Nový explozivní krajinář z hlavního města: Můj důkaz rodičům!

Pražská ČZU má od soboty o jednoho známějšího studenta navíc. 

Dosud anonymní 21letý adept bakalářského titulu v oboru krajinářství Matěj Šafařík monstrózně vystoupil v ultraklíčovém duelu sezony, v němž USK chyběli dva zásadní střadatelé celkem dvacítky bodů, ze své obvyklé role devítibodového střelce s necelými třemi asistencemi a jedním ziskem.

A jako zdatný rozehrávač, kterému vtloukali do hlavy, že dirigentská taktovka mu do ruky nepatří, vysoustružil čtvrtý největší výkon sezony celé ligy, kdy na míle překonal své běžné průměry. 29 body, 9 asistencemi i 6 zisky zapsal kariérní maxima, šestkami 14/12 nechal zapomenout na své 60procentní šestky a se schopnými sekundanty Vlkem a Campbellem dotáhl Sovy proti Nové huti ke kýžené výhře zajišťující elitní nadstavbovou skupinu.

Matěji, od kdy jste věděl, že v utkání budete bez opěrného dua Švec - Schilb?
O Ondrovi (Švecovi) jsem věděl, protože už nehrál minulý zápas. A s Blakem se to stalo z minuty na minutu, o jeho absenci se rozhodlo až před zápasem.

Kdo měl nejvíc na starosti rozehru? Musel to být váš úkol?
Celou sezonu mám být záloha „Švícka” (Švece), přičemž nám tam v některých momentech a zápasech sezony pomáhal i Blake. Tím, že nám oba vypadli, jsme se pokoušeli, jestli to tam budou schopní zastat i další hráči, ale nakonec to při výkonu mě i Jadena Campbella, který za mě pár minut, co jsem nehrál, zaskočil, spadlo ve většině utkání na mě.

Takže jste musel odtáhnout celou rozehru a ještě nasázet 29 bodů. To tedy klobouk dolů!
To úplně ne, ale byl to prostě dobrý zápas, který přišel ve správný moment. A to, že nám chyběli dva důležití hráči, podle mě naše mužstvo semknulo a podalo pak dobrý týmový výkon, i když se teď řeší jeden výkon. (usmívá se)


Jaké pokyny jste do utkání měl, nebo vás spíš trenéři ani nechtěli moc strašit tím, co všechno na vás v tak důležitém zápase bude ležet?
My jsme věděli, jak je to důležité, a role v týmu máme rozdané už dlouho. Brali jsme to prostě tak, že je potřeba ten zápas vyhrát a hlavně se nepouštět do nějakých extra věcí, což se nám snad povedlo. Hráli jsme, jak jsme chtěli, a tím jsme se dostali k té výhře. Já tak nedělal nic navíc.

Jistě, kromě 20 bodů nad váš obvyklý průměr. Mimochodem, býváte před takovými velkými zápasy nervák, nebo jste spíš kliďas?
Já nervák moc nikdy nebýval. Jistě, byl tam nějaký tlak, celý klub chtěl skupinu A1 hrát, ale nervozitu jsem kvůli tomu necítil. A zvlášť se vstupem do zápasu jsem z celého týmu cítil, že tam jakákoli nervozita opadla, protože jsme už v prvních minutách zjistili, že jsme schopní to uhrát. A jen jsme nesměli povolit.

Vy jste do tohoto duelu byl na průměru 9 bodů. Jaké to je dostat se v lize poprvé na více než 20 a dokonce skoro na 30?
Bylo to zajímavé. Co si pamatuju, tak když jsem začal dostávat v lize větší prostor, tak se mi první zápas povedlo dát dvacet, a to jsem si myslel, že bych chtěl někdy ještě zopakovat. A když se povedlo tohle v sobotu v tak důležitém zápase, o to ta radost byla větší. Zaprvé z toho, že jsem pomohl týmu splnit úkol a taky si sám něco dokázat, to za to stálo. Super zážitek.

Koho jste nejvíc potěšil?
Určitě trenéra šestkami 14/12, protože já se s nimi trochu trápím. A taky jsem tím výkonem musel potěšit rodiče v hledišti. Věří ve mě celou kariéru a podporují mě. Byl to takový důkaz, že všechna ta společná léta nešla do kopru a trochu se to už vyplácí.    

