Turnaj, kde se pískají jen hlasité sekery

S JAKUBEM NEČASEM Dosud nepoznané zkušenosti s nefalšovanou evropskou podkošovou řežbou, střety s budoucími hvězdami Euroligy a možná i talenty pro NBA, skvěle zmáknutá ”bublina” v bráně do Asie a především vědomí, že za plného výkonu po celý zápas by i nad zvučnými evropskými značkami dokázali zvítězit. 

Všechnu tuhle ”zážitkovou turistiku” si z historické premiéry v kvalifikačním turnaji juniorské basketbalové Euroligy dovezli z Istanbulu brněnští mládežníci, vedení pevnou rukou vítěze mužské Euroligy Luboše Bartoně.     

”Jako tým nás samozřejmě mrzely všechny tři porážky ve skupině, protože jsme od úspěchu v těch zápasech nebyli zase tak daleko, a mohli jsme ty soupeře porazit. Tyhle týmy se ale Euroligy účastnily už poněkolikáté a právě zkušenosti rozhodovaly. Pro nás to byly první zkušenosti s takovým turnajem, ale hlavně šlo o obrovský zážitek, který jsme si vychutnali na maximum. A myslím, že jsme neudělali ostudu,” odfoukl si po návratu 17letý forward Jakub Nečas, který už v této sezoně zapisuje za Basket Brno 3 body za 12 minut i v nejvyšší domácí soutěži mužů. 

A i to se mu na Bosporu hodilo. V utkáních ve skupině s Římem (65-82), domácím Efesem (80-83) a Zaragozou (59-73) plus v prodlužované vítězné bitvě s tureckou Bursou (71-66) o konečné sedmé místo psal výtečné průměry 13 bodů, 9,5 doskoku a 4 asistencí, čímž si vysloužil i členství v All-Star sestavě turnaje. Ve všech utkáních buď dosáhl double doublu za dvojciferné body i doskoky, nebo jej od něj dělil jediný doskok. Jako by mu bylo jedno, kdo proti němu stojí.

”Tak to určitě nebylo. V každém zápase jsem měl jinou úlohu v obraně, která byla hlavní, a v útoku to přicházelo nějak samo. Se Zaragozou jsem si pomohl dvěma trojkami a spíš jsem střílel než najížděl, s Bursou jsem to zase doháněl osmi body v prodloužení,” popisuje své výkony teenager, který nastupoval na podkošové pozici 4, ač v NBL je jeho 204 vysoká postava využívána hlavně na křídle.

Své dlouhé minuty si Nečas každý zápas hodně užíval. ”Mě nejvíc baví hrát pro tým, když se vyhrává, ale taky si chci být jistý, že při prohře jsem udělal maximum a nic jsem nevypustil. V Istanbulu to byl herně velký rozdíl, i oproti zápasům mužů u nás. Utkání tam měla obrovskou intenzitu a nejvíc mě na nich bavily ty emoce, které to přináší, když se něco povede týmově,” vypráví s neskrývaným nadšením.

A právě takových emocí se v zápasech urodilo nepočítaně, byť byly střídány i smutkem a zklamáním. A to ve všech utkáních ve skupině. Začalo to hned v pátek před polednem proti Římu.

”Ten odehrál celý turnaj výborně a zaslouženě se dostal až do finále. Po Realu to byl nejlepší tým. S námi ale oproti finále s Madridem ještě nehrál tak dobře a my na něj měli. S domácím Efesem jsme úplně ztratili první poločas, kdy jsme nehráli, co jsme měli. Pak jsme se vrátili do zápasu, zdramatizovali to a jen škoda koncovky, že nám tam ještě něco nepadlo. A zápas se Zaragozou, na kterou jsme určitě měli, pro mě byl největším zklamáním turnaje. Ještě na začátku druhého poločasu jsme vedli, ale posledních 15 minut jsme totálně ztratili koncentraci a prohráli,” mrzí mladého Brňana.

