Čekání na návrat mistra ptákovin

S DAVIDEM MACHAČEM Z HYUNDAI FINAL 8 Mohl by být kronikářem kolínského ligového putování. Ze 14 sezon klubu osobně dosvědčuje už třináctou a z dob jeho první už žádný spoluhráč není v Kooperativa NBL činný. Stali se z nich funkcionáři v různých zemích, případně fungují v jiných podkošových sférách a soutěžích anebo se transferovali do civilního časoprostoru. Jen on stále odmítá nazírat tok času optikou běžných smrtelníků a dál posouvá hranice své kariéry v české nejvyšší soutěži do dimenze JJ68.  

”Při svém příchodu do Kolína bych ale určitě nečekal, že ve čtyřiceti budu hrát ligu,” přiznává nejstarší hrající Medvěd David Machač v odpovědi na otázku, která původně zněla trochu jinak.

Co tehdy očekával, že by se mu s nově v NBL etablovaným týmem mohlo časem povést?

”To už je tak dávno,....” zasměje se jeden z nejplodnějších střelců domácí historie, když začne zvažovat svou repliku.

”Čekal na mě, až se vrátím,” vmísí se mezitím nevyžádaně do hovoru po pohárovém finále opodál sedící podkošový spoluhráč Jiří Jelínek, který pro pohotové hlášky nechodí nikdy daleko.

”Přesně!” vypálí po radě kamaráda Machač. ”Letos jsem čekal na Jiřího, a proto hrajeme tak dobře, protože on tu je. V týmu panuje neskutečná pohoda díky tomu, co on tu dělá za ptákoviny,” jen drobně naznačí multifunkčnost 33letého farmáře a holubáře, který vedle toho příležitostně posouvá kolínské basketbalové milníky až k medailovým hodnotám.

V sezoně 2011/12 byl právě on s Davidem Machačem - jako jediní muži ze současné sestavy - u historického kolínského bronzu v lize, tehdy po překvapivém vyřazení Pardubic ve čtvrtfinále a dokonce i s bonusem jednoho senzačního triumfu nad Nymburkem v semifinále. Jelínek si později dal okružní jízdu přes Svitavy, Děčín a Handlovou, aby se po osmi letech do pěkné roviny vrátil. A hned z toho byla druhá společná medaile nyní již veteránského dua - pohárové stříbro. Víc jich klub za svých 81 let nenapočítal.   

”Jo, bez nás dvou to nejde. Musíme tu být, aby se získávaly medaile,” přitakává smějící se Machač. A potvrzuje tak dobré momentální naložení týmu, jehož hráči se beze stopy stresu smáli a vtipkovali jak při rozcvičování před čtvrtfinále či finále, tak po timeoutu ve vypjaté koncovce, jako by šlo jen o přípravné zápasy.   

Kolínský celek trávil poslední sezony spíš v ligovém suterénu, když postupně skončil na osmém, desátém a jedenáctém místě, a od dobytí bronzu nikdy nebyl lepší než šestý. O to je letošní ohromující vzepětí a třetí místo po základní části i pohárové stříbro větší událostí.

”Před letošní sezonou bychom tomu nikdo nevěřili, ale při těch výsledcích a výkonech v základní části ligy a při výhodném losu poháru jsme se do finále FINAL 8 chtěli dostat a jsme rádi, že se to povedlo. A že zrovna letos? Každá sezona je jiná a teď se to strašně sešlo. Adam (Číž) a Lee (Skinner) hrají fantasticky a občas se k tomu přidáme i my ostatní. V něco jako pohárové stříbro ale člověk doufal jen někde vzadu, že se ještě podaří, a je to překvapení,” přiznává Machač, podle nějž se včera dostalo i na nějaké to pivo na oslavu historického úspěchu.

Pro něj osobně je však stále o něco výš devět let starý ligový bronz. ”Tam je to za dlouhodobou soutěž. Stříbro je ale pořád stříbro a je fantastické. Doufejme jen, že to zopakujeme i v lize,” zahledí se už do jarních měsíců.

”Snad budeme pokračovat v těch výkonech z posledních týdnů a udržíme minimálně to třetí místo, když navíc za druhou Opavou jsme o dvě výhry. Do play-off chceme z co nejlepšího místa a hlavně musíme zůstat zdraví. Soutěž je letos strašně vyrovnaná a může se v ní stát cokoli,” dodává s mnohoznačným příslibem v hlase.

Jeho zatím na hodně úzko rotující tým dostal nedávno velmi solidní posilu v podobě univerzálně použitelného Jana Křivánka, jehož fyzická prezence byla znát i během FINAL 8. ”Určitě rozšířil naši rotaci na perimetru. A jestli to v téhle sestavě vydržíme až do konce, to se musíte zeptat Adama a ”Líčka”. Já ale doufám, že jo. Adam je stroj!” zdůrazní Machač.

Playmaker jeho slova potvrdil, když po 40 minutách v semifinále natočil 24 hodin nato přes 38 minut proti letecky hrajícímu Nymburku. A Medvědi se i díky němu ve finále 24 minut drželi na dostřel, než padli o 25.

”Jsme schopní i lepších výkonů, ale známe sílu Nymburka, proti kterému dvě tři nepovedené minuty můžou znamenat manko dvaceti bodů. Hraje se s ním tedy těžko a musí se jet naplno celou dobu, jinak to skončí o padesát,” doznává čtyřicátník Machač, jemuž bylo ve finále svěřeno sedm minut, předtím ve čtvrtfinále 14 a v semifinále 12.

”Tohle je na trenérovi a je to dané i tím, že třeba Nymburk hraje velmi rychle a já ve svých letech nebo i ”Jelen” to máme těžší, protože soupeř lítá pořád nahoru dolů,” pokyvuje hlavou power forward nacházející se uprostřed své 22. ligové sezony.

Při nyní častějších pobytech na střídačce si během Hyundai FINAL 8 nemohl nevšimnout inovativního hudebního doprovodu všech utkání, a to i během hry. ”Právě při hře to člověk nevnímá, to až na té ”lávce”. Osobně se mi hudba do hry nelíbí, ale je to v tuhle chvíli asi lepší, než když je úplné ticho. V tichu jsou taky slyšet různé výrazy, co v běžném hluku zápasu nejdou zaslechnout. My jsme ale hlavně rádi, že se hraje a že se turnaj mohl uspořádat, i s těmi nepříjemnými opatřeními kolem,” analyzuje nesnadnou situaci nejzkušenější ligový hráč.

Autor: Redakce NBL
Reklama
Vstupenky Eurobasket