Byli jste dětmi štěstěny, když jste na dvě výhry ze sedmi zápasů, hlavně díky dvěma famózním čtvrtým čtvrtinám, dobyli rovnou šesté místo?
Měli jsme docela štěstí na los, jak nám to vyšlo se soupeři, ale ty dvě koncovky už o štěstí tolik nebyly. My v základní skupině nepředváděli naši nejlepší hru, měli jsme tam nějaké výpadky a vyšlo nám to až proti Srbsku a pak s Polskem. Tam jsme hráli náš nejlepší basket. Je pravda, že být na dvě výhry šestí není špatné (usmívá se).

Trenér Pivoda jel do Polska hlavně zachránit divizi A. Co si cestou do Gdyně říkal jeho tým?
Asi ve všech bylo, že hlavní cíl bude minimálně udržet divizi A. Po skupině jsem se trošku bál, ale v osmifinále proti Srbsku už jsme byli jasně nastavení, že to jdeme vyhrát, a že když to urveme, je hlavní cíl splněný a můžeme to jen vylepšit.

Kde jste po třech porážkách ve skupině našli proti Srbům coby vítězům jiné skupiny víru v úspěch?
My si pořád říkali, že to, co jsme předváděli ve skupině, není náš nejlepší basket. Měli jsme tam výpadky, které nás stály celý zápas. Se Srby nám dost pomohlo, že jsme na ně šli jako outsideři a řekli si, že tam necháme všechno a zkusíme urvat co nejlepší možný výsledek. Myslím, že soupeř nás hlavně v první půlce trochu podcenil, pak jsme si na něj začali věřit a nakonec to urvali.

Srby jako čtvrtý tým na doskoku jste v zápase doslova ubili právě na doskoku, který byl vaší předností na celém turnaji. Byla to v tu chvíli otázka hlavně vůle, nebo jste prostě měli dobré hráčské typy na tuto činnost?
Hlavně na útočný doskok jsme měli zaměřenou celou přípravu, že tam budeme chodit ve všech pěti a že to bude naše hlavní útočná zbraň. A proti Srbsku se nám to dařilo asi nejvíc. Chodili jsme tam všichni a ty balony sbírali. První část turnaje jsme byli nejlíp útočně doskakující tým a doskok celkově byl hlavní faktor, proč jsme tenhle zápas vyhráli.    

Jak jste v přípravě jako hráči přijali systém útočného doskoku ve všech pěti hráčích, který byl velmi silně inspirován modelem ex-kouče Nymburka Orena Amiela?
Ano, je pravda, že na startu přípravy jsme tomu úplně nevěřili. Třeba já na to nebyl zvyklý, nikdy jsem to takhle neviděl. Po nějakých přípravných zápasech jsme tomu ale s kluky začali věřit, že to může být naše hlavní zbraň, kterou můžeme ta utkání i otáčet. Osvojili jsme si to a nakonec to byla skvělá věc.

Důvod nedůvěry byl jaký?
Já se bál, že z toho budeme dostávat strašně moc rychlé body, když nebudou dva hráči zajišťovat protiútok soupeře. Na začátku to tak i bylo, dokud jsme to neměli zažité, ale postupně jsme to všichni zvládli velmi dobře.

Budete teď na útočný doskok chodit víc i v lize?
Budu se snažit hlavně dodržovat pokyny trenéra Vaňka, kdy v útoku doskakujeme ve třech, a dva zajišťují, ale za mě bych tam měl chodit i tak, a to i budu.

Vy jste byl jedním z mála hráčů z týmu, kdo měl větší zkušenost s NBL. Jaký to byl přeskok z ligy na vrcholnou evropskou scénu v U20?
Po stránce fyzična to bylo podle mě podobné, ale hlavně rychlost hry byla na Evropě výrazně vyšší. Jinak to bylo podobné jako liga.

