Můj úkol? Narvat to dopředu

Po třech čtvrtinách měl na kontě víc trojek než celý tým soupeře a zápas končil na 10 bodech (s trojkami 4/3) za 14 minut, když v prvním přípravném duelu na EuroBasket byl instalován na pozici rozehrávače. Do zápasového vytížení v reprezentaci se guard Vít Krejčí vrátil po dvou a půl letech jednoznačnou výhrou (93-60) nad Bulharskem v pardubické aréně. A při hře se zdál být mnohem aktivnější než při svých vystoupeních v NBA.

„Určitě to tak je, ta role tady je úplně jiná, i styl basketu v Evropě. Už celkem vím, co po mně trenér chce, a snažím se to plnit, ale byl to teprve první zápas,” prohlásil po utkání.

Vítku, když jste zvedal trojky v prvních vteřinách útoku, bylo vidět, že jste si už dost věřil...
Jasně, na trojkách jsem hodně pracoval a tím, jak je v Evropě blíž, tak se na oblouku cítím dobře, a to i kdybych tu střílel dva metry za ním. Natrénováno mám, padla mi tam hned ta první trojka, což mi dalo sebevědomí.

Kdy jste před tímhle zápasem byl naposledy na rozehře?
Už to chvíli bude. Nedávno v Letní lize jsem tam za Oklahomu občas byl, ale v NBA je to úplně jiné než v Evropě. Prvních pár tréninků tady jsem se do toho dostával, bylo to dost těžké, ale dřív jsem tam hrával, jen na tom musím ještě popracovat.

V čem je ten hlavní rozdíl, v tom tlačení míče dopředu?
Taky a v NBA jsme tam vlastně nehráli žádné signály. Naopak tady v Evropě jde spíš o to řídit tým jako celek. Playmaker v NBA má za úkol pick-and-rolly a přihrávání z nich, ale v Evropě se musí řídit i celý tým a to je velký rozdíl. Já s řízením týmu na rozehře mám ještě problémy, je to fakt jiné než v NBA. „Saty” (Satoranský) je v tomhle výborný, mám se od něj co učit.

Jaké dnes přesně byly vaše úkoly?
Tlačit míč co nejvíc dopředu, což se v první půli dařilo. Trenér po mně nechce, abych byl klasický rozehrávač třeba jako „Saty”, ale spíš abych to po získání míč narval dopředu. Koleno už se cítí skvěle a mám sebevědomí, že se můžu rozběhnout plným sprintem a něco tam vymyslet.

Čekalo se, kdy budete na hřišti spolu s kolegy Satoranským a Veselým. Přišlo to ve druhé půli, jak jste se s nimi cítil?
Byl to první zápas a na začátku to trochu drhlo, ale máme se kam posouvat. Nedělám si z toho velkou hlavu.

Vyhovuje vám chodit do hry z lavičky?
Jo, cokoli po mně bude trenér chtít, a jakkoli budu moct pomoct týmu, to beru, hlavně abych byl na hřišti, to je důležité.

Bude velká síla tohoto týmu mít dva dvoumetrové rozehrávače?
Určitě to můžeme využít. Párkrát jsme tam zahráli do dolního postavení na „Satyho”, nebo když na něj dají vyššího hráče, tak na „Bočiho” (Jaromíra Bohačíka). A to je výhoda.

V závěru jste po srážce se soupeřem střídal vynuceně?
Jen jsem dostal špatnou ránu, jako by do svalu, bolelo to pak jen při jednom pohybu, tak jsem radši vystřídal, ale nebude to nic vážného.

Co jde říct k jasnému výsledku zápasu proti Bulharům bez jejich hlavních opor Vezenkova či Bosta?
Máme ještě co zlepšovat. Dobře nám to ukázalo naše slabiny, které si prohlédneme i na videu. Neměli jsme nejlepší obranu, ale Bulhaři moc netrefovali trojky. To bychom proti líp střílejícím týmům měli zlepšit. Je škoda, že nehrál Vezenkov, my chtěli hrát proti co nejsilnější sestavě. Doufejme, že v neděli budou Chorvati v co nejlepším složení.