Ani po 55 zápasech jsem neváhal. Real? Bohužel zase. A Ricky?

Nebýt rozhodné sekvence ze čtvrté čtvrtiny nedělního El Clásica, která rozhodla finále Španělského poháru ve prospěch největšího rivala z Madridu, mohl se lídr národního týmu Tomáš Satoranský připojit do tréninkového kempu v Poděbradech v dokonalé náladě.

Uprostřed staré dobré party lvů ale dostal šanci na nepříjemný moment pro jeho Barcelonu rychle zapomenout a nyní už se soustředí na mega bitvu s nabitým Řeckem v aréně euroligového Olympiacosu, která pro český tým otevře v pátek večer (19:50 na ČT sport) kvalifikaci EuroBasketu 2025.

Tomáši, jak jste se rozhodoval o tom, zda dorazit po dlouhé době uprostřed sezony na reprezentační okno?
Byl jsem rozhodnutý od začátku sezony, spíš šlo o to, abych neměl zdravotní komplikace. A naštěstí mi tělo tuhle sezonu drží i přes tu strašnou porci zápasů. Do nároďáku jsem se ale po roce a půl zase strašně těšil. Bohužel jsem nepřijel s titulem z Copy del Rey (Španělského poháru), což je pro mě zklamání, na druhou stranu na to tady v nároďáku můžu rychle zapomenout.

Proti Řecku jste hrál v reprezentaci naposledy, a to v osmifinále EuroBasketu před rokem a půl. Co říkáte na tuhle shodu okolností?
To jsem si ani neuvědomil. Řecko je samozřejmě největším favoritem naší skupiny. I díky domluvě mezi Euroligou a mezinárodní federací FIBA můžou euroligoví hráči reprezentovat i během sezony, takže Řekové budou mít skoro celý tým z Olympiacosu a Panathinaikosu. Ti hráči jsou spolu sehraní, budou mít nového trenéra Spanoulise. Moc se na ten zápas těším. Je parádní hrát v hale Olympiacosu, kde může být skvělá atmosféra. A my se budeme snažit překvapit. Neméně důležitý zápas ale bude i v pondělí doma s Velkou Británií.

Očekáváte pravou řeckou atmosféru jako v Eurolize?
Zápasy Panathinaikosu a Olympiacosu jsou hodně specifické, je to jedna z vůbec nejlepších atmosfér v Evropě. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat na řecký nároďák, někdo mi říkal, že v aréně v Pireu nehrál 25 let. Uvidíme, jak to bude vypadat, já se na to těším, vždycky mě to vybičuje k lepším výkonům.

Řekové budou bez své top hvězdy Giannise Antetokounmpa, ale i tak má jejich soupiska nesmírnou kvalitu, že?
Myslím, že to po ně nebude vůbec problém, protože Giannis kromě mistrovství Evropy a mistrovství světa s nimi moc často nehrál. Lepší basket hráli i bez něj, takže toho bych se úplně nedržel. Mají tam úžasné individuality a hlavně už hrají spolu dlouho. Panathinaikos, Olympiacos, ten kádr řeckých hráčů je dlouhodobě stejný.

Ovšem i český výběr je nejsilnější od posledního mistrovství Evropy, z klíčových hráčů chybí prakticky jen Jan Veselý a Vít Krejčí. Co říkáte na jeho sílu?
Je dobře, že jsme se takhle setkali. Plán je jasný – postoupit na mistrovství Evropy. Tohle je první krok, díky kterému bychom se tam chtěli přiblížit. Jsem rád, že jsme skoro komplet. Teď se potřebujeme co nejvíc sehrát, seznámit se s novým stylem nového trenéra. Je tu i dost debutantů, za což jsem taky rád, protože to je důležité pro další generaci. Není ale moc času, v pátek musíme být co nejlíp připravení.

Co vás dovede k postupu?
Bude záležet samozřejmě na spoustě faktorů. V jakém složení budeme moct být na každé okno, jestli doplníme tým ještě o Honzu Veselého, což samozřejmě ještě zvyšuje naše šance na úspěch. Teď uvidíme, jak zvládneme zápas v Řecku, ale stěžejní utkání bude v pondělí v Pardubicích proti Británii a bude důležité si držet domácí neporazitelnost. Celkově se chceme držet nějakých našich principů, co tahle generace měla. Rychlý basketbal, dobrá obrana a to nadšení a chemie, která nás provázela poslední roky. Myslím, že to nakonec bylo vždycky v nároďáku to nejdůležitější.

