Londýn mi možná zachránil repre kariéru

Když kolem něj procházel kouč Ronen Ginzburg, zahlásil „Chelsea”, aby se mu od kapitána reprezentace dostalo repliky „West Ham”. I na souboj dvou rivalských fotbalových klubů z Londýna se dostalo před úterním večerním tréninkem lvů na úvodním soustředění před EuroBasketem v Mariánských Lázních. A nebyla to rozhodně náhoda.

„West Hamu přímo nefandím, ale hraje na olympijském stadionu a naše aréna je odtud asi tři minuty chůze. Tak možná zkusím ex-slávisty Součka s Coufalem, jestli by vyměnili lístky na EuroCup za vstupenky na Premier league,” uvažuje nahlas jako obchodník Vojtěch Hruban, který se před pár dny stal novou posilou posledního finalisty britské ligy London Lions, kteří prý staví pořádně nabitý eurocupový tým.

Vojto, ani se vám nechtělo čekat na případnou lepší nabídku po EuroBasketu?
To nebyla varianta, už jen kvůli rodině. Čím dřív je nějaká jistota, tím líp se dá zařídit spousta věcí, jako stěhování a podobně. Nechtěl jsem se dostat do bodu, že bych se musel stěhovat a nevěděl kam. Byl jsem tak rád, že se to vyřešilo takhle brzy. Navíc to byla nabídka, nad kterou jsem vůbec nepřemýšlel. A neřekl bych, že bych ještě dostal nějakou lepší.

Na audionahrávce k loučení s deseti lety v Nymburce je znát vaše dojetí, s odstupem času už převládá hlavně natěšení na londýnské angažmá?
David Šváb (tiskový pracovník klubu) říkal, že to přepíše (usmívá se), tak ne. Samozřejmě to tak bylo. Když jsem to namluvil poprvé, mělo to asi dvanáct minut, a to jsem si říkal, že to asi nebude dobrá tisková zpráva. Musel jsem to nějak zkrátit, ale bylo to hodně emotivní, celý ten odchod, a musel jsem určitě něco říct o klubu, kde jsem strávil deset let, a o spoluhráčích, se kterými se znám třeba už od šestnácti let.

V Nymburce jste hrál pomalu třetinu svého života...
Přesně tak, spíš bych řekl skoro půlku, prvních pár let si ani nepamatuju (směje se). Tak jsme už na lepším čísle.

Pár let zpátky už jste po létě, kdy vám to se zahraničím nevyšlo, řekl, že už v tuzemsku asi zůstanete. Změnil jste přece jen názor, abyste si jednou nevyčítal, že zahraniční zkušenost vám v životopise chybí?
Já jsem po sezoně začal jednat s Nymburkem o nové smlouvě a nedohodli jsme se. Nečekal jsem, že budu odcházet, na druhou stranu to vítám jako změnu a nový impulz. Na začátku léta jsem rozhodně neměl v plánu, že bych skončil jinde, ale tak nějak to dopadlo.

Měl jste i další nabídky?
V tu chvíli jsem se rozhodoval mezi Hapoelem Jeruzalém, Neapolí a Londýnem.

Zájem z Londýna se objevil náhle?
Jo. Zavolal mi agent, že se s nimi bavil, že shánějí hráče, kteří mají zkušenosti v evropském basketu a chtějí pár veteránů, kteří už mají něco odehráno a doplní to britské jádro. Zavolali mi, měli jsme dlouhý hovor přes Zoom, vysvětlili mi, jak to chtějí dělat, co všechno mají v plánu, tréninky, ubytování. Nakonec ta nabídka byla i finančně nejlepší ze všech, takže nebylo o čem a podepsal jsem na rok.

Byla tedy i lepší, než by byla v Nymburce?
V tu dobu jsem žádnou nabídku z Nymburka neměl.

V rámci reprezentace jste s kolegy zdatně infiltrovali japonskou ligu, po čase i německou, vy nyní jako průkopník také britskou. Jakou radost z této mezinárodní expanze máte?
Asi to je přirozený vývoj. Ten hráčský trh je teď hodně široký, spousta lig jde nahoru a snaží se být konkurenceschopnými. A to je jen dobře. Mně ten projekt London Lions hodně připomíná začátky Nymburka. Liga není z těch nejsilnějších, ale klub má velké ambice a chce hrát evropské poháry a dominovat domácí lize.

Během sezony budete moct dojíždět na reprezentační srazy bez problémů?
Asi jo. Tím, že budu venku, tu motivaci se vracet zpátky do Čech budu mít větší. Možná mi to tak ještě zachránilo repre kariéru (lehký úsměv).

Jaké jsou ambice londýnského klubu v britské lize?
Liga udělala teď v létě důležitý krok, že zrušili stupidní platový strop (v minulé sezoně byl 250 tisíc dolarů na tým, což je 6 milionů korun), po kterém volají někteří lidi i v Čechách. Totálně jim to brzdilo ligu a nedovolilo to hrát žádnému týmu evropské poháry na slušné úrovni. V Londýně mají novou skupinu investorů, která to chce hrát. Cíle jsou jasné, vyhrát Britský pohár, ligu a dostat se do play-off EuroCupu.

Komu klub, který byl založen v roce 1977 a do Londýna se po působení v Hemel Hempstead, Watfordu a Milton Keynes přesunul až v roce 2012 (tehdy Londýn hostil olympiádu), patří?
Je to obrovská investiční skupina asi 700 lidí, kteří mají sídlo v Miami. Mají velký podíl ve fotbalové Seville a většinu v Janově. Je to časem a penězi prověřená skupina.

