O importéra českého zlata je zájem. Sen ACB opět blíž

Byl to velmi nezvyklý úkaz letošní bundesligové sezony. Dvěma nejvytíženějšími hráči druhého nejmladšího týmu soutěže byli Češi. Martin Peterka kroutil přes 27 minut a Ondřej Sehnal skoro 25. 

Nebýt spousty zranění, mohlo z toho místo 13. místa s bilancí 12-21 pro Braunschweig vypadnout možná i play-off. Reprezentačního playmakera Sehnala sice týmový výsledek poněkud zklamal a ve střední části sezony nebyl nadšený ani z dílčí ztráty důvěry kouče, přesto svou premiérovou zahraniční stáž hodnotí jako plusovou, přičemž průměry 7,4 bodu a 5,9 asistence jsou toho jen jednou z důležitých součástí. Dalšími jsou pátá pozice mezi top asistenty soutěže, etablování se v jedné z předních evropských lig i posezonní zájem řady klubů. Někdejší pilíř pražského USK se navíc stal i populárním parťákem v kabině, zvlášť když zpoza hranic dovezl zásobu nového oblíbeného nápoje Lvů z Brunšvíku.

Ondro, jak zní váš posudek k první zahraniční sezoně, po basketbalové i životní stránce?
Začalo to zajímavě, protože jsme nejdřív museli s přítelkyní (reprezentantkou Kristýnou Brabencovou - pozn.) řešit, jak to udělat, abychom mohli být spolu. Naštěstí podepsala v Göttingenu, který je hodinu od Braunschweigu, takže to začalo pozitivně. A basketbalově to u mě probíhalo ve vlnách. Start jsem měl podle mě velmi dobrý, přelom roku pak byl těžký, protože jsem cítil, že trenér mi trochu přestal věřit, a dva tři měsíce jsem se s tím pral. Pak v týmu došlo k několika zraněním a závěr už jsem měl zase velmi slušný. Byly tam dobré zápasy s velkou minutáží a byl jsem jedním z nejvytíženějších hráčů týmu. Osobně beru sezonu za úspěšnou, týmově už moc ne, ale těším se na další rok. Vím už, do čeho půjdu, a příští sezona by tak měla být o něco lepší. Z hlediska dalšího vývoje bude ještě důležitější, abych dokázal udělat další výkonnostní krok.

Plusové hodnocení byste dal i klubovému spoluhráči Martinu Peterkovi?
Měl výbornou sezonu. Ukázal, že takových „čtyřek” po Evropě moc neběhá. Dával 12 bodů na utkání při úspěšnosti trojek 43 procent a přál bych mu, aby se posunul dál. Myslím, že bude hodně těžké ho udržet.

A jak dopadl ve srovnání s původními očekáváními celý tým?
První polovina sezony byla super, byli jsme dvě výhry od play-off. Pak ale přišla dvě tři zranění důležitých hráčů, přišel nový hráč, který se na druhém tréninku zranil, muselo se hrát i s některými mladými hráči a sezona šla pomalu, ale jistě „do kytek”. Klub byl při těch zraněních nakonec se třináctým místem jakž takž spokojený. Já měl ale od nás vyšší očekávání.

Kvůli docela smolným okolnostem jste nemohli odehrát poslední utkání sezony doma s euroligovou Albou Berlín. Jste tak jedinými týmy, které měly v konečném účtování o zápas méně. Jak k téhle situaci došlo?
Výsledkově už jsme si pomoct nemohli, ale šlo o to, že by přišla spousta lidí, měli jsme mít rozlučku s fanoušky a po zápase byl nachystaný větší catering i delší setkání se sponzory a příznivci. Bohužel na začátku května nás zasáhl covid, což se týkalo osmi devíti hráčů, a denně se pak řešilo, jak zařídit, aby se stůj co stůj tenhle zápas odehrál. Klub by totiž při neodehrání přišel o ohromné množství peněz. Nic se ale vymyslet nepodařilo a po dvou odkladech už před play-off nebyl další prostor. Takže jsme ukončili sezonu utkáním v Bambergu, po kterém už jsme se prakticky nepotkali. Přitom to mělo být velké - normálně chodí kolem 2500 lidí a na Albu mělo dorazit pět tisíc.


Se skoro šesti asistencemi na utkání jste byl nakonec pátý v pořadí, mělo to v týmu i v lize větší ohlas?
Jo, mělo, všichni mi říkali, že jsem měl hrát víc minut a byl bych nejlepší asistent. Nejdřív jsem se ale musel v lize aklimatizovat, protože je velmi těžké se v ní prosadit ke skórování. A já musel být produktivní, takže jsem slušnou rozehrou nahrazoval to skórování, které je ještě mojí určitou slabinou.

Byla to velká změna po příchodu z USK a NBL?
Jo, byla. Ještě navíc po té předchozí sezoně, kdy jsme měli na USK hodně mladý tým, a dost to leželo na mně. Musel jsem dávat body i tvořit. V Braunschweigu může hru tvořit osm lidí a všichni potřebují v ruce míč. S touhle velkou změnou jsem se ale vyrovnal docela rychle, navíc jsem do klubu přišel hned po létě s reprezentací, kde je tohle podobné.

