Silné země EuroBasket nevypustí, Euroliga v září by byla komplikovaná, říká Kateřina Elhotová

Pauza od sportovních soutěží kvůli epidemii koronaviru trápí také nejlepší českou basketbalistku současnosti Kateřinu Elhotovou. Předčasné ukončení domácí RENOMIA ŽBL ale dává obávané střelkyni možnost trávit ještě více času se synem Danielem. Ani tak ale na pohyb a sport nezanedbala a udržuje se v kondici tak, jako by se soutěže brzy znovu rozbíhaly. O tom všem a spoustě dalších věcí hovořila Elhotová v rozhovoru v rámci pravidelného nedělního kvízu na facebookovém profilu Český basketbal.

„Každý den se snažím udělat něco pro své tělo. Mám možnost chodit běhat, teď už navíc bez roušky, takže to je skvělé pro tělo obecně, a ještě o to víc pro basketbalistu, že může jít dělat něco přirozeného. V domácích podmínkách posiluji. Máme hned za oknem venkovní basketbalové hřiště, takže si můžu kdykoliv jít zastřílet, jen se podívám, jestli tam někdo není,“ popisuje program posledních týdnů třicetiletá křídelnice ZVVZ USK Praha.

 

Její tým z velké části poskládaný ze zahraničních hráček se na začátku března během pár dní rozpadl, když se hráčky rozjely do celého světa do svých domovů. Hlavně na začátku si kapitánka dělala o své spoluhráčky strach, aby se v pořádku vrátily.

 

„Nejvíc intenzivní kontakt byl na začátku, protože holky odjížděly, jak se říká za pět minut dvanáct a nebylo jisté, jestli se dostanou domu. Tohle jsme všichni sledovali, všichni byli aktivní na naší společné skupině na WhatsAppu. Jinak úplně nevím, jak se holky připravují kromě toho, co člověk vidí na profilu na Instagramu. Myslím si, že jsme všechny profesionálky, i když jsme z toho na delší dobu vypadly. Někomu stačí tři týdny nic nedělání a je zase úplně na začátku. Věřím, že každá víme, co naše tělo potřebuje a podle toho se chováme. Chodíme běhat podle možností a posilování je prakticky na denní bázi,“ odpovídá zodpovědně.

 

Pražský tým přišel o výborně rozehranou sezónu, kde to měl USK rozjeto na další velké tažení Euroligou, kde z loňska obhajoval bronzové medaile. Nyní se rojí spekulace, že by se euroligový ročník dohrával v září na jednou místě finálovým turnajem nejlepší osmičky, což by bylo hodně zvláštní řešení.

 

„Nedovedu si představit, jak by to bylo s přípravou, protože tým potřebuje být nějakou dobu předtím pospolu, a to zatím nevíme, jestli bude možné mít takové podmínky. Ještě ani vůbec nevíme, jestli proběhne v červnu nějaký reprezentační sraz a jak se celkově budeme moci připravovat. Teď si neumím představit, že by stáhli cizinky z jejich zemí a my byli schopní v září odehrát nějaké přípravné zápasy společně. Když bychom měli nějaký čas pohromadě, tak by to mohlo vypadat herně podobně, ale zatím je to těžká otázka. Pohoda se navazuje v kolektivu, co máme, velice dobře. Jsme totiž všichni naladění na podobnou notu, takže toho bych se nebála,“ tvrdí Elhotová.

 

Ta už se v posledních letech adaptovala na roli matky, která se ne vždy úplně ideálně dá sloučit s rolí profesionálního sportovce.

 

„Několikrát jsem nad tím přemýšlela a nejtěžší byly asi první dva roky, kdy to dítě spí fakt jako mizerně. To jsem se opravdu moc nevyspala a na každý trénink jsem chodila hodně unavená a už jsem ani nevěděla, jaké to je jít na trénink plná energie, což mi hrozně chybělo. Brala jsem to ale tak, že jde o relativně krátké období, zvládneme to a bude to už jen lepší a lepší. Teď jsou Danovi tři a půl roku a spí prakticky celou noc, pokud nám v noci nevleze do postele a nenaruší mi spánek kopáním do hlavy nebo tak. Nejtěžší bylo prostě zvládnout období bez kvalitního spánku. Teď už je to skoro jako před tím, ale první dvě sezóny byly krušné,“ zasměje se při vzpomínce.

 

Koronavirová krize hodně zamotala sportovním kalendářem v následujících dvou letech včetně mužského evropského šampionátu basketbalistů, ten ženský v roce 2021 ale zůstal ve stejném termínu a skončí tak necelý měsíc před plánovaným startem odsunuté olympiády v Tokiu. Češky se na turnaj do Japonska nedostanou, pro basketbalové země to ale může být velká komplikace.

 

„Pro některé státy to bude brutální takhle dvě akce za sebou, ale asi to jinak naplánovat nešlo, když olympiáda nemůže být letos. Každopádně ty holky budou určitě unavený. To není jen tak odehrát Evropu a pak si jet na olympiádu. Nikdy jsem to nezažila, ale jen z toho, jak je člověk vyřízený po minulý Evropě, kde jsme skončily v základní skupině. Když člověk odehraje třeba osm zápasů na mistrovství Evropy a pak prakticky za měsíc by měla být olympiáda, tak je organizmus určitě unavenější, než kdyby se připravoval jen na jednu akci. Nezávidím jim to, ale na druhou stranu bude před hráčkami obrovská motivace v podobě olympiády a současné možnosti regenerace jsou navíc špičkové,“ říká rodačka z Prahy, která si myslí, že pořadatelské země ženského EuroBasketu Španělsko a Francie si nedovolí vypustit domácí turnaj. „Myslím si, že tyhle hrdé národy to určitě neudělají. Ani si nemyslím, že by poslali nějaké jiné hráčky, prostě to zvládnou,“ věří v sílu tradičních basketbalových bašt.

 

Mezi otázkami, které starší ze sester Elhotových položili diváci přes sociální sítě patřila i taková, jestli se jí někdy podařilo zasmečovat.

 

„Určitě jsem to zkoušela na dětský koš. Je to skvělé, ale takhle bohužel neskáču, aby to šlo na normální koš. Jen tak si může člověk navodit pocit, jaké to je, když opravdu zasmečuje. Když chlap jde sám do koše, ví, že to tam „bouchne“ a nic ho nezastaví, tak to musí být pocit k nezaplacení. Chápu, že pak dělají pod košem „opičky“, že jsou velcí králové. Člověk to pořád zkouší. V sedmnácti jsem třikrát za sebou vyskočila na obroučku a nebyl to problém. Od té doby jsem to pak moc nezkoušela a člověk kdyžto netrénuje, tak to jde hůř a hůř,“ usmívá se.