Vyjádření ČBF k přestupové etice

Vážení zástupci basketbalových klubů, vážené basketbalové prostředí, v posledních letech dochází k postupné kultivaci českého basketbalového prostředí, včetně přestupové politiky v mládežnickém basketbalu. I přes tento pozitivní posun ale občas vzniknou situace, které jsou za hranou etiky. Česká basketbalová federace takové případy vnímá, ale v otázkách etiky, kde nejsou jasně daná a sepsaná pravidla (což ani prakticky nelze), nemůže být konečným soudcem.

Není nám však lhostejné dění, které mezi basketbalové kluby přináší soupeření mimo basketbalové palubovky. Vzhledem k tomu, že v následujících týdnech bude docházet ke zvýšenému přesunu mládežnických hráček a hráčů, dovolili jsme si sepsat pár doporučení pro kluby tápající v etice přestupové politiky. Základem celého procesu je prevence.

 

a) Investujte

Do vztahu Vašeho klubu se svými hráči/dětmi a s jejich rodiči.

Do vztahu nad rámec svého vlastního klubu, tedy do vytváření profesionálního vztahu mezi kluby a jejich trenéry a v rámci celé basketbalové komunity.

Výsledkem této investice, která může mít podobu finanční, časovou či lidskou, by mělo být vytvoření respektujícího prostředí napříč basketbalovou komunitou. Takové prostředí si pak samo poradí s neetickým chováním, pokud k němu vůbec dojde.

Automaticky totiž mezi aktéry vzniká prostředí plné vzájemné důvěry a bezpečnosti, kde dochází k vzájemnému obohacování všech zapojených stran.

 

b) Komu „patří“ hráči?

Ano, český basketbalový systém je založen na klubismu. Nicméně pokud se pohybujeme v mládežnickém a výkonnostním basketbalu, je dobré si uvědomit, že hráčky a hráči nepatří klubu. Je to zcela odlišný vztah oproti profesionálnímu basketbalu. To tvrdíme i s vědomím nákladů, které klub do svých svěřenců investuje. To už ale úzce souvisí s dosažením cíle uvedeného v bodě a).

 

c) Kdo má odpovědnost za hráče?

V mládežnickém basketbalu mají za hráčky a hráče odpovědnost vždy rodiče či zákonní zástupci (do 18 let věku). Jakkoliv je tato odpovědnost v rozvoji svěřenců v praxi přenášena na klub, konečné a hlavní slovo má vždy rodič. Opět návrat k bodu a) – pokud prostředí funguje správně, činí rodič rozhodnutí plně informován.

 

d) Vyhodnocení situace

Každý přestupový proces má svůj začátek a konec. V obou případech je důležité položit si otázku: „Co je pro tuto hráčku/tohoto hráče v daný moment nejlepší?“ Samozřejmě, různé strany mohou nabídnout různé odpovědi, ale pak právě přichází role rodiče. Důležitá je tedy vzájemná komunikace.

 

Chápeme, že v určitých případech se i prostředí mládežnického basketbalu stává konkurenčním. Stále však věříme, že všechny situace lze řešit se vzájemným respektem. Konečně, všem nám jde o společný rozvoj českého basketbalu.

Mějte krásné léto, během kterého položíte základ další úspěšné sezóně.

S přátelským pozdravem

  

Michal Konečný
generální sekretář ČBF