Jak vás ohromily neuvěřitelné výkony spoluhráče Jakuba Nečase, který měl za sebou první rok v NCAA jen s 11 minutami na utkání a pak vystřihl na šampionátu takový koncert, kdy se stal dokonce top skórerem turnaje s téměř 19 body?
„Neči” samozřejmě hrál výborně a hlavně se výtečně zhostil role lídra, což bylo cítit na hřišti i v kabině, a obstál v tom na výbornou. Já ho tak všeobecně vnímal už v sedmnáctkách a v devatenáctkách v Brně, navíc měl oproti nám ostatním daleko víc zkušeností z dospělého basketu, trénoval už s ligovým áčkem. V útoku na turnaji nezklamal, tu těžkou střelu si vždycky vzal a proměňoval. Já původně tu sezonu v NCAA nijak nevnímal a počítal jsem s tím, že „Neči” bude lídr, protože jsem s ním už hrál několik sezon, a bylo to tak i koncipované koučem Pivodou. Je ale pravda, že 19 bodů na zápas bych si netipnul asi od nikoho z nás (usměje se). To byl neuvěřitelný výkon.

A vaší rolí měla být pozice druhého a jediného dalšího dvojciferného střelce týmu?
No, nevím, jestli to tak bylo ušité, ale už v přípravě jsem měl od trenéra i do střelby dost důvěry a myslím, že mě sunul do role toho, kdo bude taky dávat víc bodů. Občas mi to padlo, občas ne, ale vyšlo z toho tohle, s čímž jsem spokojený.

Máte za sebou slušnou sezonu v NBL s osmi body za 22 minut coby pátý střelec Brna z hráčů, kteří za něj odehráli většinu sezony. Poroste vaše role i dál?
Doufám, že ano a že se mi bude dařit víc.

Vraťme se ještě k těm unikátním čtvrtým čtvrtinám se Srby a Poláky, s nimiž jste obraceli dokonce z minus 20 bodů. Jak jste ty koncovky jako tým prožili?
Po první půlce se Srby, kdy nás trochu podcenili, do toho začali hodně šlapat ve třetí čtvrtině. Ve čtvrté jsme ale všichni věřili, že je můžeme porazit. Museli jsme ale na hřišti nechat všechno, což se povedlo. Soupeřům už to pak tolik nepadalo a byli zaskočení. A hlavně nás podržel ten útočný doskok, protože jsme měli strašně moc druhých šancí. A s Poláky jsme 32 minut hráli výrazně pod možnosti a z těch minus 20 bodů to hodně otočil „Neči”, který trefil důležité střely. Domácí byli taky zaskočení a já ani moc nepochopil, jak se nám to pak povedlo. Nevím, jestli někdo z nás ještě doufal v takový obrat za osm minut (směje se), protože já v životě něco takového nezažil.  

Zejména čtvrtfinálový zápas s fyzickou Belgií a její celozápasovou zónou odhalil i některé limity týmu spočívající v malé počtu hráčů schopných ve větším hrát jeden na jednoho a roztrhnout výrazněji obranu soupeře. Jak jste si třeba tento duel protrpěli?
Ten mě mrzí asi nejvíc z celého turnaje. Vyhrát ho, už jsme si to mohli rozdat o medaile. Nám se celý turnaj příliš nedařila střelba z dálky, odkud jsme měli mizernou úspěšnost. A když Belgie stála v zóně celý zápas, tak do půlky nám sice ještě něco spadlo, ale pak už to nešlo a neměli jsme ani hru zevnitř.

Když si vzpomenete na své žákovské a rané mládežnické roky, jak se věnovalo hře jeden na jednoho ve vašich týmech?
Já v mládeži většinou jeden na jednoho hrál jen z dolního postavení, protože jsem skoro celou mládež byl na pivotu. Až teď poslední dva roky jsem na křídle, kde s tím ještě tolik zkušeností nemám, takže ani pro mě to třeba s tou Belgií nebylo snadné. Přesto jsme měli kluky, co tohle umějí, třeba Ráďu Mrázka, ale zrovna v tomhle zápase nám to moc nešlo.