Jak vidíte rozložení sil ve skupině?
Řecko je určitě největší favorit, tradiční basketbalová země, spousta skvělých hráčů, kteří už toho hodně vyhráli na klubové scéně. Nizozemsko poslední roky hrálo dobrý basket, kvalifikovali se na poslední mistrovství Evropy. Británie je pro mě velká neznámá, naštěstí máme Vojtu Hrubana, který tam působil rok zpátky, a možná i díky němu budeme mít trošku lepší skauting na ně. Teď se ale hlavně musíme soustředit na sebe, abysme se dobře sehráli.    

Jak rozsekaný jste se cítil po třech zápasech Španělského poháru v závěru minulého týdne?
Asi kdyby se vyhrálo, tak bych na tom byl trochu líp. Fyzicky to bylo náročné. Přeci jen tři zápasy hned po sobě, to jsme nehráli celý rok. Španělská liga se samozřejmě hraje ve velkém tempu, rychlý basket. Není to ideální, ale to se čekalo. Doufali jsme, že ten titul vyhrajeme. Já jsem pak absolvoval jen přelet z Malagy zpátky do Barcelony, vzápětí do Prahy a teď na trénink, ale naštěstí fyzicky se cítím velice dobře poslední měsíce. Mám na čem stavět.

Není už těch zápasů pro hráče z euroligových týmů přespříliš?
Tuším, že jsme to letos zatím spočítali na nějakých 55 zápasů včetně přípravy (z toho bylo 26 v Eurolize, 22 v lize, 3 v Copě), takže je to samozřejmě velká porce. Myslím, že Euroliga, nebo vůbec ta komunita evropského basketbalu se na to musí podívat, protože nakonec to nejvíc odnesou ti euroligoví hráči. Měli jsme už tři nebo čtyři týdny vždy se dvěma zápasy Euroligy, a to je prostě znát. Projeví se to na zranění hráčů, a jestli se mluví o tom, že se budou přidávat další kluby do Euroligy, tak se asi musí přejít k jinému systému. Zatím ale zdraví drží. Uvidíme, jak se hráči budou cítit po tomhle okně. Zase se hned nastupuje na Euroligu, takže budeme v budoucnu trochu chytřejší.

Blesklo vám byť na sekundu hlavou, že byste reprezentační okno vynechal?
Já většinou, když se takhle k něčemu rozhodnu brzy, tak se to snažím splnit a dodržet ten slib, co jsem nároďáku a Diegovi (kouči Ocampovi) dal. Pro mě je samozřejmě velká motivace hrát na dalším mistrovství Evropy, takhle jsem k tomu přistupoval a doufal jsem, že se nezraním. Vždycky když budu zdravý, tak budu chtít reprezentovat. Nějak moc jsme o tom nepřemýšlel, protože už jsme byl rozhodnutý delší dobu dopředu.

Zpět k finále Copy s Realem, kde jste se slušně vyrovnali s obrovitým Tavaresem, ale zase úřadovali další dlouzí, kteří jsou navíc hodně fyzičtí. Jak se to dá vykrývat a co udělalo v zápase rozdíl?
Francouz Poirier má neskutečnou sezonu. Tavaresovi bych nechtěl ubírat zásluhy, ale nemá tak dobrou sezonu jako v minulých letech a Poirier opravdu vyčnívá a to se ukázalo i v tom finále. Pro mě měl být asi i MVP celého turnaje, ale přece jen i Campazzo odehrál skvělou Copu. Je důležité hrát 40 minut opravdu solidní hru, protože oni mají hráče, z nichž každý může rozhodnout zápas. Deck vždycky hraje skvěle tyhle klíčové sekvence a my na začátku čtvrté čtvrtiny měli hluché místo, kdy nám dali tři trojky, které rozhodly, což se nám poslední dobou s nimi stalo vždycky.

Pomohla po prohraném finále změna prostředí?
Takhle se na to snažím koukat, že možná mě to přivede na jiné myšlenky. Myslím, že to byl velice povedený turnaj od nás, ale Real je tuhle sezonu nejlepší tým v Evropě. My máme tu smůlu, že o každý pohár budeme muset bojovat s ním. O to je to těžší, ale myslím, že ten náš turnaj byl celkově povedený. Bohužel proti Madridu, když chcete vyhrát, tak musíte být skoro perfektní po celých 40 minut. To se nám nepovedlo, ale možná přijdou důležitější zápasy o důležitější tituly, takže se máme ještě co učit.

