Z lavičky až na stupně vítězů

Rozhovor s Martinem Dudi, původně hráčem z Písku, trenérem Tigers basketbal U13 v Českých Budějovicích a vítězem 2. místa v anketě „Díky trenére!“

Stříbrný v anketě „Díky trenére!“ Martin Dudi momentálně začíná svou 13. sezónu jakožto trenér kategorie U13 za Tigers basketball v Českých Budějovicích. Martin se začal pohybovat kolem basketbalu již v mladých letech, kdy jako hráč působil v týmu Sršni Písek. V sedmnácti letech ale přišlo zranění kolena, a s ním i rozpadnutí snu o kariéře profesionálního hráče. Martin ale věděl, že tím pro něj basketbalová cesta určitě nekončí. 

„Po tom, co jsem se v sedmnácti zranil, byl pro mě basket všechno a já věděl, že od něj nechci odejít,“ vzpomíná Dudi. A tak když se pak v klubu ptal, jestli by nebyl nějaký způsob, jak od basketbalu ještě neodcházet, rádi mu vyšli vstříc. Martin totiž dříve v týmu hodně vypomáhal, a to například při zápasech, kdy pak v tělocvičně trávil hodně času, psal online technické zápisy a statistiky. 

„V 17 jsem si pak teda udělal trenérskou licenci a zůstal u toho dodnes.“ K trénování v Budějovicích se dostal skrz studium a dobré vztahy, které mezi sebou Písek a Budějovice udržují. „Trávil jsem tam spoustu času, chyběl jim trenér, a tak jsme se dohodli, že se tam přesunu a budu působit tam.“ Ačkoliv ho to vždy táhlo zpátky do Písku, v kterém nadále trénuje ročník U17, a byl i v jeden moment asistentem trenéra „Sršni Písek,“ rozhodl se nakonec, že s rodinou usadí v Českých Budějovicích, kde s partnerkou momentálně vychovávají svého skoro dvouletého syna. 

„Prvotně jsem o svojí nominaci vůbec nevěděl, a ačkoliv jsem projekt znal, tak by mě nikdy nenapadlo, že by mě do něj někdo přihlásil,“ směje se, když vzpomíná na zjištění o jeho nominaci v anketě. Pravděpodobně to byl některý z rodičů dětí z týmu, co ho do projektu zapojil, ale kdo přesně, je do teď záhadou.

Na konci května pak přišel email o tom, že byl díky losování zařazen do projektu „Díky trenére!“. A po oficiálním hovoru s organizátory ankety, s ním pak v srpnu natočili, krátký medailonek, když navštívili jeden z jeho tréninků. Pak ale nastaly nějaké komplikace kvůli, kterým se další kolo zrušilo, a tak se Martin až po sléze dozvěděl, že se dostal rovnou mezi osmičku nejlepších trenérů, a čekal ho finálový den. 

„Každý jsme měl 8 minut na ukázání našeho tréninku, a na základě těch 8 minut ukázky, pak porota vybrala 4 trenéry, kteří šli do finále.“ Ve finále si pak každý trenér losoval 4 děti z cizího sportu a cizího klubu. Děti se společně s trenérem zúčastní 3 stejných sportovních disciplín a za každou disciplínu sbíraly body. O celé výhře pak tedy rozhodovaly pouze děti, což ho jako trenéra, který se svůj život rozhodl věnovat tomu, aby dětem předal všechny své basketbalové znalosti a životní hodnoty, velmi potěšilo. 

„Moje družstvo první dvě prohrálo, takže jsme měli nejmenší skóre, ale ve třetí hře za nejvíce bodů jsme měli obrovské štěstí a podařilo se nám ji vyhrát a skončit tak díky tomu druzí,“ říká pobaveně Martin, když vzpomíná na jásající halu a zážitek, který určitě jen tak nezapomene. Výhru poukazu v hodnotě 30 tisíc korun na vzdělávací pobyt v zahraničí sice ještě neví, jak využije, ale stále se porozhlíží, kam by mohl zamířit. Určitě má ale v plánu směřovat někam, kde je kvalitní mládežnický program, a nejvíce ho to táhne do Španělska.