Pro to náměstí udělám maximum!

S ADAMEM ČÍŽEM Z HYUNDAI FINAL 8 Adam Číž právě teď ještě spí. A bude spát až do půl jedné. ”Budík si nastavím na 12:30, objednám si nějaké těstoviny s kuřecím, najím se a pojedeme do Nymburka na finále,” popsal svou náplň pauzy mezi pohárovým semifinále a titulovou bitvou Hyundai FINAL 8 (dnes od 18:50 na ČT Sport) rozehrávač Kolína, který včera večer se svým týmem přepisoval klubové dějiny. 

Postupem do vůbec prvního finále a dobytím dosud nejcennější medaile, která už nyní má nejméně stříbrnou hodnotu.

V kariérní formě se nacházející dirigent k tomu v semifinále s Pardubicemi pomohl 16 body a 10 asistencemi na jedinou ztrátu, když opět strávil na kurtu maximálních 40 minut, už potřinácté v této sezoně. Zhruba od poloviny třetí čtvrtky už ale jeho benzinová kontrolka začala nervózně blikat a z pohybu i střelby klíčové opory Medvědů bylo znát, že “přežít” až do konce utkání pro ni bude nadlidský výkon. Číž však nakonec na střídačce nepobyl ani jednu jedinou vteřinu.

”Cítím se úplně skvěle,” smál se těsně po skončení zápasu. Než začal mluvit s plnou vážností. ”Ne, byl to určitě náročný zápas. Ke konci už jsem toho měl docela dost a tři minuty do konce to s námi nevypadalo právě dobře. Naštěstí jsme pořád věřili, že můžeme vyhrát, podařilo se nám soupeře čtyřikrát pětkrát ubránit a v útoku povstal Jirka Jelínek, něco trefil a my jsme ve finále,” úlevně dodal 29letý hráč, jemuž během rozhovoru přišel osobně pogratulovat se zdviženým prstem na znamení pochvaly kouč soupeře Adam Konvalinka, který ještě pár minut předtím seděl zcela zdrcený na pardubické lavičce.

Adame, když jste během třetí čtvrtiny vypadal všelijak a trojky a pak i šestky vám lítaly leckam, přesto jste si ani tentokrát neřekl o střídání. Vážně jste se nebál, že to do konce nedáte?
Já si to chtěl vyhrát, nebo prohrát sám na hřišti. Nestihli jsme to prostřídat v prvním poločase a ve druhém už jsem se střídat bál. I proto, že už bych se zpátky nemusel rozhýbat. A chtěl jsem to rozhodnout na hřišti.

Někteří hodně vytížení hráči vypijí během zápasu litry tekutin s magnesiem, aby se vyhnuli křečím. Užíváte ho i vy?
Nic takového nepiju, spotřebuju jen asi dva litry našeho iontového nápoje. Křeče jsem ale neměl ani dneska. Zatím se mi i v této fázi sezony daří dohrávat bez nich. Uvidíme, co bude dál, ale myslím, že mě to teprve čeká.

Jak jste se zejména první poločas vyrovnávali s ortodoxním přebíráním clon v podání Pardubic, které tak po vás důrazně šly, a nedávaly žádnou otevřenou střelu z trojky vám, ani spoluhráčům?
Bylo to složité. Pardubice výborně bránily, do poločasu nás přebíraly, což jsme se snažili využívat a posílat to pod koš do převahových situací, což se nám dařilo. Pak soupeř přešel na krytí clon pomocí předskoku a hrál to velmi dobře. Volní hráči pak nebyli tam, kde by měli být. A střely se nabízely trochu jinde, což na konci využil Jirka Jelínek.

Když vám zejména ve druhé půli Beksa chodila do koše jako na otevřenou promenádu a šla přes vás na plus 7 bodů, neobával jste se, že to už nepůjde otočit?
Bylo to tak. Za stejných okolností by nás to před touhle sezonou položilo a zápas by skončil o patnáct dvacet bodů pro Pardubice. Letos si ale natolik věříme a jsme už po té vítězné šňůře mentálně natolik silní, že jsme to prostě nevzdali. A za to jsem na kluky strašně pyšný. Vím přitom, jak je to těžké, když některým je 40 (Machač) nebo 33 let (Jelínek) a taky někdy točí velké minuty, takže klobouk dolů, že jsme to nevzdali.

Váš zachránce Jiří Jelínek byl sice v obraně ve čtvrté čtvrtině využíván soupeřem jako nejednou snadný cíl, ale v útoku to soupeři i s úroky vracel. Jakou radost vám udělal?
Jirka je hodně specifický hráč a jako rozehrávač to s ním mám složité. Nikdy nevím, co v dané chvíli udělá, v útoku i v obraně. Naštěstí to ale neví ani obránci. (smích) Jirka má pro hru cit, ale je to takový basketbalový ďábel. Tady mu to vyšlo a jsem rád, že je na naší straně.

Když ještě v závěru šlo o každý bod, dovolil si v obraně neuvěřitelnou věc, kdy mohl doběhnout na trojku k power forwardu Heřmanovi, který na začátku čtvrté čtvrtiny jednu trojku trefil a ve čtvrtfinále měl bilanci 6/3, nicméně váš kolega zůstal téměř pod košem a se slovy ”Nic, nic, dobrý, nic!” vzýval minelu soupeře, který pak skutečně nedal.
O té situaci vím, dokonce jsme se připravovali na to, že právě Petr Heřman svou střelbu zlepšil a poslední zápasy dával. (odfoukne si)... Jirka se ale rozhodl, jak se rozhodl, a nakonec dobře pro nás. Kdyby ale ta trojka padla, tak ho všichni ”zabijeme” (směje se).

Teď vás čeká první finále v dějinách klubu, s odpočinutějším Nymburkem, který měl před semifinále den navíc, a vy k tomu máte ještě výrazně užší rotaci. Jak se s tím vypořádáte?
Pro nás je to super. Splnili jsme to, pro co jsme sem přišli, a teď to z nás spadlo. Na jiných palubovkách nám to z dálky nepadá tak jako doma, tady to bylo možná dáno i nervozitou, která z nás ale v neděli spadne. Nymburk je odpočatý, soupeře tu zatím válcuje, ale na hřišti proti nám bude vždycky jenom pět hráčů. (směje se) My do toho půjdeme naplno a chceme vyhrát. Jsme už moc daleko na to, abychom to vzdali.

V případě pohárového triumfu jste se na oslavu zavázal obíhat hlavní kolínské náměstí nahý, jen s rouškou a s korunou na hlavě, dokud vás strážníci neodvedou ze scény. Uděláte pro tento běh ve finále maximum?
Jasně, že udělám! (směje se)

Autor: Redakce NBL
Reklama
Pistalka