Satoranský o arogantním LaVinovi, nahánění Jordana i pochvale od Duranta

Na rozhodnutí o pokračování NBA teď už v České republice čeká reprezentační lídr Tomáš Satoranský. Jeho Chicago je sice prakticky bez šance proniknout do elitní osmičky Východní konference, podle některých návrhů by ale i Bulls mohli zkusit protrápenou sezónu zachránit. Satoranského v rámci online rozhovoru přes sociální síť Instagram vyzpovídal server Eurohoops.net.

 

„Jsou to divné časy, ale snažím se na všem hledat pozitiva, i když to zrovna není jednoduché. Trávím hodně času s rodinou, soustředím se i na jiné věci, na které by v průběhu sezóny čas nebyl. I přesto ale každý den samozřejmě trénuji, protože pořád nevíme, jestli budeme hrát nebo ne. Nejsem člověk, který by celý den seděl na gauči, takže jsem v každodenním kontaktu s trenéry,“ popisuje aktuální stav Satoranský.

 

Vedení NBA v současné době vyjednává o možném pokračování sezóny, které by mohlo proběhnout v areálu Disney’s Wide World of Sports Complex v Orlandu. Ve hře je tak podobně jako v NHL rozšíření počtu týmů pro play off místo šestnácti na 20 či 24, což by zahrnovalo i Chicago.

 

„Kolem NBA je to hodně otevřené a nic není rozhodnutého. Pokud bychom opravdu měli šanci o něco hrát, tak by to věci hodně změnilo, protože dostanete novou motivaci. Pro mě jako tátu od rodiny je těžké představit si, že bych na dva měsíce odjel, odehrál pět bezvýznamných zápasů, a to by bylo všechno. Takový scénář by pro mě dával největší smysl, ale každý hráč to má jinak, a proto to není vůbec jednoduché rozhodnutí, které nikomu nezávidím,“ pokračuje Satoranský, který byl v předchozích rozhovorech spíše zastáncem ukončení ligového ročníku. Tak jako tak se hovoří o tom, že následující ročník NBA by zřejmě začal až na konci prosince.

 

„Je těžké představit si, že budeme do prosince bez zápasů, takže by se v roce 2020 nehrály skoro žádné zápasy. Žádný trénink vám nenahradí ostrý zápas, ještě o to víc pro soutěživé hráče v NBA. Vedení ligy hledá bezpečnou cestu, jak mít v hledišti zpět diváky, kteří jsou pro NBA moc důležití, takže je to logické. Pro hráče ale bude komplikované na takovou sezónu připravit,“ přemýšlí nahlas.

 

V rozhovoru prošel celou svou dosavadní sportovní kariéru a Satoranský tak odvyprávěl svůj příběh od USK Praha přes Sevillu a Barcelonu až do USA.

 

„První rok v Seville byl rozhodně tím nejtěžším v mé kariéře. Neměl jsem skoro žádné volno, přebíhal jsem z tréninků áčka na béčko, hrál jsem spoustu zápasů, do toho se učil španělsky. Bylo těžké být najednou sám, bez rodiny. Najednou jsem zjistil, že mám ještě hodně nedostatků. Ve španělské ACB byla najednou daleko větší konkurence, všichni byli rychlejší, šikovnější a musel jsem začít daleko víc makat,“ vzpomíná na období, kdy se v osmnácti letech najednou objevil sám ve Španělsku.

 

Angažmá v Seville bylo pro Satoranského velmi úspěšné, navíc se město na jihu Španělska ukázalo jako slušná líheň talentů pro NBA. Z tehdejšího kádru se do zámoří dostali ještě Lotyš Kristaps Porzingis a Španěl Willy Hernangómez.

 

„Sevilla hledala dlouhodobě talenty po celé Evropě a patřili jsme k nejmladším týmům ve Španělsku. S Kristapsem, Willym a spoustu dalších jsme zažili hodně zábavy, byli jsme spolu pořád i mimo hřiště. Trénoval nás kouč Aíto, se kterým jsme měli hodně svobody a celé to byla velká zábava,“ vypráví Satoranský, kterého ještě jako člena kádru Sevilly draftoval na začátku druhého kola Washington.