Kolik na Lions do Copper Box Areny v olympijském parku chodí lidí?
V uplynulé sezoně (s první účastí v evropském poháru, jímž byl Europe Cup FIBA) to bylo nejdřív v průměru méně, ale třeba posledních deset zápasů měli už průměr skoro čtyři tisíce. A to na začátku sezony to bylo třeba jen 350.

Mohl by být Londýn i štikou EuroCupu? S vámi přicházejí další zajímavá jména jako bývalý centr z NBA Koufos a další.
Myslím, že jo, ten tým vypadá velice zajímavě. To taky byla jedna z věcí, které se mi velice líbila, navíc ještě dvě nebo tři evropská jména bude klub zveřejňovat jako posily. Rozhodně tak v EuroCupu nebudeme za otloukánky. I vedení čeká, že si zajistíme play-off a klidně můžeme vyřadit i nějaký tým, co bude hrát v Rize (narážka na Prometey kouče Ginzburga). EuroCup možná po odchodu několika týmů z jeho špičky, včetně vyřazení ruských týmů, nemá takovou sílu jako v minulých letech, ale zase bude hodně vyrovnaný a v tuhle chvíli tam nevidím vyloženého favorita.  

Jak mezinárodní váš tým bude?
Jádrem bude několik britských reprezentantů a k nim se přidá několik zkušených cizinců. Já s Koufosem a ještě několik prověřených evropských hráčů. Jedním z tahounů by měl být power forward Ovie Soko, dříve hráč z top pětky francouzské ligy a pár let zpátky i z nejlepší pětky Ligy mistrů. Jako rodilý Londýňan po sezoně v Japonsku zažívá velký návrat domů. A mimochodem - dělá i modeling a v roce 2019 skončil třetí v televizní reality show Love Island.

Už jste si něco stihl zařídit v rámci stěhování?
Moc ne, pár dní zpátky jsme se vrátili z dovolené a budeme muset řešit to všechno, co jsme nahromadili za deset let v Nymburce, tak by možná bylo lepší vzít kanystr benzinu a bylo by hotovo za odpoledne (směje se). Při tomhle šíleném programu to bude docela oříšek, ale nějak se to bude muset zvládnout. Do Londýna se poprvé vydám na zdravotní prohlídku a seznámení asi v polovině srpna.

Poděbrady tak opouštíte nadobro?
My tam byli v podnájmu. Měli jsme sice plány i na vlastní bydlení, ale to jsme v tuhle chvíli pozastavili. Teď Poděbrady opouštíme, ale možná se tam ještě vrátíme. Žilo se nám tam dobře, takže o tom budeme přemýšlet i po konci mé kariéry.

Jdete z 14tisícových Poděbrad do devítimilionového Londýna, to je docela skok.
Je to tak, ale já i manželka jsme přece jen dlouho žili v Praze, takže nejsme úplní vesničané (úsměv). Budeme i s ostatními hráči bydlet v jednom komplexu v Greenwichi, ve čtvrti, o které se říká, že je nejlepší pro rodiny. Je to kousek od naší arény a snad to bude klidnější a ne úplně ten blázinec centra.

Jízdu vlevo vyzkoušíte?
Lions už po špatných zkušenostech nedávají Evropanům a Američanům vlastní auto, takže nás budou svážet z tréninků a na tréninky a jinak budu jezdit metrem. Ale jinak mi to asi nevadí. Když budeme chtít někam za Londýn, tak si auto půjčím. S řízením vlevo mám zkušenosti, nemám s tím problém.

Vaše starší dcera už je v předškolním věku, jaký je s ní plán?
To bude velká věc. Jsou tam nějaké dětské skupiny a nějak se bude zapojovat do britského školního systému. U nás chodila do americké školky, takže základy angličtiny už má a myslím, že se chytne brzy.

Co obvykle slíbíte manželce před měsícem odloučení kvůli reprezentačnímu soustředění?
Teď je tady se mnou v Mariánských Lázních. Vrátili jsme se s dětmi z třítýdenní dovolené v Chorvatsku, odevzdali je a odjeli sem do Mariánek, že potřebujeme dovolenou. (směje se) Žena bude chodit po procedurách a já budu trénovat. Ale chápe to, zvlášť tohle léto bude nabité a i ona se těší na dobrý basket, kterého bude spousta. Myslím, že ji to taky baví, ne vždycky a ne všechny zápasy, ale když je o co hrát, ráda se podívá.

Jak se těšíte na současný český dream team, kde se sejde to nejlepší, co je nyní v Česku k mání?
Hodně, fakt se těším na kluky, jak to bude vypadat. Doufám, že to tak i bude, jak to vypadá na papíře. A že ranking síly týmů z EuroBasketu od FIBA, který čerstvě vyšel, a kde jsme desátí (za Slovinskem, Francií, Řeckem, Srbskem, Litvou, Španělskem, Tureckem, Itálií a Německem) roztrháme a hodíme do koše.

Teď se ještě nastartovat do potřebné provozní teploty.
Myslím, že první týden bude trošku postupnější, abychom do toho hned nevletěli. Všichni samozřejmě budou připravení, nikdo nepřijede po 20 dnech ležení na pláži a popíjení pivečka, všichni už budou na nějaké úrovni. Takže budou nějaké lehké úvody do basketbalu a pak už se pojede pět na pět, protože toho času zase není až tolik. Za chvíli začíná světová kvalifikace, což v dnešním porovnání s EuroBasketem není v uvozovkách tak důležité, ale samozřejmě i tam chceme vyhrávat, takže toho času není tolik. Budeme muset rychle přepnout zpátky.