Udělal bych akci v Praze před orlojem

U zrodu a vyhlášení mohutné kampaně ”Česko dribluje”, jež odstartovala odpočítávání 500 dnů do EuroBasketu mužů v Praze, byl i nejlepší český basketbalista současnosti a také čtvrtý Čech v NBA Tomáš Satoranský. Rozehrávač Chicago Bulls v rozhovoru s českými médii hovořil o blížící se olympijské kvalifikaci, novinkách u spoluhráčů, samozřejmě i o mistrovství Evropy a také o přestáté miniviróze, bolavých zádech a možnosti basketbalové akce na ikonickém místě pražského Staroměstského náměstí.  

”Takovéhle projekty jsou strašně důležité, zvlášť teď v té nepříjemné situaci s pandemií. Basketmánie tu trochu vyprchala, protože obecně nejsme tolik se sportem v kontaktu, a proto taková akce pomůže vrátit basket do většího povědomí českých fanoušků a lidí u nás celkově. Ukáže to, co pro nás znamená tak velký podnik, jako je mistrovství Evropy, jehož pořádání je pro nás obrovský úspěch. A ”Česko dribluje” povede k tomu, že českých fanoušků přijde co nejvíc a co nejvíc nás budou podporovat,” říká první dirigent národního týmu. 

Tomáši, kdy a kde jste v životě poprvé dribloval vy?

Samozřejmě v mých začátcích, bylo to někde na chatě. Během léta jsem si vždycky dělal driblérská cvičení a babička mi připravila ”driblérskou školku”, což pak vedlo i k mé lásce k basketu.

Jakou akci byste teď doporučil v rámci ”Česko dribluje”?

Bylo by skvělé, kdyby se to třeba v Praze dostalo na nějaké atraktivní místo, jako, řekněme, před orloj na Staroměstském náměstí (směje se). Něco takového by bylo super, aby se objela města po republice a basket se ve všech krajích posunul do popředí.

Budete za rok na EuroBasketu v akci i osobně?

Kromě zranění není nic, co by mi v tom mohlo zabránit. Už jsme se o tom bavili s kluky, že by to měl být ten největší vrchol pro naši generaci, který bych si nenechal za žádnou cenu ujít. 

Už znáte jednoho soupeře ve skupině, protože Česká federace si za partnerský tým vybrala Polsko. Co na to říkáte?

Už je to zajetý systém od roku 2015. Je to jistě i marketingový tah, aby se do toho místa přitáhlo co nejvíc fanoušků, jako když si ve Francii vybrali Finsko a věděli, kolik tisíc fanoušků přicestuje za finským nároďákem. Pro nás je Polsko soused, který taky může přitáhnout spoustu fanoušků. Je to tedy logický krok. Pokud jde o sportovní stránku, tu nechci zakřiknout - naše vzájemné zápasy v posledních letech jsme vyhrávali, ale bylo to vyrovnané, protože Poláci svou kvalitu mají.  

Je nějaký tým, který byste si do skupiny přál dál?
Asi ne. Určitě by bylo atraktivní, kdyby se k nám dostala nějaká superstar NBA a vůbec co nejvíc hvězdných hráčů. Třeba proti Řecku s Giannisem Antetokounmpem bych si ale radši zahrál až v pozdější fázi. 
   

Bude domácí prostředí při EuroBasketu i svazovat, protože se bude očekávat něco podobného jako na MS v Číně?

V tomhle bude možná výhodné, že se EuroBasket posunul o rok dál a ta horečka trochu opadla. Psychicky by bylo hrát už letos o něco těžší, protože by to bylo blíž po té Číně. Čekaly by se velké věci a my v takové pozici favoritů nikdy nebyli, jako že bychom měli jasně postoupit ze základní skupiny, přičemž ten tlak by se den za dnem jen stupňoval. Uvidíme, jestli to bude mít pozitivní vliv. Ten tlak tam určitě  bude, protože každý se bude chtít předvést v dobrém světle a každý od nás bude chtít postup ze skupiny, přičemž cokoli jiného by byl neúspěch.

Z čeho obvykle poznáváte, zda vám to na daném srazu na té nejbližší akci půjde?

Nám hodně pomáhá, že jsme spolu už nějakých šest let a setkáváme se každé léto, což týmu ohromně pomáhá psychicky. A trochu pomáhá i to, že máme stejného trenéra ”Nena” Ginzburga, u kterého už víme, co čekat. Každý zná svou roli, což celý proces urychluje, aby pak ta forma přišla v pravý čas. Není potom takový problém se k týmu připojit o něco později.

V NBA už se na rozdíl od většiny Evropy fanoušci do arén vracejí. Jaká je aktuální situace?
Nejsem si zatím jistý tím, že už od příští sezony by zase mohly být plné haly, ale už teď se to zlepšuje a skoro každý tým už nějaké fanoušky v hledišti má. A ty kapacity se zvětšují. V našem posledním zápase v Bostonu už byla docela dobrá atmosféra se zhruba pěti tisíci lidí. V halách soupeřů už je to znát a ten návrat fandů je velké pozitivum pro celý basketbal. Bohužel Chicago je jedním z asi tří klubů, kde fanoušci stále do arény nesmí, což je škoda.  

Právě v Bostonu jste teď vyhráli podruhé v řadě, ale od velkých trejdů se vám po šňůře tří výher spíš nedařilo. Čím to?

