Harding? Rád si stoupnu do rohu

ECHO LIGY MISTRŮ Dva týdny zpátky bosenská Igokea Aleksandrovac v Adriatické lize složila euroligovou CZ Bělehrad. Z pražské Královky však včera odjížděla s prázdnou, navzdory drtivé převaze při lovu odražených míčů a hned 20 útočným doskokům. 

Domácí Nymburk měl totiž v rozhodné fázi druhé půle ve žhavém režimu svého kapitána Vojtěcha Hrubana a především už třetího skórera Ligy mistrů Jerricka Hardinga, který 29 body dotlačil svůj tým ve třetím kole soutěže ke druhému vítězství. Po jeho stopách nyní v dvojrozhovoru půjdou křídelník Hruban s kolegou Lukášem Palyzou.

Jak jste viděli zápas, kde se ve druhé půli hosté dokázali podruhé vrátit?
VH: Ještě víc přitvrdili v agresivitě a my jsme trochu vypadli z tempa v útoku. S tím, jak celý zápas přebírali naše clony, jsme museli hrát hodně 1 na 1, kde jsme to ale až přeháněli a stříleli i těžké střely. Sami jsme se tak zakopali do díry. Naštěstí pak nám padlo pár střel, měli jsme několik dobrých nájezdů a dokázali jsme to ubojovat. Dopředu jsme věděli, že to nebude nijak krásný zápas, Igokea není tým sázející na technický basketbal, prostě jdou a rubou. Proto bylo důležité se jim vyrovnat v agresivitě a hlavně na doskoku, což jsme hlavně ve druhém poločase zvládli a mohli jsme tak jít do koncovky z dobré pozice a vyhrát.
LP: Někdy v půlce třetí čtvrtiny jsme trochu ztratili energii, tempo, které jsme drželi celý první poločas. My tomu chtěli dát od třetí čtvrtiny maximum, ale možná jsme se v prvních minutách trochu zatavili, měli tam hluché místo a soupeř se dotáhl. 

Vojto, vy jste v koncovce před vyfaulováním táhl s Hardingem váš útok, musel jste se do toho už hodně tlačit?
VH: Pak už jsem se do toho trochu tlačil, protože první poločas jsem měl příšerný, tam bych netrefil ani vodu z pláže. Později už jsem se do toho dostal, pomohly mi dané šestky a už jsem se cítil dobře. Věděl jsem, že musím, protože nikdo další neměl moc dobrý zápas a Jerrick Harding v tu dobu seděl na lavičce. Díky Bohu mi to tam spadlo. A když se Jerrick vrátil odpočinutý, balon jsem mu rád předal a šel si stoupnout do rohu. (říká Hruban jako historický top skórer celé soutěže - pozn.)


Co říct k aktuálním úžasným výkonům kolegy Hardinga?
VH: Ukazuje, jak individuálně neuvěřitelným hráčem je. Po minulé sezoně, kdy se ještě trochu hledal, hledal si svoje střely a zvykal si na evropský basket, letos v létě přišel a už je vidět, že ví, co může, jaké střely si může brát, a je jen na něm, jestli bude dávat. Má balon přilepený na ruce, zvednutou hlavu a jen ukazuje, proč na univerzitě sbíral jeden střelecký rekord za druhým.
LP: Věříme mu. Hraje výborně na pozicích 1 i 2, je mu jedno, jestli hraje víc z křídla, nebo z rozehry. Extrémně se mu daří a pak je to i o herní inteligenci týmu, aby když se někdo rozstřílí, tak mu ty míče dával a věřil mu. Teď to byl Jerrick a na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny Vojta Hruban. Pokud jde o zlepšení Jerricka, tak v minulé sezoně byl ten tým tak nadimenzovaný na všech pozicích, že jsme si mohli dovolit střídat po čtyřech pěti minutách a držet neuvěřitelné tempo, které nás dovedlo až do FINAL 8. Možná tam individuality tolik nevyčnívaly. Teď máme o jednoho cizince méně, přišli někteří mladí kluci, kteří zatím sbírají zkušenosti a stěžejní hráči mají o něco větší minuty.

Vojto, jak jste v dramatické koncovce za vedení o pět kousal své vyfaulování?
VH: Hrozně mě to mrzelo. Jsem v pozici, kdy bych poslední minutu měl být na hřišti a ne sedět na lavičce. Ten poslední faul byl smůlovatý, ale byl. Chtěl jsem vypíchnout balon a ten hráč se sklonil do dráhy pohybu mé ruky. Byl jsem tam naštvaný hlavně na sebe, i když třeba čtvrtý faul jsem jako faul neviděl.