V čem je to v bundeslize jiné ještě?
Být cizincem je jiné určitě. Já se dosud nehnul z Prahy, skoro všechno jsem tu měl, když to řeknu trochu blbě, zadarmo, v Německu jsem si ale musel všechno vybojovat. Cizinci musí odvádět dobré výkony, a když to tak není, můžou být nahrazení. A to je hodně jiné.

Co jste v Braunschweigu postrádal z českých luhů a hájů?
Nebudu lhát a přiznám, že mám rád plzeňské pivo, tak tohle byla jedna z těch hlavnějších věcí, co mi tam chybí, (směje se), jistě vedle rodiny a dalšího. Místní piva jsou na mě moc sladká, takže jsem si z „repre oken” vždycky „pár kousků” dovezl, abych se tam netrápil.

Je vaše značka nejvíc oblíbená i u většiny reprezentačních kolegů?
Myslím, že až na pár výjimek ano. Většinou když se objednává, tak to jsou z velké většiny plzně. Možná bychom tímhle směrem mohli vymyslet i nějaké sponzory. (smích)

Měli jste v tomto směru v Braunschweigu i další „Čechy”?
Byli jsme druhý nejmladší tým ligy, takže máme kluky, co si pivo rádi dají. A když ochutnali to moje, všichni hned chtěli, abych ho dovážel. Já ale samozřejmě nemám kamion. (smích)

Jak to po prvním roce vypadá s vaší němčinou?
Když jsem při podpisu viděl ve smlouvě dvě povinné lekce týdně, myslel jsem si, že to bude těžké, z klubu na nás ale vůbec netlačili. Přiznám se, že umím hlavně to, co jsem pochytil od německých spoluhráčů, ale teď v létě a příští sezonu už bych s tím chtěl pohnout víc, abych se už mohl i domluvit. V Německu se mi líbí a možná bych tam chtěl zůstat.

Z vašich slov se zdá, že povinných lekcí mnoho neproběhlo.
Já se jako „hloupej prvňáček“ hned první týden zeptal, jestli ty lekce budou. A všichni se na mě jen podívali, jako že na co se to ptám. (směje se) Bylo to spíš na dobrovolnosti, kdo si to domluvil, tak mohl chodit. V týmu se tak z 90 procent mluvilo anglicky, protože i domácí hráči uměli a všichni se s námi běžně bavili. Nikdo netrhal partu.

Plán je tedy držet se v bundeslize, co to půjde?
Snem někde vzadu v hlavě zůstává španělská ACB, kterou jsem chtěl hrát odmala. Německo mě ale mile překvapilo, jak kvalitou ligy, tak zázemím soutěže i klubu. Uvidíme, co ukáže příští sezona.

Vzrostl zájem o vás?
Určitě jo. Hned po sezoně jsem dostal několik nabídek. V aktuální smlouvě v Braunschweigu mám ale docela vysoké výkupné, takže je to složitější a vypadá to, že zůstanu.

Sledoval jste i své bývalé parťáky z USK, jak se jim v sezoně dařilo?
Sledoval a viděl jsem 90 procent všech zápasů. A hned první den po návratu z Braunschweigu mě kluci, s kterými se znám déle, přivítali a zašli jsme na společný oběd. Hodně mě překvapili, protože jsem se bál, že nebude tolik opěrných hráčů, co by mohli hrát. Tým ale přivedl dva výborné Američany, kteří hodně pomohli, a nebýt zranění Marka Vyroubala v druhé polovině sezony, mohl USK dopadnout ještě líp.

Jak velké už je natěšení na evropský šampionát?
Na rozlučce se sezonou jsme to řešili s Martinem Peterkou, že ten tlak ještě nepociťujeme, ještě je to docela daleko a předtím máme ještě - snad čtyři - zápasy světové kvalifikace. Počítám ale s tím, že na začátku srpna, až bude zahájena příprava, a všichni z rodiny začnou tlačit na lístky, tak už to pocítíme. Myslím ale, že už jsme natolik zkušený tým, že bychom to měli zvládnout.

Vaše role se teď v reprezentaci o něco změní, že?
Budou dost jiné. Po tom, co v reprezentačních zápasech v sezoně Martin Peterka hrál pod košem 30 nebo 35 minut, a já byl většinu času na rozehře, tam teď budeme mít, doufám, „Satyho” (Satoranského), Ondru Balvína a snad i Honzu Veselého. Naše role tak budou úplně jiné a jiná budou i očekávání. Hlavně musíme vyhrát oba zápasy v červenci, doma s Bosnou a v Litvě.

Jak plánujete strávit léto, nebude nějaký společný kemp třeba s Tomášem Satoranským?
Zrovna se ptal, co dělám na začátku června, že by si chtěl zahrát pět na pět a shání na to hráče. Včetně loňské olympiády jsme ale teď měli v podstatě dvě spojené sezony skoro bez volna a ten konec už byl letos mentálně hodně náročný. Všichni si tak plánují tři čtyři týdny odfouknout a pak do toho šlápnout a v podstatě až do EuroBasketu už neodpočívat. Já jsem zastáncem toho, že co se odpracuje v létě, odrazí se pak v sezoně, a v létě hodně makám na pražské Folimance s individuálním trenérem. Letos si ale po dlouhé době nejdřív chci dát ty tři čtyři týdny volna.