 

„Období před draftem pro mě bylo jako úplně nový svět. Poprvé v životě jsem třeba absolvoval pracovní pohovor a pronikl do byznysu NBA. Absolvoval jsem několik tréninků pro týmy a nejvíce se mi povedl ten pro Milwaukee a Washington, takže jsem si myslel, že mě jeden z nich draftuje. Měl jsem velkou radost, že se to povedlo do Washingtonu, protože tam v tu chvíli byl Jan Veselý. V průběhu Letní ligy NBA jsem ale pochopil, že nejsem připravený na takový krok. Rozhodl jsem se zůstat v Evropě a dál na sobě pracovat. Bylo pro mě lepší být draftovaný, ale zároveň mít možnost hrát Euroligu,“ vzpomíná na draft 2012.

 

Satoranského čekal v roce 2014 španělský přesun do Barcelony, kde dál herně dospíval.

 

„Miluji Barcelonu jako město a sedl mi i tamní tým. Bylo to těžší než v Seville, protože všichni očekávali okamžitě výhry. Bohužel jsme potkali Real Madrid ve skvělé formě a nepovedlo se mi tehdy nic velkého vyhrát. Xavi Pascual mi také trenérsky hodně sedl, měl jsem v týmu třeba legendu Juana Carlose Navarra. Hráli jsme daleko organizovanější basketbal a byl to další krok v mé kariéře,“ vypráví o zkušenostech z Katalánska. Po dvou letech v Barceloně ale přišel čas na přesun do Washingtonu.

 

„Cítil jsem se tehdy připravený, měl jsem ze sebe dobrý pocit a chtěl jsem toho využít. Skoro každý Evropan v NBA si bohužel musí projít velmi těžkou první sezónou. Já jsem byl v Barceloně klíčový hráč a najednou jsem musel začít úplně od znova. Byl jsem jako Alenka v říši divů. Přijíždíte do arén, které jsem sledoval v televizi, hrajete proti těm úplně nejlepším na světě. Na začátku to byl šok. Ti nejlepší umí využít faktu, že se jich bojíte, poznají to a udělají si z vás legraci. Třeba LeBron je přesně ten, který si všimne, že se ho bojíte a zasmečuje přes vás úplně jednoduše,“ říká rodák z Prahy.

 

Satoranskému hodně pomohla série zranění ústředního rozehrávače Wizards Johna Walla, bez individuální práce by to ale rozhodně nešlo.

 

„Stal se ze mě o hodně lepší střelec, na tom jsem také nejvíc pracoval v létě po první sezóně. Zranění Johna mi dalo šanci stát se prvním rozehrávačem a já toho využil. V NBA je to hodně o příležitostech a já tu svoji zvládl. V prvním roce jsem o sobě hodně pochyboval, jestli jsem udělal přechodem za moře dobře, když nehraji v nejlepších letech, ale zvládl jsem to,“ pokračuje osmadvacetiletý basketbalista o těžkých začátcích v USA.

 

Po třech letech skončila Satoranskému smlouva a loni v létě se stěhoval do Chicaga.

 

„Cítil jsem, že v Chicagu to bude pro mě nejlepší. Ve Washingtionu je pořád pod smlouvou John Wall, takže jsem věděl, že se vrátí zpět na prvního rozehrávače. Navíc jsem si řekl, že je asi čas na změnu, zkusit si jiný klub. Chicago mi dalo nejlepší nabídku, takže nebylo o čem přemýšlet. Je to klub s velkou minulostí, který jsem jako malý hodně sledoval,“ říká o letním vyjednávání Satoranský.

 

Očekávání pro Bulls byla před letošním ročníkem velká, přišlo ale na řadu trápení a jedenácté místo s bilancí 22 výher a 43 porážek nemůže být hodnoceno pozitivně.

 

„Většinou po sezóně hledám spíš, co bych mohl zlepšit. Letos to bylo hodně nahoru dolů a nejsem úplně spokojený. Byl jsem od začátku ve skvělé pozici, brali mě vlastně jako veterána, když jsem druhý nejstarší v týmu ve 28 letech. Měl jsem respekt trenérů i ostatních hráčů. Nebyl jsem ale tak efektivní, jako ve Washingtonu. Měl jsem náročné léto, na které se nechci vymlouvat, ale určitě to mělo svůj vliv. Pevně věřím, že příští rok bude lepší,“ doufá Satoranský, který se těší i na spolupráci s novým vedením v čele s Litevcem Arturasem Karnišovasem.

 

„Naše budoucnost podle mě vypadá dobře. Došlo ke změnám vedení, které vypadají zajímavě. Arturase znám ještě ze Španělska, když pracoval myslím pro Houston. Věřím, že nám to dodá nový impuls a budeme hrát o dost lépe. Byla to typická sezóna mladého týmu. Když to vypadalo, že půjdeme nahoru, prohráli jsme špatným výkonem zápas a přišli o veškeré sebevědomí. V příští sezóně chceme být mezi nejlepší osmičkou ve Východní konferenci a k tomu musíme hrát o dost lépe,“ hledá chyby na neúspěšné sezóně Bulls.