Točil se celý zápas hlavně na tom, kolik soupeři dovolíte útočných doskoků a bodů z nich? V první čtvrtině jich bylo devět, ve druhé žádný, ve druhé půli přišlo dalších devět a hosté ulovili celkem 20 útočných doskoků.
VH: Doskok byl v tomhle zápase alfou a omegou. Igokea má velké a silné pivoty, na křídlech mají hráči dva metry a o dvacet kilo víc než my. Bylo tak potřeba, aby se do doskoku zapojil celý tým a právě ve chvílích, kdy jsme to zvládli, nebo jsme ho neprohrávali, tak jsme šli přes soupeře. Pokud ale v první čtvrtině byl asi 70 procent času na balonu, tak to nebylo dobré. Je to těžké, my letos nemáme tým, který by měl zásadní výšku a už vůbec zásadní kila, a když si Gorjok Gak udělal hned na začátku čtyři fauly, bylo jasné, že s tím budeme bojovat celý zápas. Možná naštěstí se nám Igokea trochu přizpůsobila ve hře s menšími pětkami a my to mohli zvládnout.

Budou se chybějící centimetry pod košem, když aktuálně dlouhán Gak není právě dominantní silou, těžko vykrývat i dál a bude tu třeba nějaké nové tělo přidat, nebo výška Igokey byla v tomto ohledu extrém?
VH: Určitě platí, že Igokea je extrémně vysoký tým. Pokud jde o Gorjoka, tak je znát, že ještě nemá ty zkušenosti, není vyhraný a musí přitvrdit. On má strop svého potenciálu hrozně vysoko a zatím se tam nemůže vyškrábat. Já proto doufám, že v dalších zápasech to bude lepší a pomůže nám. ”Small ball” (v malých pětkách) se nedá hrát pořád.

Zajímavostí utkání bylo, že už do půle jste měli víc trojkových než dvojkových pokusů a na konci to bylo jen 38 ku 36 ve prospěch dvojek. V průměru střílíte jen o 5 dvojek víc než trojek, blížíte se tedy pomalu k překlopení poměru na víc trojkových ran?
VH: S Igokeou to bylo výraznější, protože tam bylo hodně izolací, z kterých jsme dost stříleli trojky. Tím, že soupeř celý zápas přebíral clony, jsme se těžko v naší sestavě mohli hrnout pod koš, tam ani po přebrání nemáme žádnou výhodu. Proto bylo víc střel z dálky, je to ale i trend a my ty body letos máme na perimetru, takže bych se nedivil, pokud bychom měli víc trojek než dvojek i v průměru.

Jaká byla po více než roce a půl kulisa na pražské Královce, kam se dostavilo 1370 diváků?
VH: Krásný zápas, užil jsem si to. Na konci už ty ovace po koších byly super, z toho naskakovala husí kůže, protože to už hrozně chybělo. Stačí se podívat na highlighty z minulé sezony, kde ty prázdné haly vypadaly hrozně. Pro fanoušky ten basket hrajeme a teď jen budeme doufat, že příště hala bude ještě plnější a že nás zase nezavřou.
LP: Bylo to úžasné. Samozřejmě jsme je slyšeli. Už v předchozím zápase v Soluni byli tamní fanoušci velmi hluční, hrálo se nám tam trochu nepříjemně a v koncovce jsme ztratili hodně balonů. Doufali jsme, že doma to zažijeme podobně, jen z druhé strany, což se potvrdilo. Fanoušci nás hnali a s jejich podporou jsme získali několik klíčových doskoků a udělali několik fyzických zákroků pod košem, ke kterým nás dohnala ta skvělá atmosféra.

Aktuálně máte po polovině základní skupiny shodnou bilanci 2-1 s Galatasarayem, rozdáte si to o tu jedinou pozici určenou k přímému postupu?
VH: Ta skupina je tak vyrovnaná, že si to netroufnu říct. Kromě zápasu na Galatasarayi, kdy nám na konci soupeř odskočil, a možná nám ty body budou chybět, byly všechny zápasy do pár bodů. PAOK, který to měl 0-2, teď doma porazil Galatasaray a může se tak stát cokoli. Zatím vyhrávají domácí týmy, my byli na PAOKu jediná výjimka, což nám může hrát do karet. Pokud by se nám teď ale nějaký zápas nepovedl, mohlo by vše vypadat úplně jinak.
LP: Na tohle je strašně brzy, Liga mistrů je letos nejvyrovnanější za svou existenci. Překvapivé výsledky přicházejí každým týdnem a ta skupina se ještě může hodně zamotat.

Jak pomohla v sebevědomí šťastná výhra v Soluni?
VH: Dalo nám to správnou facku, protože my jsme tam dlouho nehráli špatně a k té poslední vítězné střele Jerricka vůbec nemělo dojít. Ale došlo, a to jen našimi chybami a zmatkováním v koncovce. S Igokeou jsme právě koncovku zvládli daleko líp. A přestože jsme neměli tak výhodnou pozici jako v Soluni, udělali jsme daleko míň chyb a tak musíme hrát... My jsme na začátku Ligy mistrů sebevědomí neměli zrovna vysoké, neměli jsme za sebou super přípravu, naše výkony nebyly ideální, a to ani na začátku NBL. Jde to ale postupně nahoru a s Igokeou už bylo vidět, že víme, jak spolu hrát, už jsme si schopní slušně půjčit balon, ale stále máme ještě velký prostor ke zlepšování.