Rekordní večer: Tři poločasy a 8,5 kilometru

Páteční večer se zapsal do basketbalové (nejen euroligové) historie. Kdo si chtěl dát těsně před spaním euroligový duel mezi Realem Madrid a tureckým Efesem, ten (ne)dobrovolně ponocoval. Prodloužení v basketbalu není nikterak výjimečná věc, ale aby bylo potřeba na hodinách nastavit pět dodatečných minut hned čtyřikrát, to už je slušná rarita.

Jasně, vítězství Realu ve čtvrtém prodloužení je z pohledu basketbalového fanouška věc velmi zajímavá. Pro české basketbalové prostředí ale získává nadstavbu v podobě české stopy. Jedním ze tří arbitrů rekordního utkání byl Robert Vyklický.

„Určitě jsem žádný podobný zápas nepískal. Utkání trvalo tři hodiny, což je minimálně o půl hodiny déle, než byl můj předchozí nejdelší zápas, a to včetně různých prodlev. Není žádné tajemství, že v Eurolize dokonce nikdy nebyly ani tři prodloužení, což znamená, že se skutečně jedná o historický rekord v délce utkání i počtu prodloužení,“ potvrzuje Vyklický, že něco podobného ve své bohaté kariéře ještě nezažil.

No a teď s odstupem času se může i lehce pousmát: „Mezi námi, jsem rád, že jsem toho byl z historického pohledu součástí, ale už bych víckrát takovou porci minut opakovat nemusel.“

Jako hráč i rozhodčí se připravujete na různé varianty, kam se bude euroligový večer ubírat. Možná uvažujete o možnosti prodloužení, ale že si připíšete vlastně celý další poločas, to vás ani nenapadne. „Jsme samozřejmě fyzicky připravení na zápasy, které trvají dvě hodiny. To už je dnes standardní doba, zejména s používáním IRS systému a poté, co přibyly trenérské výzvy,“ potvrzuje český rozhodčí.

Pro dokreslení celé situace nabízí náhled do vlastních údajů: „Při zápase naběhám většinou pět až šest kilometrů, když je utkání hodně intenzivní. V pátek to bylo osm a půl kilometru. To je vzdálenost, že i když se jdete proběhnout jen tak do lesa, je to už určitý výkon. Tady navíc i ve spojení se stresem pramenícím ze čtyř vyrovnaných koncovek, je vypětí, na které nejste připraveni a jste rádi, že to zvládnete.“

Právě psychický tlak se s přibývajícím časem stupňuje: „Určitě byla složitější ta mentální stránka. U té fyzické, v okamžiku, kdy začne fungovat adrenalin z krizových situací a nastoupí koncentrace, tak to pomáhá. Fyzicky to člověk necítí, obrovská únava přijde až v šatně. Ale mentální vypětí, že každá vaše drobná chyba může rozhodnout základní hrací dobu a pak i jedno ze čtyř prodloužení, které každé končilo poslední střelou, to v tu chvíli převažuje.“

Dalo by se očekávat, že přibývající únava a ubývající psychické síly by se mohly promítnout do chování hráčů směrem k rozhodčím. To si ale Vyklický po rekordním večeru chválí: „Bylo celkem vidět, že z našeho pohledu byla kooperace mezi týmy, hráči a trenéry s průběhem utkání čím dál lepší. Samozřejmě byl tlak, každý si chtěl urvat to své. Postupem času si všichni začali uvědomovat, že jsou součástí velkého spektáklu a jejich chování se tomu přizpůsobilo. Nebyly tam žádné excesy. Ano, byla standardní technická chyba pro lavičku a to je vše. Na konci při posledním nájezdu tam byl kontakt a úder do obličeje, což jsme ale dokázali pokrýt. Bylo vidět i na hráčích, že s námi nebojují, ale že to všichni chtějí dotáhnout do konce. Na konci zápasu si všichni podávali ruce, objímali se, sounáležitost k produktu a k utkání byla u všech včetně komentátora, který tím žil. Bylo to příjemnější než v jiných zápasech.“

Řada lidí by se po takovém výkonu pár dní sbírala než by znovu byla připravena podat fyzický výkon. Profesionální rozhodčí však dbají na svou fyzickou kondici, a tak Vyklický vedl už v neděli utkání v Kooperativa NBL. „Já regenerují rychle,“ směje se. „Druhý den po zápase bych si nedokázal představit, že bych někde svědomitě pobíhal. Ale už v neděli jsem pískal utkání domácí soutěž v Ústí nad Labem. A fyzicky jsem fungoval celkem normálně,“ uzavřel rekordní výkon.

Pokud připočteme i výkony Jana Veselého z minulého týdne, byl to z pohledu českého basketbalu opravdu interesantní začátek nového roku v Eurolize.