Změna. Člověk nemůže být všude a u všeho, říká Czudek

Tak takový rok tu ještě nebyl! Česká basketbalová reprezentace bude v roce 2022 čelit několika výzvám. Pokud uspěje v následujících dvou kvalifikačních oknech o mistrovství světa, čeká ji ještě do konce roku stejná porce kvalifikačních zápasů. A do toho všeho domácí EuroBasket! Nejbližší sportovní cíle navíc bude dosahovat s pozměněným realizačním týmem.

Už v únorovém okně nebude vedle trenéra Ronena Ginzburga na lavičce sedět Petr Czudek. Vzhledem k vytíženosti své osoby v klubu BK Opava a nahuštěnému programu národního týmu, který si vyžádá nejen hodně času stráveného na lavičce, ale také v přípravě na důležitá klání, se rozhodl své působení u reprezentace přerušit.

„Jak se vše posouvalo kvůli covidu, tak byla odsunuta olympiáda i EuroBasket. Rok 2022 se stal tak náročným, že z toho vycházejí až čtyři měsíce práce pro národní tým. To se nedá skloubit s prací v klubu. V Opavě působím nejen jako trenér, ale i člen představenstva. Potřeboval jsem to vyřešit, protože se nedá sedět na dvou židlích zároveň. To by za současné situace nebylo dobře pro národní tým ani pro chod klubu,“ vysvětluje Petr Czudek, co ho vedlo k nelehkému rozhodnutí.

„Vazby, které jsme za tu dobu vytvořili se všemi včetně trenéra Ginzburga, jsou trvalejšího rázu. Nechtěl jsem ale dělat něco napůl.“

Hledejme za ním dlouhé přemýšlení, které komplikovaly úspěšné reprezentační akce, již byl Petr Czudek jako asistent trenéra nedílnou součástí: „Pro mě to byla jedna z nejdůležitějších otázek. Člověk vystupuje z úspěšného vlaku. Když si vzpomenu na všechny akce z posledních let, byl to úžasný zážitek. Vazby, které jsme za tu dobu vytvořili se všemi včetně trenéra Ginzburga, jsou trvalejšího rázu. Nechtěl jsem ale dělat něco napůl.“

Jenže právě úspěchy národního týmu stály hodně času, který pak Czudkovi chyběl jinde. Své rozhodnutí několikrát po návratu z olympijského Tokia konzultoval s trenérem Ronenem Ginzburgem a později i s předsedou ČBF Miroslavem Janstou a sportovním ředitelem Michalem Ježdíkem.

„Pro mě bylo především velkým, opravdu velkým potěšením s Petrem spolupracovat. Zažili jsme spolu velké úspěchy a on má na všech podíl. Je mi líto, že se rozhodl odstoupit ze své funkce, kvůli povinnostem, které má v Opavě. Také ho ale chápu a respektuju jeho rozhodnutí,“ našel pro své rozhodnutí pochopení u Ginzburga.

„Byl vždycky velmi pozitivní, i v těžkých momentech nás nabíjel energií a měl pozitivní myšlení.“

Za dobu společného působení u národního týmu si vytvořili způsob efektivní spolupráce. „Zaprvé mi hodně pomáhal s taktickými věcmi. Jako hráč má spoustu zkušeností, takže byl nápomocný i v komunikaci s hráči. Často mi taky připomínal, že jde „jen” o sport a musíme nad věcmi mít nadhled. Taky byl vždycky velmi pozitivní, i v těžkých momentech nás nabíjel energií a měl pozitivní myšlení. Pro trenéra je dobré mít nablízku takového „pozitivistu”, který se ale nebojí říct, co si myslí. Dobře jsme k sobě pasovali,” uvědomuje si Ginzburg.

Czudek rozhodně nechce uplynulé roky spolupráce zahodit a dál bude sledovat národní tým. Po dohodě s trenérem Ginzbrugem je připravený poskytnout svou radu. Věří ale, že nově doplněný realizační tým bude fungovat bez problémů. Ostatně, k národnímu týmu se na pozici asistenta v podstatě vrací Luboš Bartoň, který byl naposledy součástí týmu na mistrovství světa v Číně. Tehdy jako skaut soupeřů.

