Vítěze si bude pamatovat každý, semifinalistu ne, říká před Hyundai FINAL 4 Jakub Houška
BK Děčín vstupuje do Hyundai FINAL 4 jako nejlépe postavený celek v tabulce Kooperativa NBL ze všech čtyř účastníků finálového turnaje Českého poháru. Pohárová soutěž je však něco zcela jiného. Stačí jedno zaváhání a sny o velkém úspěchu se rozplynou. No a že ty letošní válečnické sny mají zlatý nádech potvrdil v obsáhlém rozhovoru i Jakub Houška.
O děčínské super sérii s minimálně čtvrtfinálovou účastí v ČP od roku 2004, včetně 4 semifinále a jednoho finále
"To je dobrá vizitka celého týmu a klubu, který poháru přikládá velkou důležitost, a chce být úspěšný na obou domácích frontách. A to je podle mě dobře. Letos bylo super, že jsme při návratu dřívějšího formátu hráli třeba i v hale prvoligových Litoměřic, což je pro takového soupeře vždycky svátek, a byl to dřív i smysl této soutěže, aby si týmy z nižších soutěží mohly zahrát se soupeři z NBL. Jinak doufám, že nám ta šňůra minimálně čtvrtfinále ještě pár let vydrží. Sám jsem u toho už od poháru z roku 2005."
O tom, co pro tým znamená průnik do závěrečného turnaje v roce, kdy je mnohem větší šance na zisk trofeje
"Letos je to specifický rok, pohár se totiž dá skutečně vyhrát. Přes Nymburk to dřív bylo hodně těžké a už finále bylo velký úspěch. Takže letos to má úplně jiný náboj a člověk se může radovat, že konečně něco vyhrál. A to je ten nejlepší pocit, jaký sportovec může mít. Je skvělé, že si to vůbec jde představovat. Ta důležitost poháru proto tolik vzrůstá. My jsme měli trochu i štěstí, že jsme čtvrtfinále hráli s Kolínem doma. Teď jsme mezi čtyřmi a musíme za tím jít. I naši fanoušci by si to rádi zažili."
O možnosti získat první pořádnou trofej pro klub i pro sebe
"Třeba já jsem zatím vyhrál první ligu s Chomutovem, což byl taky nezapomenutelný zážitek. Vyhrát nějakou dlouhodobou soutěž, což letošní pohár v podstatě taky je, je něco výjimečného. Člověk si to pak může pamatovat do konce života, být někde navždy zapsaný. A ten tým bude vědět, že to dokázal. Děčín jako klub tím žije, že by něco vyhrát chtěl. Za deset let bych pak mohl přijít a vědět, že v roce 2015 se tu něco velkého povedlo. Vítěze si každý bude pamatovat, semifinalistu ne."
O velkém finále ČP 2012 na domácí půdě proti Nymburku se standing ovation i přes porážku o 7 bodů
"To bylo celé úžasné a hezky se na to vzpomíná. Měli jsme obrovskou motivaci. Tehdy jsme málem vypadli už ve čtvrtfinále s Jindřichovým Hradcem, kdy jsme vyhráli až v prodloužení, a nakonec se nám povedlo něco, v co jsme ani nedoufali. Do finále jsme vstupovali bez obou rozehrávačů, nevěděli, co od toho čekat, ale neuvěřitelně jsme se semkli a lidi nám dodali z hlediště neskutečnou energii. A i když jsme to nevyhráli, všichni nám říkali, že jsme skoro jako vítězové. Bylo to takové nedotažené vítězství, ale jinak nádherný zápas, za který nám na konci lidi vestoje děkovali. Zažít něco podobného, ale s vítězným koncem, to je ten motor, který člověka žene dál."
O tom, zda už Válečníci museli tušit, že v semifinále půjdou na Pardubice, které se staly děčínským pohárovým osudem čtyřikrát z posledních osmi ročníků a v závěrečných kolech tak pokaždé se Severočechy uspěly
"Už jsme se tomu sami smáli a říkali jsme, že na nás stejně vyjdou Pardubice. S nimi jsou to obecně dobré zápasy, vyhecované, je tam ta rivalita, jsme vyrovnaní soupeři a bude to hezký basket. Pardubice zatím jsou naším osudem, ale letos to snad dopadne dobře pro nás."
O tom, co lze od zápasu čekat, a čím jsou Pardubice nepříjemné
"Bude to vyrovnané. Oni se s námi snaží hrát podobný basket, jaký vyznáváme my. Snaží se s námi hodně běhat a někdy je těžké se s nimi držet. V lize jsme u nich letos dvakrát prohráli, ale doma jsme odehráli dobrý zápas. V Brně to bude na neutrální půdě. My se musíme snažit hrát svou hru celých 40 minut. S tím jediným tam musíme jet. Jinak podle postů je to vyrovnané a budou rozhodovat maličkosti. Pokud budeme hrát, co umíme, můžeme je porazit."
O děčínské verzi fotbalového stylu Barcelony tiki-taka
"Barcelona taky hraje rychlou kombinační hru, o kterou se snažíme i my. Jít rychle dopředu, žádné zpětné přihrávky, najít volnou pozici a vystřelit. Soupeři se někdy snaží tuhle naši strategii zničit, ale když to děláme dobře a víme, kdo, jak a kam běží, je to na skautování těžké. Určitě nám to pomáhá, protože tu nejsme všichni tak vynikající hráči, abychom každý hráli 1 na 1. Vznikají díky tomu volné pozice, které se snažíme proměňovat. Plus jsme silní na doskoku. A že to s těmi přihrávkami stejně jako Barcelona někdy přeháníme? No, to je pravda a taky nám pak za to trenér vždy vyčiní. Musíme najít vhodnou míru. Jinak trenér přijde a řekne, že už to s tou týmovostí přeháníme a že už někdo musí zakončovat. Stává se z toho pak tiki-taka na druhou, do které se někdy sami zamotáváme."
O zkušenosti s brněnskou Rosničkou
"Sám jsem tam ještě nikdy nehrál. Nejspíš tam pojedeme o den dřív, abychom si halu osahali. Lidi jsou tam zvyklí na basket chodit, tak by to mělo být po stránce atmosféry dobré."