Motivace z Budapešti a jiné historky

Jak obrovsky celoplanetárně rezonoval nečekaný postup českých fotbalistů do čtvrtfinále mistrovství Evropy v největším zápase národního týmu od Eura 2004, poznal také kouč basketbalových reprezentantů a sám bývalý fotbalista Ronen Ginzburg, který vlastní už i české občanství.  

”Ani netušíte, kolik jsem měl po tom utkání hovorů z Izraele, a kolik lidí mi gratulovalo k vítězství Čechů. Je to něco úžasného a já se velmi raduju z takového počinu. Je skvělé, že i fotbal má teď takové úspěchy a doufám, že tým bude v tažení šampionátem pokračovat i dál,” vyzval kolegy z trávníků izraelský lodivod českých podkošových lvů, kteří se už ve čtvrtek ráno pokusí přepisovat vlastní dějiny na kvalifikačním turnaji o olympiádu, situovaném do kanadské Victorie.  

Na velká slova trenérova při představovací tiskové konferenci v dějišti kvalifikace musel ovšem okamžitě reagovat nový kapitán lvů Tomáš Satoranský.

”To je zajímavé, jak se vždycky hlásíš k tomu, že jsi Čech, když máme v různých sportech nějaký úspěch,” rozchechtal se rozehrávač Chicago Bulls. A sám už s obdivem k národním kolegům, kteří před 53 tisíci diváků v budapešťské Puskás Areně vyřídili Nizozemce 2-0, dodal:

”Je to skvělý úspěch, který nám jako týmu může pomoct v tom, jak český tým na hřišti bojoval. Ve většině zápasů na turnaji zatím nebyl favoritem, ale soupeře přehrával díky tomu, že víc dřel. A to je schopnost, kterou jsme uspěli i my na mistrovství světa v Číně. A pokud náš trenér (Ginzburg) mluví o tom, jak je důležité dřít a obětovat se pro svou zemi, tak v tomhle směru nám to vystoupení fotbalistů může pomoct. Naši kluci ale dobře vědí, co je na hřišti třeba.”

Nad větami šéfa týmu Ronen Ginzburg souhlasně pokýval hlavou. ”Pokud jde o naše kluky, ti další motivaci nepotřebují. Budou-li ve formě a v dobrém rozpoložení, nic je nezastaví.”


V honbě za premiérovou účastí na olympiádě v éře samostatnosti a za prvním průnikem na Hry od roku 1980 celkově bude český tým top formu rozhodně potřebovat. Už proto, že postup si zajistí jen celkový vítěz turnaje. I když lví skvadra počítá některé citelné absence, podle Satoranského by jí mohla pomoct pět let stará - a poněkud trpká - zkušenost z boje o olympiádu v Bělehradě. 

”Třeba já tam tehdy nezahrál podle svých obvyklých standardů, teď už jsem ale na vše připravenější. Je to velmi specifický turnaj. Není moc času na přípravu, při které navíc řada kluků nemohla být celou dobu, ale jsme na tuhle výzvu ready. Máme v týmu skvělou chemii a víme, co musíme udělat, abychom mohli uspět,” podotkl rozehrávač, který shodou okolností právě během minulého kvalifikačního turnaje oznamoval svůj odchod do NBA. 

Jako první bude Čechy čekat ve čtvrtek nad ránem silný turecký tým (chybí na olympiádě už od roku 1952), bažící po odplatě za vyřazení na mistrovství světa. V utkání půjde o dost, a to o pravděpodobné semifinálové vyhnutí se hlavnímu favoritovi akce ve Victorii - domácím Kanaďanům. Vítěz české skupiny (i za předpokladu výhry nad třetím účastníkem skupiny z Uruguaye) totiž půjde v semifinále na druhého ze skupiny A, kterým by mělo být hratelnější Řecko. Pro lvy je dílčím plusem, že Turkům těsně před turnajem ze sestavy vypadl naturalizovaný americký guard Larkin z Efesu Istanbul. Mají však k dispozici čtyři borce z nejlepší ligy.

”Turecko má zkušené hráče z NBA, je o něco atletičtější než my a má vyrovnanou sestavu. My ale soupeře dobře známe,” nebojí se úvodního duelu skupiny Ginzburg, jehož lvy o den později čeká velká neznámá a outsider skupiny z Uruguaye, vynikající především věkovým průměrem 29 let.

V situaci, která by si zasloužila možná i filmové zpracování, se nacházejí před kanadským kláním Řekové, čekající na turnaj pod pěti kruhy od roku 2008. Už během přípravy se na přetřes dostávají až neuvěřitelné historky z týmového zákulisí.

Všechno začalo už volbou americké univerzitní legendy Ricka Pitina koučem národního týmu na podzim 2019. Tehdy měl podle některých zdrojů federačním bossům slíbit, že se už nevrátí na lavičku Panathinaikosu, jejž předtím krátce vedl. Důvodem byly mimo jiné nesouhlasné reakce zejména z tábora rivala Olympiacosu s tím, aby kouč národního týmu souběžně vedl i úhlavního nepřítele, což vadilo i některým oporám Olympiacosu a zároveň reprezentantům.