Dřív jste hodně tlačil na Jana Veselého kvůli reprezentaci, změnilo se to teď?
Už netlačím, je to můj spoluhráč už druhý rok. Ten kalendář je hrozně náročný. Je pravda, že hrál spoustu minut a některé zápasy španělské ligy odpočíval, aby byl fyzicky ready. Já se mu nedivím. Samozřejmě rád bych ho tady měl, ale už je nám trochu víc let na to, abych ho já lámal. Je to jeho rozhodnutí a musíme to respektovat.

Má Jan Veselý v zápasech Barcelony nějak omezené minuty?
Ne, to nemá. Je to o rotaci hráčů. Máme patnáct hráčů na soupisce a španělská liga se hraje každý týden. V neděli je to většinou do 48 hodin po euroligovém zápase, tak dost často to točíme, což je důležité v takhle velkých týmech, aby to bylo trošku rozložené na více hráčů. Většinou to bylo rozhodnutí trenéra nebo celého realizáku, aby Honza nehrál některé zápasy a byl ready na Euroligu.

Jakou změnou bude nový kouč lvů Diego Ocampo oproti Ronenu Ginzburgovi?
To je otázka, kterou zatím moc nemůžu zodpovědět, protože jsem zatím měl jen dva tréninky. Diega znám z pozice asistenta, který mě měl, když mi bylo 17 až 22 let v Seville. Myslím, že se bude chtít držet podobných principů, protože známe naše silné stránky. Techničností a taktickou hrou Řecku asi nemůžeme konkurovat, musíme to doplnit bojovností a hladem po vítězství. Diego je takový učitel basketbalu, snaží se hráče učit nové věci a třeba pro hráče z české ligy je to neuvěřitelný přínos.

Co naučil vás?
To bysme tady byli dlouho. Spoustu věcí, pracovali jsme na spoustě nedostatků, které jsem měl, když jsem přišel do španělské ligy, potřeboval jsem je odstranit, abych mohl pravidelně hrát. Strávil jsem s ním hodně hodin v hale na individuálních trénincích, je to pro mě trošku takové vrácení se do minulosti.

Dejte jednu konkrétnější vzpomínku.
Jednak byl můj basketbalový mentor a nejvíc jsem si od něj vzal to, jakým být profesionálem. Když přijdete v sedmnácti letech do takhle kvalitní soutěže, tak musíte změnit spoustu věcí a asi tohle bych si zapamatoval nejvíc. Změnil mě v tom, abych o basketu přemýšlel jako profík.

Zpátky do Barcelony - jaké hodnocení zatím dáváte dosavadnímu průběhu sezony?
Já to právě nerad hodnotím během sezony, protože je tam ještě spousta titulů ve hře. Teď jsme samozřejmě smutní z toho, že se nám nepodařil ten první velký titul, ale ten tým se zvedá každý měsíc. V prosinci jsme měli trošičku krizi, bylo to vidět. Ještě se to sehrávalo. Přeci jen hodně nových hráčů, kteří ještě nehráli Euroligu. A nový trenér. I Roger Grimau se zlepšuje. Začíná si víc a víc zvykat. Přeci jen přechod do áčkového týmu Barcelony je ohromě těžký po někoho, kdo netrénoval ve španělské lize. Máme na čem stavět, co ještě zlepšovat, ale celkově ta druhá pozice v Eurolize (18-8, čtyři výhry za Realem) je docela překvapující.  

Jakou změnou je Grimau po litevském „generálovi” Jasikevičiusovi, coby dalším bývalém hráči Barcy v roli jejího kouče?
Proti „Šarasovi” je to velká změna, ale myslím, že není správné porovnávat trenéry, každý je jiný. Roger Grimau je víc španělská škola, kterou už jsem v kariéře zažil. Do hry někdy přináší více klidu, není to taková persona jako „Šaras”, ale začíná se cítit líp a zvykat si, jaké to je trénovat Euroligu a ACB a hraje se nám pod ním velice dobře.