Za ty poslední dvě výhry jsem rád, ale už dřív jsem říkal, že tahle covidová sezona je hodně proměnlivá. Nám teď na dva týdny vypadl (lídr týmu) Zach LaVine kvůli pozitivnímu testu na covid a musíme hrát trochu jinak. Při těch dvou posledních výhrách se nám dařilo hlavně v obraně. Program je teď velice náročný, hraje se prakticky obden a není čas přemýšlet, co zlepšit. Pořád máme šanci dostat se do předkola play-off, přičemž náš zbývající program zápasů není tak náročný jako u některých jiných týmů, takže máme ještě šanci se do předkola dostat.

 

Jak to vypadá s vašimi zády, kvůli nimž jste před pár dny vynechal jeden zápas? A souvisí s tím i nižší minutáž v posledních dvou zápasech?

Určitě to souvisí. Ta záda byla spojená s mojí virózou, která naštěstí nebyla covidová. Na dva dny jsem lehnul, ale pak už jsem byl schopný odehrát sobotní zápas s Clevelandem. Pořád nicméně nejsem stoprocentní. Teď jsem si chtěl trochu víc odpočinout a uvidíme, jestli ta minutáž půjde nahoru, což bud záviset i na tom, jak se budu cítit. Je to ale pořád lepší. 

 

Máte vedle klubových lékařů a služeb možnost využívat i nějakou vlastní  regeneraci?

Tím, že pořád cestujeme, jsme prakticky stále jen na hotelu. Teď v dubnu se domů dostanu maximálně na den dva a není tam na žádnou regeneraci čas. Řeším to tedy v rámci klubu. A stejné je to i s jídelníčkem a spánkem. Snažíme se spát, co to jde, ale všechny ty přesuny tomu moc nepomáhají. Třeba při zápase v Bostonu jsme se na hotel dostali až ve dvě ráno. A tohle pak ovlivňuje i zápasy. Samozřejmě všechny týmy mají tohle stejné, ale třeba po té viróze se do toho hráč pak dostává hůř.   

Už teď v červnu národní tým čeká kvalifikace o olympiádu, vy tak do ní půjdete asi dost ”rozbitý”.

Reprezentace má na hráče neskutečný vliv, co se týká pozitivní energie. Vždycky si vzpomenu na Jirku Welsche, který když se k nám připojil, vypadal, že už nemůže hrát, ale za dva týdny smečoval už při rozcvičování. Tahle parta má na všechny pozitivní efekt a síly na boj o olympiádu nebudu muset někde hledat. S kvalifikací samozřejmě počítám.

 

Jste před ní optimistou? Registrujete třeba to, že Kanada jako domácí tým ve vašem kvalifikačním turnaji přišla o elitního rozehrávače Jamala Murrayho?
Po pravdě to moc nestíhám sledovat, tahle sezona to moc nedovoluje. Navíc z minulé kvalifikace o olympiádu jsme se naučili, že je to dost nečitelné, týmy se většinou setkávají až těsně před turnajem a záleží na momentální formě, a jak si tým sedne. Je to vlastně celé jako play-off turnaj, kde se počítá každá chyba a do Tokia postupuje jen celkový vítěz. Pro Kanadu je Murray velkou ztrátou, ale oni disponují patnácti dvaceti kvalitními hráči z NBA a jsou schopní poskládat výborný tým. Už přes MS jsem si myslel, že to bude jeden z nejlepších týmů a myslím, že budou určitě favority našeho turnaje, když navíc hrají doma.  

Jste v kontaktu s Janem Veselým, víte, zda bude v kvalifikaci nebo za rok na EuroBasketu připraven hrát?

Párkrát jsme si psali a sleduju ho. Jsem rád, že po tom minulém nepříjemném zranění byl schopen se vrátit, dál podávat skvělé výkony a táhnout Fenerbahce, se kterým má další úžasnou sezonu v Eurolize. Četl jsem, že bude (kvůli nedávnému zranění kotníku) moct zasáhnout a až do třetího utkání aktuální čtvrtfinálové série s CSKA (začíná dnes), tak doufám, že bude v pořádku a postoupí s týmem na Final-4. Slyšel jsem, že zájem na obou akcích reprezentovat u něj stále je, tak uvidíme. Já z něj měl strašně pozitivní pocit už během kvalifikace na MS, a proto mi bylo strašně líto, že s námi do Číny nemohl jet.

 

Máte čas být v kontaktu i s dalšími reprezentanty?

Máme společnou skupinu na Whatsappu, kde si píšeme, když se něco děje. Třeba když Nymburk postoupil do Final-8 Ligy mistrů, nebo když (levák) Patrik Auda dal v japonské lize koš pravačkou, tak to hned oslavíme. Tohle je důležité, aby tým zůstával v kontaktu i během sezony, i když je to při těch našich programech náročné. Technologie nám ale pomáhají a tohle jen dokazuje, že ta parta je super. 

Jedním z jejích členů je i Blake Schilb, který čerstvě zakotvil ve vašem mateřském klubu USK Praha. Co vy na to?
Vím o tom a myslím, že je to určitě dobrá věc, už jen proto, že můžeme s Blakem tak trochu počítat do té kvalifikace o olympiádu. Blake nám už v minulosti ukázal, že je pořád připraven hrát a podávat skvělé výkony jako na mistrovství světa, kde nám v těch závěrečných bojích kvůli zranění trochu chyběl. Jsem jen rád, že nám pořád může předávat zkušenosti a že našel ten správný tým, kde bude moct hrát a udržovat se ve formě.