Jenže co čert nechtěl, Pitino posléze usedl do křesla Panathinaikosu podruhé a vedl jej do rozpuku nové koronavirové vlny v Evropě. Poté se vrátil do USA, nicméně slíbil, že závazek u národního týmu dodrží. Tento svazek však má daleko k idyle. Pitino i v rámci přípravy dává novinářům k dobru historky, jak se dozvěděl, že mu federace neproplatí oběd s legendárním rozehrávačem Spanoulisem, jejž se mu povedlo přesvědčit k návratu do národního týmu po několika letech, aby se vzápětí Spanoulis v kempu zranil a minulý víkend rovnou ukončil i celou kariéru.    

Zranění navíc vyřadilo i 36letého veterána Printezise, s nímž Pitino počítal do základní pětky, a absence se nakonec bude týkat i kapitána Panathinaikosu Papapetroua. Postupné rozpadání týmu vedlo už experty k odhadům, že ve Victorii půjde o nejslabší řecký výběr za řadu posledních let.

A Pitino šel ještě dál, když si na zahajovací tiskové konferenci v Kanadě postěžoval, jak se v Řecku, ač jde o basketbalovou zemi, nedaří vychovávat nové kvalitní hráče. A k tomu si neodpustil další atak na svou federaci, když sice v odlehčeném tónu, přesto poznamenal, že tým letěl do Kanady nekonečnými spoji se spoustou čekání na přesedáních, aby se ušetřilo pár tisíc dolarů. 

Až skoro bizarně pak působí zpráva, že kouč se po příletu do Victorie společně se svými svěřenci z motivačních důvodů díval na slavný film ”Miracle on Ice”, nastavující zrcadlo nepravděpodobnému triumfu amerických univerzitních hokejistů na olympiádě v Lake Placid 1980, kde Američané senzačně vyklepli tehdy dominující sbornou.     

Aby toho nebylo málo, Řekové před prvním duelem s Kanadou nemohou soupeře vůbec skautovat, neboť domácí celek z důvodu covidových restrikcí nemohl sehrát žádné přípravy, kdežto Řekové stihli tři, takže kanadský kouč Nurse naopak má co studovat. 

”Jdeme do toho tedy trochu naslepo. Známe sice přednosti hráčů soupeře i jejich trenéra, takže by možná šlo vycházet ze hry jeho minulých výběrů nebo ze stylu Toronta, které vede, ale to nám moc nepomůže. Kanada má hráče, kteří velmi dobře střílejí, umí i najet a jsou všichni podobně vysocí. Obecně Kanada za posledních deset patnáct let neuvěřitelně zapracovala na rozvoji hráčů, kterých má teď řadu i v NBA,” pochválil Pitino soupeře. 

Kanada čeká na první účast na olympiádě od roku 2000. Zejména se ale touží vykoupit za nepovedené MS v Číně, kde ji už v základní skupině potopili Australané a Litevci, když z nehvězdné sestavy vystupovali jako známější hráči snad jen Joseph, Birch či Pangos.

To letos seskupil Nick Nurse i přes řadu absencí z NBA mnohem elitnější četu s hned osmi borci z nejlepší ligy. Jsou v ní tak: Alexander-Walker (výška 198, guard New Orleans), Barrett (198, guard New Yorku), Dwight Powell (211, forward Dallasu), Dort (193, guard Oklahomy), Joseph (190, guard Detroitu), Lyles (208, forward San Antonia), Mulder (190, guard Golden State), Wiggins (201, forward Golden State), Bell-Haynes (188, guard Crailsheimu), Bennett (203, forward Cangrejeros de Santurce v Portoriku), Doornekamp (201, forward Tenerife) a Nicholson (206, forward Fujianu v Číně).

Kouč Nurse, který před dvěma lety vyhrál s Torontem jako prvním kanadským týmem NBA, ví, že na přípravu měl málo času, proto věren svým zásadám chce sázet především na agresi v obraně. Sám ale přiznává, že až samotné zápasy mu ukážou, jaký tým vlastně sestavil.

”Většina našeho celku už hrála za Kanadu mezinárodní utkání a má tak zkušenost s pravidly FIBA. Teď jsme s nimi hráče dva týdny seznamovali, stejně jakou s jinou fyzičností a jiným stylem hry. Ostatní týmy jsou spolu déle než my a jsou na vysoké úrovni, což určitě bude faktorem našich utkání. A třeba na mistrovství světa 2019 jsme byli trochu slabší výškově a to byl zásadní problém,” bilancoval Nurse s odkazem na průměrnou výšku 197 čísel. 

Skupinu A doplní ještě Číňané, kteří mají na kontě už devět olympiád v řadě, ale po fiasku na MS na domácí půdě se v Kanadě k desátému zářezu za sebou těžko dopracují. Už jen proto, že jim chybí několik klíčových hráčů.

Co jsou ale problémy všech výše zmíněných proti situaci Senegalců, kteří po covidové nákaze tří hráčů a dalších členů realizačního týmu uvízli v Německu a museli odpískat svou účast na kvalifikačním turnaji v srbském Bělehradě, kde tak v jejich základní skupině budou hrát Italové s Portorikem jen zápas o první místo, když postup do semifinále mají už teď jistý.    

Jasněji už je také o divácké situaci v kvalifikačních lokacích, kdy v Bělehradě bude smět být v aréně přítomných 2000 fanoušků, v chorvatském Splitu budou moci diváci zaplnit 40 procent 11tisícové kapacity, v litevském Kaunasu 75 procent z kapacity 15.450 a jen ve Victorii zatím přesnější čísla dopředu nebyla známa.