Neměl jste obavy, jak to Grimau jako trenérský nováček na této úrovni zvládne?
Nebál jsem se, věděl jsem, že Roger se kolem týmu pohyboval dlouho, spoustu tréninků absolvoval, viděl náš tým, věděl, do čeho jde. Něco jiného je ale o tom mluvit a druhá věc je to zažít, musel si zvykat na spoustu věcí, třeba to, jak mluvit s rozhodčími. Spousta věcí pro něj byla nová, ale myslím, že do našeho basketu dal spoustu prvků, které jsou zajímavé, řadě hráčů ten způsob, jakým trénuje, vyhovuje. Výsledky zatím jsou dobré, ale v Barceloně je hodnocení vždycky až po sezoně.

V týmu jste se potkal s dlouholetými kamarády Veselým a Willym Hernangomezem, je to příjemný bonus?
Už nad tím moc nepřemýšlím, hraju s nimi spoustu let. Myslím, že Willymu na začátku trochu trvalo, než si zvyknul na Euroligu, jak náročná je to soutěž, že se musí vyhrávat od začátku do konce. Přeci jen byl v NBA sedm let a ta mentalita je tam jiná. V posledních měsících předvádí skvělý basketbal, doufáme, že každý se bude individuálně posouvat a že výkony budeme stupňovat v nejdůležitějších momentech. A určitě je příjemné hrát s hráči, se kterými už máte chemii z minulých let.

To zní zvláštně, že borec z NBA je překvapený návratem do Evropy...
Takový je trend. Když se podíváte na hráče, kteří v NBA v poslední době neuspěli a přijdou do Evropy, tak to není jednoduché si zvyknout. Myslím, že Jabari Parker je jednou z výjimek, poslední měsíce podává taky skvělé výkony, ale není to jednoduché. Basket je mnohem taktičtější, týmovější, v zápase není prostor na moc chyb.

Právě na někdejší dvojce draftu NBA je znát, jak ho evropský basketbal baví možná víc než ten v zámoří...
Je na něm strašně vidět, jak tady chce být, chce hrát basket, který mu chyběl. Jsem překvapený, protože jsem ho takhle nezažil za ty tři měsíce, kdy jsem s ním byl ve Washingtonu před pěti šesti lety. Je to jeden z nejlepších Američanů i mimo hřiště. Učí se španělsky, má s námi konverzace, což je hodně sympatické. Tohle všechno mu pomáhá, aby byl úspěšný na hřišti.

Nejnovější zprávou z vašeho týmu je pak příchod rozehrávače Rickyho Rubia, který se vrátil nejen do Barcelony, ale i do národního týmu, který se loni musel bez něj obejít na světovém šampionátu kvůli psychickým problémům. Překvapil i vás?
Já si myslel, že to takhle dopadne a vrátí se, s tím, že půjde buď do Badalony, nebo k nám. Myslím, že mu basket hodně chyběl a snaží se vrátit do někdejší formy. Jsme rádi, že máme možnost s ním hrát. Trénoval s námi už poslední tři týdny, jeho plán byl, aby debutoval se španělským nároďákem teď během reprezentačního okna a pochopil jsem, že pro klub by měl být k dispozici už prvního března v Monaku.  Ohromně se těšíme. Rickyho rozhodně neberu jako nějakou svou velkou konkurenci, protože on je neuvěřitelný hráč, kterého asi nemůžete odmítnout, když se taková šance naskytne. Já se naopak velice těším na to, jaká může být naše spolupráce, protože přeci jen nehraju jen na jedničce (na rozehře), hrál jsem i na dvojce (na křídle), takže tam může být více variant do budoucna.

Může to být zajímavý trumf?
V to samozřejmě všichni doufáme. On teď dlouho basket nehrál, musí se dostat do své pohody, aby se cítil, že týmu může pomoct. Ale na tréninku je vidět, že je to skvělý hráč, legenda. Všichni doufáme, že bude jedním z X-faktorů do konce sezony.

Je to i dobrý parťák do kabiny?
Ano, je fajn, že máme spoustu hráčů ze Španělska, takže máme takový mini španělský nároďák, což si myslím, že mu taky pomáhá. Hodněkrát jsem proti němu hrál, když jsem byl v Seville, on hrál za Barcelonu, potkávali jsme se i v NBA. Myslím, že je to hráč, který dělá hráče kolem sebe lepšími, to je asi jeho největší kvalita.

Autor: CZ BASKETBALL
Reklama
Radiožurnál Sport