Těžké nohy a špína. Typické Mexiko

Velmi zajímavou basketbalovou zkušenost si prožily české basketbalistky v rámci přípravy na předkvalifikaci o světový šampionát v Mexiku. Na poslední chvíli přijal český tým žádost o přípravný zápas s domácím výběrem, který je pro předkvalifikaci v druhé základní skupině, a tak Češky strávily 30 hodin mimo metropoli Mexico City ve dvě hodiny jízdy vzdáleném městě Puebla.

Čtvrté největší město Mexika s větším počtem obyvatel než Praha a kompletním centrem města zapsaným pod organizací UNESCO pohostilo Češky ve čtyřtisícové aréně Miguela Higalda ležící hned vedle luxusního fotbalového stánku místního klubu pro padesát tisíc fanoušků. Lvice přivítala v rámci přípravného zápasu více než tisícovka dychtivých fanoušků v čele s politickou garniturou města tak, že utkání odstartovalo speciální vztyčení mexické vlajky za vojenského dozoru, který bez hudby odzpíval státní hymnu.

„Určitě si zapamatuji začátek zápasu, kdy před naší hymnou byla zřejmě jejich se speciálním nástupem a vztyčením vlajky. To jsem nikdy neviděla a už asi neuvidím,“ usmívala se po utkání česká křídelnice Gabriela Andělová, která přispěla k výhře 57:45 devíti body, a i ona absolvovala po utkání bezpočet fotek s mexickými fanoušky, kteří po utkání obsadili hrací plochu.

Co si dost možná Andělová a spol také zapamatují je extrémní tvrdost, se kterou do zápasu nastoupily mexické basketbalistky. Ty při svém nižším vzrůstu vsadily na agresivní hru na obou koncích palubovky a Češky se s tím zejména v prvním poločase těžko srovnávaly.

„Tvrdost soupeře určitě byla za hranou. Samozřejmě tady byli jejich rozhodčí, takže se to dost pouštělo. Ale i tak myslím, že jsme si potrénovaly, co jsme potřebovaly a aklimatizovali jsme se. Zkusily jsme si i jinou zátěž, protože v tréninku jsme včera ještě na sto procent nešly. Je na nás ještě znát ten přesun. Věřím, že zítra to zase bude o trochu lepší a do devatenáctého do prvního zápasu budeme připravené,“ myslí si Andělová, která sama přiznala, že stále ještě bojuje s osmihodinovým časovým posunem oproti Česku a s nadmořskou výškou přes 2200 metrů.

„Já osobně jsem neměla problémy s dýcháním, ale spíš jsem měla těžké nohy a nemohla jsem zkoordinovat tělo. Míče taky nebyly úplně nejlepší, jsou o dost těžší, než na co jsme zvyklé v Česku. Do toho dost špinavá palubovka. Bylo to takové všechno zvláštní. Asi typické Mexiko, i když jsem tu předtím nebyla, tak takhle nějak jsem si to představovala,“ ušklíbla se Andělová.

Ta pomohla ve druhé čtvrtině svými přesnými pokusy z dálky rozhýbat českou ofenzivu a odtáhnout obranu od pivotky Julie Reisingerové, kterou Mexičanky někdy až ztrojovaly, aby ji nepustily k míči.

„Je možné, že je tam podobnost s koši na Královce, které jsou také tvrdé jako tady. Trénovali jsme tu dvakrát, takže to není o nastříelní. Věřila jsem si, nechtělo se mi chodit úplně dovnitř při jejich obraně a tvrdosti. Vybrala jsem si tuhle cestu a naštěstí to vyšlo,“ dodává Andělová.