Sbohem v 50. zápase. Doma a jako kapitán

Byť nebyl úplně u všeho, mohl by být v poslední dekádě kronikářem velké výpravy mužů s oranžovým míčem a lvíčkem na prsou. V létě 2011 debutoval v Děčíně dvěma minutami ve federálním derby se Slovenskem při vykopávání z evropského podpalubí divize B.

Dá-li Bůh, hejtman, hygiena a všichni svatí, bude při pondělní rozlučce stát u středového kruhu své domácí opavské arény - za burácení tribun i svých nejbližších - už jako dvojnásobný účastník mistrovství Evropy, člen šestého týmu světa a olympionik z Tokia. A při jubilejním 50. startu také jako kapitán národního týmu v duelu s Litvou, po němž rozehrávač Jakub Šiřina obdrží jako výraz poděkování za služby českým barvám i jeden velmi, ale opravdu velmi exkluzivní dárek.

„Už jsem o tom přemýšlel delší dobu, ale definitivní rozhodnutí přišlo až na letním turnaji v Hamburku, kdy jsem „Nenovi” (trenéru Ginzburgovi) oznámil, že kvalifikace na olympiádu a případně pak Hry v Tokiu budou mojí poslední akcí v národním týmu. Pak se ale naskytla možnost prvního okna kvalifikace mistrovství světa, kdy mě to díky zápasu v Opavě ještě přesvědčilo, abych tohle okno odehrál, takže svou „repre” kariéru ukončím na domácí půdě. Je to taková třešnička na dortu, že je to právě v Opavě, kde hraju celou kariéru. Jsem rád, že to tak vyšlo a že to navíc uzavřu tím kulatým číslem 50,” uvedl 34letý levoruký dirigent, pro nějž tak bude hitová bitva s Litvou poslední reprezentační zastávkou.

Dvojnásobný MVP Kooperativa NBL, dvojnásobný vicemistr ligy a nyní už i člen TOP 30 domácí ligové historie (včetně československé éry, 6934 bodů), který v dresu BK Opavu točí už svou 14. sezonu, obsáhle rozvedl i důvody svého rozhodnutí.

„Jistě hodně lidí si asi bude říkat proč, když se blíží mistrovství Evropy na domácí půdě. Vím, že to je vrcholná akce pro český basket, ale pro mě osobně ten vrchol byl na olympiádě. A hlavní důvod mého rozhodnutí je, že jsem v národním týmu už deset let, když jsem začínal ještě za éry Pavla Budínského. Prakticky každé léto je člověk někde na cestách a jel jsem teď každý rok v jednom zátahu, bez pořádného volna. Už bych tak nějaké potřeboval a chtěl bych dát tělu větší odpočinek, protože na klubové úrovni bych rád ještě nějaký rok hrál,” podotkl rozehrávač, který v ligových zápasech standardně zapisuje v průměru třicetiminutové porce.

Přiznává, že jeho rozhodnutí umocnil výhled na příští rok s ohromnou porcí zápasů, jež bude kulminovat v létě, kdy se bude příprava na EuroBasket prolínat s duely světové kvalifikace. „V létě se pojede v zápřahu dva nebo tři měsíce a to by znamenalo fungovat opět ve stejném režimu i s cestováním a být pořád z domova.”

Jak už opavský rozehrávač naznačil, tuší, že mnozí se načasování jeho rozhodnutí budou divit. „A budou si klepat na čelo, že jsem blázen, že před mistrovstvím Evropy skončím, nebo že tou šancí pohrdám. Tak to ale vůbec není. Já bych se takové akce rád zúčastnil, ale už to beru trochu jinak. Vím taky, že na mé pozici se tlačí hodně mladších hráčů, perspektivnějších, a i když nechci říct, že bych si nevěřil, že bych se o svou šanci nedokázal poprat, cítím, že už je čas dát tělu víc odpočinku.”

Třebaže klepe na dřevo, že jeho tělesná schránka zatím kariérou proplouvá bez vážnějších zranění, určité signály o nutnosti ubrat už od ní obdržel.

„Když se jede rok v kuse, kdy je po sezoně třeba jen dva týdny volno, v další ligové sezoně se to projeví, že dojdou síly, člověk nemá tolik energie a je třeba trochu zvolnit. Necítím se sice nějak opotřebovaný, ale to cestování i to, že jsme pořád z domova, je docela náročné. Většina soustředění nároďáku se koná v Praze, nebo v Poděbradech a kluci, kteří jsou z okolí, to mají o mnoho jednodušší. Můžou zajít domů za rodinami, kdežto já jsem hlavně na hotelu. Jasně, můžu s nimi zaskočit na kafe, na pivo nebo do kina, ale jinak je člověk na hotelu a zná jen režim trénink - hotel - spánek, a z toho pohledu to beru. Třeba i Petr Benda se kdysi vzdal národního týmu, aby jeho tělo vydrželo hrát ligu co nejdéle. Protože co si budeme nalhávat, když jede v tomhle režimu řadu let, dostává zabrat,” rozebírá Šiřina více pozadí svého rozhodování. 

Ač ale sám právě končí, reprezentační zkušenost by svým nástupcům rozhodně doporučil. Zaprvé kvůli skvělým partám, které mezi lvy zažil, i pro nepřeberné záplavy zážitků všeho druhu. „Mladým klukům bych rád řekl, aby reprezentační pozvánky přijímali, i proto, že dostat se do národního týmu je vždycky ta největší pocta. Já doufám, že český basket je stále na vzestupu a kvalifikace na velké turnaje se mu teď pokaždé podaří zvládnout. Byť jsme malá země, jsme schopní postupovat na mistrovství Evropy i světa anebo i na olympiádu. A to by naše kluky mělo motivovat v tom, aby se posouvali dál a zkoušeli se do reprezentace probojovat,” vyzývá Jakub Šiřina.