Trenérský workshop: Jak nastavit učení a rozvoj dovedností?

Na konci února před reprezentačním zápasem mužů proti Řecku proběhl v Pardubicích speciální workshop, jehož se zúčastnilo 75 koučů. Hlavním tématem byl rozvoj dovedností a své zkušenosti předal tuzemským basketbalovým trenérům Martin Vlk, který se věnuje vzdělávání fotbalových trenérů a u sportů hledá společné prvky, které by trenéři mohly přenést do lepší praxe.

Martin Vlk je součástí skupiny mezinárodních odborníků, která se snaží o získání grantů od EU na podporu hlubšího výzkumu ekologické dynamiky ve sportu. V současné době působí jako vedoucí metodiky a rozvoje trenérů v pražské fotbalové Slavii, na Fotbalové asociace ČR pak funguje jako koordinátor vyššího vzdělávání.

Na úvod workshopu promluvil vedoucí sportovně metodického úseku ČBF Michal Ježdík. Hlavním cílem basketbalových trenérů by měla být výchova hráčů, kteří jsou schopní uspět v evropské konkurenci. Děti do přibližně 13 let mají podle něj vysokou míru učení v rámci průpravných cvičení bez obránce a dovednosti se učí rychle. Poté však mezi 14 a 17 rokem dochází k výraznému zploštění učební křivky. Workshop by měl nabídnout příklady i následnou diskuzi nad možnými formami učení a nastavení tréninku pro co nejlepší efekt. Trenér totiž hráčům jen vytváří prostředí, ale samotné učení dovedností je na hráči a odráží se zejména od jeho nastavení mysli.

Martin Vlk se ve své prezentaci zaměřil na několik oblastí jako například, co trenéry ovlivňuje v rámci chápání rozvoje herních dovedností, jak se učíme osvojovat a rozvíjet herní dovednosti, jaký je tradiční a moderní pohled na problematiku a jak vše co nejlépe přenést do praxe. Poukázal na faktory, které ovlivňují vývoj trenérů a hráčů z hlediska makro, mezo i mikroprostředí. Účastníci workshopu pak v rámci skupinové diskuze řešili, zda existuje ideální technická dovednost, jak ji poznat a co je k ní potřeba. Dále vymezení základních a funkčních dovedností a jaká cvičení je rozvíjejí? Diskuze se dotkla i přínosů statického a dynamického prostředí na tréninku. U statického prostředí je limitovaná potřeba hráče vyhledávat možnost pro akci. Dynamické prostředí jej naopak nutí nepřetržitě hledat možnosti k akci.

Herní dovednosti a hledání relevance napříč sporty

Pro srovnání si vybral několik ukazatelů u české fotbalové „zlaté generace“, která trápila soupeře v první dekádě tohoto tisíciletí se stavem nyní po roce 2020. Zatímco na přelomu tisíciletí se reprezentace v rámci žebříčku FIFA pohybovala několik let na druhém místě na světě, nyní je český fotbal až na 42. pozici. Například Kanada, která bývala na 106. místě, je nyní před námi.

Jaké byly základní parametry tehdejšího úspěchu a proč se nedaří jej zopakovat? Úspěchu dosáhli fotbalisté po rozdělení federace hlavně díky startovnímu talentu a slušné improvizaci. Naší hlavní zbraní byla technicko-taktická část (vysoká úroveň herních dovedností, kreativita, improvizace a herní inteligence, vnímání a rozhodování hráčů), dobrá byla psychická odolnost a týmová soudržnost, zatímco kondiční část byla naopak podprůměrná. Nyní naopak patří technicko-taktická část mezi největší slabiny, stejně jako herní dovednosti, naopak fyzicky jsou na tom hráči nadprůměrně.

Podle souhrnu hodnocení trenérů u mládežnických národních týmů mají tyto týmy dobrou kondiční připravenost, týmovou soudržnost a jsou dobří v dodržování stanovené týmové strategie. Naopak zaostáváme ve srovnání se zahraničím ve vnímání hry, efektivní rozhodování pod tlakem, ve funkčních herních dovednostech a hráčská autonomii a leadershipu.

Co se tedy mezi zlatou a dnešní generací změnilo? Změnila se forma a styl života (společensko-sociálně, kulturně, ekonomicky), vzrostl vliv technologií a je nedostatek volnočasových aktivit a implicitního učení (kdy sám hledám řešení), změnily se flexibilní formáty her. Nezměnil se školní systém (počet hodin TV, vyučovací metody, málo aktivit po škole a nedostatečný aplikovaný výzkum v oblasti sportu), práce se základními psychologickými potřebami hráčů, nezměnila se příliš ani metodicko-organizační tvorba tréninkových jednotek a pochopení procesu učení, osvojování a rozvoje dovedností stejně jako potřeba trenérů a trenérek mít kontrolu a strukturu v procesu rozvoje hráčů a hráček. 

Jak si osvojujeme a rozvíjíme herní dovednosti?

Hlavním cílem je nabídnout trenérům více nástrojů a vědomostí k naplnění potřeb hráčů v jejich rozvoji. V rámci teorie učení existuje mnoho různých teorií učení. Osvojování dovedností lze vnímat jako rozvoj funkčního vztahu mezi hráčem a jeho prostředím. Prostředí i hráč přitom na sebe vzájemně působí a dochází tak k adaptaci a pohybového jednání. Klíčovým ukazatelem se zdá být počet opakování, možností a definic je ale mnoho. 

Ještě důležitější je však najít úspěšnou aplikaci pro přenesení teorie a zkušeností z praxe dohromady. Co vás jako trenéra v přesvědčení k danému postupu nejvíce motivovalo? (byly to nápady ostatních trenérů, zkušenosti z toho, jak mě trénovali…)

Došlo i na diskuzi nad metodicko-organizačními formami průpravných a herních cvičení zaměřených na koordinační schopnosti v rámci rozvíjení dovedností a kompetencí. Pro koordinaci a sebevědomí je dobré průpravné cvičení, které má více opakování a méně variability i méně rozhodovacích procesů. Tato forma se nejlépe hodí pro individuální, poziční trénink i kondiční trénink, zaměření je na osobní biomechaniku. Herní cvičení a průpravné hry či samotná modelová hra jsou preferované metody pro týmový trénink. Přinášejí větší taktické zaměření, více rozhodovacích procesů, větší přenos do reálné hry.

Právě zahrnutí rozhodovacích procesů do tréninku je velmi důležité, stejně jako nutnost řešit v tréninku dostatek herních situací. Například německý fotbalový trenér Thomas Tuchel se snaží 90 % času trénovat v komplexním prostředí, protože fotbal není izolovaně jen útok či obrana. Žádná činnost v nácviku pak není izolovaná a dochází k řetězení činností. Snaha je vytvořit škálu na základě hodnocení hráčů. Když se pak jde na individuální cvičení tak se ví, kolik lze komu naložit. Pak se eliminuje, že by pro někoho byly nároky moc a pro někoho málo a zůstával tak pod potenciálem. Je třeba ale dát pozor, ať se trénink dovedností příliš neizoluje, vše má na sebe pro komplexnost navazovat.

Pardubický workshop byl velmi zajímavý, dokonce tak, že zdaleka ne všechno se stihlo odprezentovat, a tak by se trenéři měli dočkat pokračování, o kterém budeme včas informovat.