Se Satym si to navzájem dlužíme

I ve 32 letech přiznává - jako vítěz i MVP Euroligy nebo coby hráč s několika sezonami odslouženými v NBA -, že stále bývá nervózní. 

„Bylo to tak i před tímhle ceremoniálem a je to tak i před zápasy. Nejde to vůbec neřešit. Jsem ale rád, že jsem tady s kluky a že si to můžu užít,” pravil power forward Jan Veselý těsně poté, co počtvrté v kariéře a poprvé po pětileté pauze převzal trofej pro českého Basketbalistu roku. Ve sbírce cen tak nyní zaostává už „jen” o tři za kamarádem a nově také spoluhráčem v Barceloně Tomášem Satoranským, který v tradiční anketě skončil druhý.

„Na nějaké popichování jsme ale ještě neměli čas. Poslední roky to v téhle anketě byl souboj mezi ním a mnou a doufám, že už nás někdo vystřídá. Může to být třeba Víťa Krejčí,” vyzval letos bronzového mladíka z Oklahoma Thunder.

Veselý v rozhovoru s novináři v královském křesle rozhodně nehýřil nůšemi sebevědomí. „Nečekal jsem, že budu před „Satym” (Satoranským). Dozvěděl jsem se to až v den vyhlášení a bylo to pro mě překvapení. Přece jen „Saty” hrál v nejlepší lize světa a nemůžeme čekat, že ho někdo z Euroligy může vystřídat. Ačkoli tu sezonu třeba neměl ve svých očích nejlepší, pořád byl v NBA, a to je úspěch,“ podotkl letošní šampion turecké ligy s Fenerbahce Istanbul.

Na přímou otázku, zda je pro něj horší hrát, nebo mluvit před hledištěm plným lidí, těsně po skončení ceremoniálu, kde se projevu nemohl vyhnout, odpověděl jednoznačně.

„Samozřejmě že mluvit. Poslední měsíc a půl od konce ligy mluvím jen srbsky, nebo vlastně spíš celý rok, ale česky to pořád zvládám,” usmál se choť srbské partnerky Natalie, která s manželem seděla při slavnostním večeru v Mariánských Lázních v první řadě.

A pak už se vítěz rozpovídal o svém novém angažmá v katalánském velkoklubu, kam zamířil po dlouhých osmi sezonách u Bosporu. A hned došlo na žhavé téma - bude nyní Tomáš Satoranský nahrávat svému parťákovi v Barceloně na další anketní vítězství?

„Už jsme si z toho dělali s manželkou srandu, že to z pick-and-rollů bude radši přihrávat jinam. Ale ne, on už je takový, že se to radši bude snažit dávat na „alley-oopy”. A já myslím, že se mu to zase podaří získat,” projevil úctu svému novému klubovému rozehrávači.

Do Katalánska Veselého nasměrovala touha po změně a přílivu nové energie, což je celou kariéru nezbytná ingredience jeho hry. „A hledal jsem tak situaci, která mi tohle může dát. S Barcelonou se to pak všechno seběhlo poměrně rychle,” říká Veselý, který si pochvaluje i energický přístup litevské legendy Šarunase Jasikevičiuse na lavičce Barcy. „Takové koučování mám rád, bude mi to vyhovovat.”

To, zda se se Satoranským budou v utkání scházet na hřišti už při úvodním rozskoku, nebo až v pozdější fázi, Veselý vůbec neřeší. „Takoví trenéři jako Jasikevičius nebo dřív Obradovič ve Fenerbahce jasně danou základní pětku nemají a řídí se tím, o jaký jde zápas nebo soupeře. Utkání tak začínají s takovou sestavou, o které si myslí, že je v daný moment nejlepší. Mně osobně bude jedno, jestli budu začínat, nebo půjdu z lavičky, hlavní je, aby se dosáhlo na vítězství.”

Tak či tak, hru s dlouholetým kamarádem si power forward bude užívat plnými doušky. „Zrovna jsme se o tom bavili s manželkami, že si to dlužíme jeden druhému - abychom spolu nehráli jen měsíc v létě v „repre”, ale celou sezonu.”

Ještě než se ale sdruží v barvách předního euroligového klubu, sejdou se se lvíčkem na prsou v dresu české reprezentace na očekávaném EuroBasketu, startujícím pro lvy v Praze už 2. září - a s velkou pravděpodobností před napěchovanou O2 arenou. „V Česku jsem ještě před vyprodanou halou nehrál, takže se na to těším, samozřejmě i na zápas s Srbskem,” říká Veselý, který před odchodem do Fenerbahce strávil plodné období i v bělehradském Partizanu.

Před EuroBasketem se nechce stresovat ani minimálními cíli českého týmu. „Ne, nic. My jsme sem přišli potrénovat a dát do toho všechno, jako každé léto, a nemáme žádné očekávání. Loni jsme si v Kanadě mysleli, že nemáme šanci postoupit na olympiádu a povedlo se to. A co je můj sen? Já hlavně chci, abychom hráli dobře. Nechci snít, chci jít na hřiště, dát do toho všechno a snažit se vítězit.”