Býval jste jako žák a mládežník bodovější hráč, nebo to začíná přícházet až nyní?
Záleží, čemu říkat bodový, ale co si pamatuju, tak jsem se držel kolem průměru 15 nebo 17 bodů. Takže to nějak bodově založené bylo.

A jste odjakživa playmaker, nebo se do této pozice až nyní víc nasouváte?
Mám takovou rozdvojenou osobnost. Vždycky jsem se nejlíp cítil na dvojce a vždycky mi říkali, že nemám hlavu, vidění hry a dovednosti na rozehrávače. Na tom křídle jsem i číselně lepší. Teď mi ale byla předhozena tahle role a já jsem ji přijal velice rád. A rád se od kouče Galea přiučím něco nového o rozehře, ve které nejsem tak zběhlý.  

Měl a chtěl jste to s NH hodně rvát do koše a chodit si pro šestky, při vědomí letos slabší obrany Ostravanů?
Určitě bylo v plánu využívat nájezdů a ten útok pak přišel. Obrana NH nám sedla, hlavně padly trojky, k tomu pár nájezdů a šestek a dopadlo to takhle.

Potkal vás v průběhu zápasu ten slastný pocit, kdy se koš zdá větší než obvykle?
Asi trochu jo (usmívá se), to uznávám. Ač to zní neprofesionálně, tak jsem si kolikrát říkal, že dneska tam padne všechno, protože buď je větší obroučka, nebo menší míč, a že můžu zkusit dost věcí, na které bych si normálně netroufl, a možná by to mohlo spadnout.

Podobný pocit museli mít i další dva dvacetibodoví kolegové Vlk s Campbellem. Pro vás to navíc musel při tom posledním úseku s osmi porážkami z devíti zápasů být docela sváteční moment, když jste měli tři dvacetibodové střelce, že?
Jo, to jsme říkali s „Dájou” (Vlkem) v šatně, že jsme to ještě pravděpodobně nikdy neviděli. Oba jsou to s Jadenem naši nosní střelci z dálky a byly to dost důležité výkony, které jsme potřebovali.

Rozhodlo zápas vaše nastavení před zápasem, obrana, nebo hlavně ta výjimečná střelecká představení?
Hlavně bych vypíchl celou přípravu v týdnu před zápasem. Byli jsme jako tým na stejné vlně, cítili jsme sebevědomí a do zápasu jsme vstupovali s jinou energií. Běhali jsme, jak chceme, půjčovali si míč a do toho jsme plnili i pokyny v obraně. Byli jsme agresivní na míč a všechno se to hezky spojilo.  

Do nadstavby jdete z osmé pozice, dvě výhry za Olomouckem, nejlepší šestka je ještě o dvě dál, budete tedy cílit hlavně na sedmé místo?
Určitě. Bylo by naivní říkat, že jdeme bojovat o vyšší pozice. Je tam už přece jen vyšší rozdíl. Priorita tak bude dostat se před Olomoucko, případně před jiný tým, který bude sedmý a stlačit ho pod sebe.

Pojďme ještě k vám. Vy jste už v závěru minulé sezony, kdy jste měl úsek s osmi zápasy z devíti s dvojcifernými body včetně dvou dvacetibodových, naznačoval určité zlepšení, nicméně stalo se v létě před touto sezonou něco zásadnějšího, že jste zdvojnásobil své statistiky?
Poslední léto bylo konečně klidnější, bez mládežnické reprezentační akce, což jsem ke konci využil k přípravě s trenérem Adamem Konvalinkou a věřím, že se to celkem vyplácí. Čísla jdou docela nahoru a díky tomu cítím větší sebevědomí a jistotu, že si můžu dovolit různé věci.

Je to vítaný tlak, že po takovém zápase, jako byl ten sobotní, už se od vás bude čekat víc častěji?
Pro někoho by to mohlo být svazující, ale mně takový tlak baví. Je to výzva posouvat se dál. Nehledat jen milníky jako nějaké přestupy jinam, ale každý další zápas tohle očekávání na výkony přijímat a překonávat. Samozřejmě bude asi těžké něco takového zopakovat hned v sobotu proti Olomouci, ale rád bych na to navázal.