„Znám Luboše už spoustu let. Nemusím teď dlouze mluvit o jeho kariérním hráčském životopise nebo o tom, co o basketu všechno ví. Je tak přirozené, že volba padla na něj. Jako hráč působil na nejvyšší úrovni, dlouho hájil barvy - i v roli kapitána - národního týmu, a navíc chce být trenérem, k čemuž má veškerou potřebnou výbavu. Když jsem zvažoval různé kandidáty, on byl na prvním místě. A jsem rád, že mou nabídku přijal. Je to mladý trenér se skvělou budoucností před sebou. Jsem si jistý, že nám může hodně pomoct,“ uvedl na adresu svého nového asistenta Ronen Ginzburg.

„Pomáhal mi už na světovém šampionátu v Číně. V Brně i v reprezentaci do 17 let navíc pracuje s mladými kluky, což pro nás bude taky užitečné. Jeho úkoly nyní budou odlišné oproti mistrovství světa, kde plnil především funkci skauta soupeřů,” upozorňuje.

Luboš Bartoň sbíral mezinárodní reprezentační zkušenosti jako hlavní trenér národního týmu do 18 let, kde měl pokračovat i letošní léto. „Je to práce, která mě hodně bavila, a od které se mi u tohoto šikovného ročníku 2004 neodchází snadno. Pak se ale vyvinula situace u národního týmu mužů tak, že Petr Czudek teď z osobních důvodů odchází a já jsem přijal výzvu stát se jeho nástupcem. Myslím, že je to správný krok, máme před sebou mistrovství Evropy na domácí půdě, do toho přichází řada kvalifikačních oken, takže práce je spousta, navíc mi z hlediska časového prostoru vyhovuje, že v Brně teď nejsem v roli hlavního trenéra. Další věc je, že už jsem s trenérem Ginzburgem na dvou akcích byl, známe se velmi dobře a bude to tak dobře fungovat.”

Také on si uvědomuje, že tentokrát bude jeho asistentská role u národního týmu jiná než v Číně. Bude se podobat spíš té z léta 2017: „Zásadní rozdíl bude v tom, že budu víc řešit naše hráče, jejich výkonnost, co nám můžou dát, v čem s nimi v tom krátkém čase můžeme pracovat, znát jejich silné nebo slabší stránky. Hodně jsme ovlivněni tím, že teď v únoru budou chybět někteří naši nejlepší hráči, zejména na pozicích pivotů, a my s tím musíme nějak pracovat. Já se teď budu muset znovu podívat na naše minulé zápasy, co v nich fungovalo, nebo nefungovalo, a nahlížet na hráče z trochu jiného pohledu než dřív, protože teď už se na ně budu dívat jako asistent. A pak tam budou nějaké příspěvky nebo názory k taktice. Trenér už mě požádal, abych si připravil pár variant do našeho útoku i obrany.”

Z nabitého programu národního týmu v roce 2022 jednoznačně ční domácí EuroBasket. Právě před takovou akcí se Petru Czudkovi s národním týmem neloučilo lehce. „To je vrchol téhle party. V září by to v Praze měla být reklama na český basket. Kolikrát se mi zdá sen, že Saty nahazuje Veselkovi, ten smečuje a 15 tisíc lidí je na nohou. Je mi to líto, ale člověk nemůže být u všeho a všude,“ uvědomuje si.

Ve správnosti rozhodnutí ho utvrdily i zdravotní komplikace, které ho potkaly zkraje letošního roku. „Když mi bylo 50 a bilancoval jsem, uvědomil jsem si, že jsme posledních 10 let byl v jednom kole – přes sezónu s klubem a v létě s nároďákem, ať už to byly mládežnické týmy nebo áčko. No, a síly ubývají. Jak jsem byl na přelomu roku oslabený, skočil na mě streptokok pneumonia a udělal si ve mně pořádnou party. Strávil jsem dva týdny v nemocnici. I když si člověk myslí, že je nesmrtelný, tak prostě není. Je to pro mě zdvižený prst a varování, že bych měl víc poslouchat své tělo,“ avizuje zvolnění svého pracovního tempa.

Pozměněný realizační tým čeká první společná akce už na konci února v podobě dvojzápasu s Bulharskem v kvalifikaci o mistrovství světa 2023.