Do medvědí historie chce vstoupit každý!

S JIŘÍM JELÍNKEM Z HYUNDAI FINAL 8 Když hraje, má stejnou radost ze svého koše jako z tref spoluhráčů. Z těch druhých soudě dle užitého slovníku snad ještě větší. Jiří Jelínek při tom jistě vůbec nemyslí na to, že aktuálně nehraje aspoň poloviny zápasů, jak si to s drobnou nadsázkou v létě předsevzal. A stejně tak nejspíš při pohárovém čtvrtfinále nemyslel na to, že drtí svůj bývalý tým svitavských Turů, byť hned po zápase přišel k jeho lavičce na pěknou řádku minut podiskutovat. 

Hlavní bylo, že kolínský veterán po výhře 79-63 zaknihoval postup a v sobotním semifinále s Pardubicemi (17:00) bude s Medvědy útočit na vstup do historie, od níž nyní dělí GEOSAN dobře odmakaných 40 minut.

”Půjdeme do toho na sto procent, nebo do toho spíš dáme ještě víc než dosud. Je tam možnost prvního stříbra pro klub a každý chce být zaznamenaný u takového historického zápisu,” říká téměř zasněně power forward, který před 9 lety byl u slavného semifinálového triumfu nad Nymburkem (90-88) v lize i u dobytého bronzu, který je dosud maximem kolínského klubu.
  
Pardubice ve čtvrtfinále s Brnem ukázaly dvě tváře, jako ostatně častokrát v této sezoně. Dvě třetiny zápasu odehrály výborně, pak ale do zóny zcela zkolabovaly a postup honily v posledních dvou minutách.

”Určitě si z toho něco vezmeme. Já to sledoval jen po očku a Pardubice mě překvapily. Spíš jsem si myslel, že vyhraje Brno. S Pardubicemi to zatím máme 1-1, je to na neutrálním hřišti, bude to nevyzpytatelné, ale určitě si na ně věříme,” hlásí Jelínek.

Jeho patnáct minut ve čtvrtfinále zřejmě tak nevyčerpalo, ale výkon jeho týmu oproti předchozím ligovým duelům přece jen působil poněkud unaveněji, byť na nevýrazné Tury to stačilo.

“Unavené to určitě bylo, už je půlka února a těch zápasů se kvůli covidu nahromadilo dost. Naše opory, které hrají 40 minut skoro každý zápas, už tedy samozřejmě jsou unavené a pak je to o těch mladších a o nás, co hrajeme míň minut, abychom tomu nějakou energii přidali. Naštěstí dnes i ten unavenější výkon stačil,” ulevilo se zkušenému borci.

Zejména v první fázi utkání zaujalo, jak si oba celky, které v lize mají víc trojkových pokusů než dvojkových, dávají na soupeřovu obloukovou trojku pozor a chtějí jí zamezit. Kolín nakonec měl trojek i dvojek stejně (40 a 39), zato Svitavy ”sklouzly” k vyššímu počtu dvojek (38 ku 27).

”My jim ty trojky určitě dávat nechtěli a myslím, že ani Svitavy nám. Už se známe a oba týmy se snažily zamezit té nejsilnější stránce soupeře,” pokýval hlavou Jelínek.

„Komu to jde, ať body dává.“

Jiří Jelínek


Když Medvědi zprvu neměli trojkové pozice, poslali pod koš Skinnera, který tam svou ofenzivní smrští otevřel úvodní dvojciferné vedení. ”Co si pamatuju, tak od doby, co Lee v létě přišel, zlepšil o tisíc procent ty svoje ”pull upy” a další pohyby kolem koše, a když mu to padá, tak potom ho krmme. My nejsme takoví, že bychom potřebovali dávat pokaždé dvacet bodů, a komu to jde, tak ať dává,” vzdává se Jelínek vlastních střel ve prospěch jednoho z lídrů týmu, který celý zápas prakticky nezavře pusu, když udílí různé pokyny či upozornění ostatním.

”Lee není přímo ředitelem naší hry, ale je emotivním hráčem, který se to snaží hodně hecovat a povzbuzovat nás. K tomu jsou jeho pokřiky namířené nejvíc, než aby nás přímo řídil,” upravuje dojem podkošový kolega.

Jelínek se nemohl vyhnout ani otázce na zlomový moment utkání, jímž bylo už po 13 minutách vyloučení rozehrávače Turů Romana Marka za drsnější rozmluvu s rozhodčím po situaci, kdy si playmaker žádal faul za postrčení od Křivánka na doskoku.

”Podle mě to ale ještě definitivní zlom nebyl, ze 17 bodů to Svitavy do poločasu stáhly na osm. Přišly ale o prvního rozehrávače, který jim nejvíc řídí hru, dodává tomu klid nebo emoce a z celkového pohledu to velký vliv mělo,” souhlasil i nesouhlasil kolínský Medvěd.

Autor: Redakce NBL
Reklama
Týden basketbalu na ZŠ