Skvělý muž se železnou vůlí

Zemřel člen Síně slávy Zdeněk Bobrovský

 

Bylo to rok před olympiádou v Římě. V srpnu 1959 nedokázal Zdeněk Bobrovský odmítnout kamaráda a vezl ho na motorce na schůzku. Vylétli ze silnice, když v zatáčce lízl o pankejt. Rozlomila se mu pánev (kost stydká), rozdrtil si lopatku a poranil ledviny, utrpěl otřes mozku. Kamarád vyvázl takřka bez škrábnutí. Diagnóza odpovídala stavu: Žít bude, chodit taky, i když snad ne dobře, ale pravou ruku už nikdy nezvedne víc jak do výše pasu. Se sportem je konec.

 

Diagnózu znali všichni kromě Zdeňka Bobrovského. Nikdo mu nechtěl říct pravdu naplno. V říjnu se začal hýbat. Když ho viděli cvičit přátelé košíkáři, říkali, že je to nelidské, rehabilitační sestra naopak říkala, že je to úžasné. Zdeněk říkal, že je to fuška.

Když opouštěl v prosinci léčebný ústav, primář hovořil o zázraku. Zázraku vůle. A přírody.

 

Zdeněk hned začal v bolestech trénovat. Když to nešlo na suchu, tak v bazénu, tehdy se vžil mezi hráči termín podvodní džamp.

V únoru nastoupil v lize proti Spartě. Nebylo to ono, běhal strašlivě těžce.

 

Ale trénoval dál. Když se rozhodovalo o olympijské nominaci, nechtěl protekci. Jeho jméno mezi vyvolenými nakonec bylo. Nejen to. Zdeněk Bobrovský se stal třetím nejlepším střelcem týmu, který v Římě vybojoval historicky nejlepší místo mužů – 5. příčku

(úryvek je z knihy Nebáli se své odvahy)

 

Zdeněk Bobrovský

*1.12. 1933 – +21.11.2014

Reprezentace: 1950 – 1961 (109 startů)

Úspěchy: 2. místo na ME 1951 Paříž, ME 1955 Budapešť, 3. místo 1957

Sofia, 5. místo na OH 1960 Řím.

 

 

 

 

Bratři Bobrovští Zdeněk, Jan, Ivan (zleva)