Od sběru chřestu k péči o českou repre

Od chvíle, co čeští basketbalisté přiletěli do Victorie, neznají nic jiného než hotel, autobus a halu. Pravidla bubliny při olympijské kvalifikaci jsou neúprosná. O to příjemnější je slyšet češtinu ve chvílích, kdy je třeba něco rychle vyřešit. A takové štěstí národní tým má. V Kanadě se o něj totiž stará Anna Slezáková pocházející z hlavního města Česka.

Před 9 měsíci se vydala do Kanady, aby si po studiu rozšířila své obzory a utvrdila se ve své znalosti angličtiny. Tu paradoxně v posledních dnech nepoužívá tak často, jak byla zvyklá například při sběru chřestu na jedné z farem. Ve Victorii se totiž na dobu olympijské kvalifikace stala součástí české reprezentačního týmu basketbalistů.

V rámci své dočasné funkce zprostředkovává týmů kontakt s organizátory. Neustále komunikuje se všemi možnými funkcemi, a tak má dokonalý přehled o tom, kde zrovna je řidič českého autobusu, kdy bude vyprané prádlo včetně dresů nebo například kdy Češi mohou využít venkovní relaxační zónu či bazén a posilovnu. Na to mají podle covid pravidel nárok jen na dvě hodiny denně a to po předchozí rezervaci.

„K českému národnímu týmu jsem se dostala čirou náhodou přes facebookovou skupinu Češi a Slováci ve Victorii, kde jedna paní napsala, že se tu bude konat kvalifikace o olympiádu. No, a že se hledá tým attaché, který umí česky. Tak jsem tam napsala a dostala jsem to,“ usmívá se sympatická Anna.

V zemi, kde je jedním z úředních jazyků angličtina, by nebyl problém se s místní organizační skupinou domluvit zcela po své ose, ale i tak je příjemné mít někoho, kdo pomůže s řešením běžné agendy či nějakých nesrovnalostí.

Sportovně založená Češka přímo basketbalu neholduje, ale její srdce dříve uchvátil sport, při kterém je potřeba mířit podobně vysoko: „Já jsem dřív hrála volejbal, takže s basketbalisty jsme sdíleli stejnou tělocvičnu. Nějaké basketbalisty tedy znám, ale z repre jsem nikoho osobně před turnajem neznala. Sice jsem basket sledovala, ale ne nějak hodně.“

„Jsou fakt vysoký, určitě vyšší než to vypadá v televizi.“

To se nedá říct o září roku 2019. Stejně jako většinu českého sportovního národa, i ji tenkrát pohltila česká jízda světovým šampionátem až k šestému místu. Díky tomuto úspěchu mohou Češi aktuálně ve Victorii bojovat o olympijské hry.

„Sledovala jsem, když hráli v Číně na mistrovství světa. Pamatuji si zápas se Srby. V té době jsem zrovna byla v Americe a můj kamarád byl Srb. Sledovali jsme ten zápas společně. To je taková hezká vzpomínka na mistrovství světa,“ nemusí ani dlouho hledat v paměti. Takové chvíle se nezapomínají.

Teď má možnost velkou část celku, jenž vybojoval šesté místo mezi světovou elitou, poznat osobně. Překvapilo ji něco? „Že jsou fakt vysoký. Jsou určitě vyšší než to vypadá v televizi,“ směje se.

Přestože aktuálně žije v Kanadě, při semifinálovém souboji s domácím výběrem promluví její české srdce a bude doufat v postup Satoranského a spol.