Chuť si tým spravil aspoň v posledním duelu o sedmou příčku. ”Soupeři už tam kvůli zranění chyběl nejlepší hráč, my začali výborně, bránili jsme a chodili do protiútoků. Bursa sice otočila šňůrou 21-2, ale v koncovce jsme se zvedli a v prodloužení už jsme byli jednoznačně lepší. Burse došly síly, protože se jí vyfaulovali tři důležití hráči.”

Nečas po skončení turnaje dobře věděl, co tým musí napříště zlepšit. ”Ne vždy jsme ukazovali celý zápas, co v nás je. Pokaždé se mám vydařila jedna polovina a druhá byla hodně podprůměrná. Podle mě tomu chyběl ten zlatý střed - byl to buď podprůměr, nebo nadprůměr, a na to se musíme příště soustředit.”

Vůbec nejtěžší složkou zápasů bylo pro Basket Brno vypořádání se s celoplošným tlakem protivníků na míč, což nejvíc pociťovali rozehrávači.

”Několikrát jsem si zkusil vyvézt balon i já a měl jsem co dělat, protože nejsem nějak skvělý driblér. Musím taky pochválit kluky z rozehry, jak se s tím i přes naše ztráty vypořádávali. Taky z toho ale byli v koncovkách pořádně unavení a nedokázali jsme pak organizovat hru tak, jak jsme chtěli,” popisuje Nečas náročnost zápasů.

Podle něj tým nakonec nestrádal ani tak v segmentu fyzičnosti jako s velmi volně nastaveným metrem sudích. ”Ten strašně tvrdý basket nám dělal obrovské problémy. Rozhodčí to hodně pouštěli a my na to nebyli zvyklí, protože v Česku se píská skoro každý kontakt. V Istanbulu se ale pískalo, až když ta bolestivá ”sekera” přes ruce byla slyšet na celou halu,” zdůrazní dvoumetrový kudrnáč.

I když jinak si organizaci turnaje včetně bydlení v parádním hotelu pochvaloval, minusu pro  arbitry se kapitán týmu vyhnout nemohl. ”Trochu mě štvalo, že skoro žádný rozhodčí neuměl v takové mezinárodní soutěži anglicky a bylo hodně těžké se s nimi dorozumět. Myslím, že všechno pískali turečtí sudí, musím ale zároveň uznat, že i proti tureckým týmům byli většinou objektivní a nepískali proti nám.”

Brňané si to sice nemohli rozdat s vítězi turnaje z Realu Madrid, přesto jeho hráče sledovat mohli. A právě mezi nimi našel Nečas i top stars celé akce.

”Hlavně to byli Juan Nunez a Matteo Spanoglo, který už v minulé sezoně nastoupil i ve španělské ACB. A třeba Gustav Knudsen ze Zaragozy se objevil ve dvou zápasech ACB letos, takže tam hrála řada slibných hráčů a bylo super si proti takovým borcům zahrát,” pochvaluje si Nečas, který měl ovšem jednoho zajímavého spoluhráče i ve svém týmu, byť křídelník Jan Boleslav Polívka na start v české nejvyšší soutěži zatím čeká.  

”Jenda je pro mě jeden z nejdůležitějších hráčů tohoto týmu. Je to obrovský srdcař a já jsem strašně rád, že s námi byl a mně jako kapitánovi pomáhal řídit a povzbuzovat tým. Nikdy jsem na něj neslyšel kritiku a má mentalitu se dostat ještě výš,” oceňuje Nečas, podle nějž má syn legendárního komika a herce našlápnuto k tomu posunout známost své rodiny i mimo uměleckou sféru.  

Ostatně od otce má podle všeho plnou podporu. Bolek Polívka se v poslední době vyskytuje v různých promo videích ligového Brna a k basketbalu má stále blíž. ”Sám se s ním potkávám a zdravíme se. Honza sice v dorostu hraje za jiný brněnský tým, ale pan Bolek chodí na jeho zápasy a je to výborný fanoušek. I na NBL už byl a toho si vážím - že se do basketu tak zažral,” zvedá palec Jakub Nečas.