Interu patří kredit, ale my zpomalovat nebudeme

O 54, 46 a 44 bodů. Při tak jednoznačných vítězstvích v Tipsport FINAL 8 Česko-slovenského poháru se zdálo, že šlo o možná nejtriumfálněji a nejjednoznačněji získanou trofej pro ERA Basketball Nymburk za mnoho mnoho let.

„Letos máme prostě styl, který proti této konkurenci sedí. Dokážeme hrát nátlakově a je vidět, že na tenhle styl v české i slovenské lize ti kluci, přestože basket umějí, nejsou zvyklí. Máme široký kádr, jsme schopní držet tempo, a proto je ten rozdíl ve skore takový. Na začátku finále bylo vidět, že dokud bratislavský Inter měl síly, dokázal s námi držet krok. Pak se ale projevilo to, že hrajeme ve dvanácti i ten brutální formát turnaje pro týmy, které nemají tak širokou rotaci. To nám hodně hrálo do karet,” pravil ke smršti tří zápasů v průběhu 54 hodin (v případě Nymburka) křídelník obhájců trofeje Vojtěch Hruban, který byl za tři konzistentně kvalitní výkony na turnaji vyhlášen jeho MVP. Ve finále zaznamenal jako druhý střelec týmu 12 bodů, 7 asistencí a 3 doskoky za 19 minut.

Vojto, MVP FINAL 8 jste se stal vy, nicméně z vašeho celku to mohlo být při vyrovnanosti výkonů pět šest dalších borců, že?
Nevím, jak se to vyřešilo, ale jsem samozřejmě rád. Nicméně to mohlo od nás dostat pět dalších lidí a nikdo by se nemohl divit. Já jsem byl tou volbou překvapen, sám jsem měl jiné kandidáty, ale je to krásné. Pokud to mám říct, tak bych dal Nighaela Cesasera, který měl výborné první dva zápasy a ve finále získal kvanta doskoků (8), tak jsem myslel, že to bude on. Já jsem odehrál dobrý turnaj, ale asi bych tu cenu posunul dál. I kluci mi ale říkali, že to je zasloužené, tak snad jo.

Uvařil se úžeji rotující Inter tak trochu ve vlastní šťávě tím, jak ostrým tempem začal, jak chodil za každým útočným doskokem, a jak jezdil v obraně?
Proti nám o moc jinak hrát nejde. Oni využívali toho, že měli určitou výškovou převahu, my zase byli rychlejší. Bylo to samozřejmě poznat, šlo o třetí zápas ve třech dnech, což je hrozně těžké, a i my jsme už trochu tahali nohy, a to máme rotaci úplně jinou. Nikdo nehraje přes dvacet minut a stejně to bylo složité. Interu tak patří kredit za to, jak začal a jak to aspoň chvíli udělal zajímavé. Pak už rozhodla naše rotace a to, že můžeme hrát pořád v tomhle tempu, na které soupeř v jeho rotaci není zvyklý.

Pokud má protivník opěrnou rotaci třeba jen sedm osm hráčů, je to v tuto chvíli málo na váš styl hry?
Při třech zápasech ve třech dnech stoprocentně. Tenhle formát je brutální a pro nás je velkou výhodou, protože jsme schopní ty lidi prostřídat, zvlášť když jsme první dva zápasy vyhráli velkým rozdílem a zapojit se mohli i mladší kluci.

Užíváte si v podobných utkáních boj aspoň v prvních poločasech, dokud není skore o parník?
My si užíváme spíš ty druhé, kdy už to rozhodnuté je. Samozřejmě by bylo fajn, kdyby ta konkurence byla větší, ale takhle to prostě je a zpomalovat kvůli tomu nebudeme.

Někteří hráči Interu jako američtí guardi Cousins či Caruthers vypadali, že zápas brali trochu osobněji, byl tam lecjaký trashtalk i přemrštěné reakce po faulech a podobně. Jak jste viděl tento aspekt vy?
Snažili se hrát tvrdě, což jim nemám za zlé. Někdy to bylo trochu přes lajnu, ale to k tomu patří, bylo to finále.

Je možné, že už místy neunášeli vaši tvrdou obranu i při zakončeních, kdy jste neřešili, zda se dopustíte faulu, nebo ne?
Ono je to těžké, ti kluci na to nejsou zvyklí a v tomhle tempu to odnáší i většina soupeřů v Lize mistrů. Když se jde o úroveň níž, a soupeři hrají Europe Cup FIBA nebo Severoevropskou ligu jako Inter, je to něco, na co si člověk musí zvyknout. Jinak Inter němá špatné hráče, basket umějí, ale na to rozhodování a jiné věci je to tempo prostě úplně jiné. A pak je hrozně těžké nedělat chyby.

Stejně jako naposledy při velké domácí výhře nad španělskou Murcií jste i Inter radši posílali na trestnou čáru, než aby dával jakékoli snadnější body zpod koše?
Jo, zvlášť pokud víte, že někteří kluci nejsou ti nejsilnější šestkaři. Pak je lepší je „říznout”. Máme velkou rotaci, s fauly není problém a věděli jsme, že není třeba nikoho šetřit do koncovky, takže je lepší to vždycky zastavit a nechat je vydělat si body z šestek.

Jak jste viděl dvě technické chyby ze závěru první půle pro spoluhráče Ondřeje Sehnala? Budete ho nyní, vy starší, před klíčovým reprezentačním oknem trochu uklidňovat?
Mluvit s ním asi budeme (směje se), nebo takhle - já mu do duše promlouvat nebudu. První technická byla (za rozmíšku s Cousinsem po jeho faulu), druhá byla velice přísná (za výkřik „hej” po neodpískání faulu při zakončení). Ondra je prostě emotivní hráč, sám moc dobře ví, že tohle by se mu stávat nemělo a věřím, že si na to příště dá pozor. Někdy je to samozřejmě těžké. Dnes navíc on byl tím, kdo vytvořil ten rozhodující náskok, takže skončil na vrcholu.

Oslava pro vás, reprezentanty, proběhne jen při návratu domů autobusem?
My se po finále spíš rozprchneme, půlka lidí tu měla rodiny, takže si dáme jen nějaké pivo. Jsme tu navíc jen mikrobusy, takže bychom zpátky stejně nejeli spolu.

Po FINAL 8 vy, hráči národního týmu, přecházíte na výrazně složitější misi posledního okna kvalifikace o EuroBasket, kdy vás v pátek čekají doma Řekové a poté míříte do Anglie. Jak složité bude postup uhrát?
Musíme něco vyhrát a zvládnout to. Anebo bude třeba, aby nám pomohli soupeři. Stát se může všechno, ale my jinam koukat nebudeme, budeme chtít Řeky doma porazit a o postupu si rozhodnout sami a pak se v klidu připravovat na léto a dokončit dobře sezonu.