Mr. Stepback: Asi nesledují českou ligu

Kdo zná Ondřeje Sehnala, tuhle akci prostě čekal. Píše se posledních pár vteřin finálového duelu olympijské kvalifikace mezi Českem a Řeckem. Po dobrém českém nástupu Řekové postupně vyrovnali hru a téměř i skóre. Závěry čtvrtin navíc nebyly silnou českou stránkou. Tentokrát to ale změnil rozehrávač USK Praha. Jeho stepback slavil úspěch i na nejvyšší mezinárodní úrovni.

Poslední poločasová akce a Sehnalova trojka s klaksonem Čechy uklidnila. Vrátila jim pohodlnější sedmibodový náskok. Pokud byste hledali klíčové momenty úspěšné bitvy o olympijské hry, pak tohle byl jeden z nich.

„Sedm vteřin do konce jsem to měl v ruce. Ondra Balvín mi šel postavit clonu. Čtyři vteřiny před koncem už jsem věděl, co budu dělat. Jen jsem si připravoval tu pozici. Pak už přišlo to, čím jsem známý – úkrok doleva a střela. A spadlo to tam,“ popisuje autor ukázkového buzzeru.

„Pak už přišlo to, čím jsem známý – úkrok doleva a střela.“

Jestli je pro Ondřeje Sehnala něco typické, tak je to právě stepback, nejraději na trojkovém oblouku. Tak skautovali rozehrávače vysokoškoláků vůbec Řekové? „To asi ne. Z tohoto turnaje toho moc vidět nemohli a českou ligu taky asi moc nesledují. Byl jsem si jistý, že to nebudou čekat,“ smál se.

Jako ostatní spoluhráči, i on vyzdvihoval sílu týmového výkonu. Právě ve finále se ukázalo, že český tým nejsou jen Satoranský s Veselým, jakkoliv jejich přínos byl opět nedocenitelný. „Kluci to výborně nastartovali od první minuty. Po chvilce jsme vedli o deset a ani jsme pomalu nevěděli, že je začátek zápasu. My jsme pak začali z lavičky dodávat energii. Řeci asi byli trochu vyšťavení ze semifinále. Přeci jen Calathes a Sloukas už mají nějaký věk. My jsme to dneska chtěli o trošku víc,“ zářil štěstím Sehnal.

Právě na rozehrávce měli Řekové své dvě největší hvězdy, takže došlo na přímou konfrontaci s mladým Čechem: „Už jsem o tom přemýšlel před zápasem, pokud tam vyběhnu. Clathese i Sloukase sleduji už několik let. Je to skvělý se potkat s takovými hráči na hřišti. Já jsem jenom rád za tu šanci a že jsem dneska dostal takovou minutáž.“

Ta by mu mohla pomoct i k dalšímu kariérnímu posunu. Již nějaký čas se řeší jeho budoucnost, která by měla být mimo českou ligu. „Doufám, že tímhle posledním zápasem jsem si trochu pomohl. Nehraju tady na pozici jako v klubu, ale víc na křídle, protože tady máme Satyho. Nevím, jestli pro kluby je čitelné, jaký jsem, ale doufám, že dnešním výkonem jsem je třeba oslovil,“ věří, že jeho devět finálových bodů a spolehlivý výkon proti hvězdám evropského basketbalu mu jen pomůže.

Teď ale klubové starosti nahradily reprezentační radosti. „Myslím, že jsem to ještě úplně nevstřebal. Přeci jen je to pro český basket asi největší úspěch za posledních spoustu let. Doufám, že postupem času to začnu chápat. Možná se to stane až dorazíme do Tokia,“ nedokáže zatím zcela zpracovat informaci, že se právě stal olympionikem.

A to i přesto, že má telefon zahlcený zprávami: „Dostal jsem spoustu gratulací. Abych řekl pravdu, nepočítal jsem je. Jsem až příjemně překvapený z toho, kolik Čechů to sledovalo. I ty první dva zápasy, které byly pro českého člověka v nelidské časy.“