 

I přes slabší výsledky měl Satoranský velmi dobrou chemii na hřišti s hlavní hvězdou týmu, americkým křídelníkem Zachem LaVinem, na kterého v průběhu ročníku Čech hodně změnil názor.

 

„Zach mě od začátku hodně překvapil. Moc jsem ho neznal a na hřišti působil vždycky tak trochu jako arogantní superhvězda, ale je to skvělý kluk. Je s ním zábava a od začátku jsme si sedli. Není jen atlet a smečař, ale je to velmi dobrý basketbalista. Stále se může ještě hodně zlepšit, ale i tak má za sebou velmi dobrou sezónu, se kterou se mohl podle mě dostat do Utkání hvězd. Na hřišti jsme měli velmi dobrou chemii, když jsme měli několik akcí, které nám vycházely. Hraje se mi s ním skvěle. Smeče u něj vypadají tak jednoduše. Umí věci, kdy mu nevěříte, že udělal předtím jen dva kroky,“ chválí nejlepšího střelce Bulls Satoranský.

 

Ani jeden z nich naopak nedostal moc příležitosti se sehrát s finským dlouhánem Lauri Markkanenem, kterého trápily zdravotní potíže.

 

„Lauri prožil náročnou sezónu. Docela brzy se zranil, měl dobrou sérii zápasů, ale jeho výkony byly nevyrovnané. Trápil se střelecky, ale má skvělý potenciál. Je vysoký, umí střílet, je silný, umí driblovat. Je mladý a musí se zlepšit v rozhodování, ale byl na něj kladen od začátku obrovský tlak po minulé sezóně. Tvrdě na sobě pracuje a bude v pohodě,“ věří Satoranský.

 

V okolí týmu se hodně hovořilo o mladém rozehrávači Cobymu Whiteovi, kterého Bulls draftovali jako číslo sedm a kterému fanoušci v závěru ročníku dávali před Satoranským přednost.

 

„Jsem týmový hráč, ale lhal bych, kdybych řekl, že nechci nastupovat v základní pětce. Coby je mladý kluk, který byl draftovaný hodně vysoko a fanouškům se líbí. Lidi radši chtějí vidět svého oblíbence než kluka z Evropy. Po přestávce na Utkání hvězd hrál výborně a poslední zápas před přerušením soutěže v základu nastoupil a já s tím byl v pohodě, protože se mi moc nedařilo. Dodává mi to novou motivaci do práce,“ říká.

 

Došlo i na otázky ohledně národního týmu a budoucnost, která české lvy v následujících měsících a letech čeká.

 

„Bude skvělé až se Honza znovu připojí k týmu. V plné síle jsme uhráli sedmé místo na EuroBasketu 2015, což byl tehdy pro Česko historický úspěch. O to víc překvapivé bylo že jsme se takhle umístili bez něj na světovém šampionátu. Ostatním hráčům dodá sebevědomí, že se na ně více spoléhá, přesto budeme asi ještě silnější s ním. Může být hodně zajímavé, je škoda, že kvalifikace o olympiádu i EuroBasket, který hostíme, se posunul o rok. Pokud se nám podaří udržet stejnou sestavu. Může to být pro náš tým skvělé období,“ vyhlíží další reprezentační sraz.

 

Nemohla chybět ani otázka na dokumentární film The Last Dance o Michaelu Jordanovi a Chicagu Bulls v sezóně 1997/98.

 

„Moc jsem se těšil na každý díl jako každý fanoušek basketbalu. V tomhle čase na to koukalo ještě víc lidí zřejmě a každý si užíval každou minutu. Hodně jsem toho o něm věděl, ale stejně vás některé příběhy zaskočí. Michaela jsem v rámci NBA zatím nepotkal. Pokaždé při zápase proti Charlotte ho vyhlížím, ale zatím se mi setkání nepovedlo. Ani nevím, co bych mu řekl. Těžko vymyslíte něco, co už neslyšel. Jen bych si s ním rád na chvíli popovídal,“ zasní se Satoranský, který zaujal i příběhem ze zápasu proti Golden State Warriors.

 

„Jednou jsem proti Golden State hrál slušný zápas a přihrávkou jsem nasadil jesle DaMarcusi Cousinsovi. Za chvíli ke mně při přerušení přišel Kevin Durant a přihrávku mi pochválil, což byl pro mě velký zážitek,“ uzavírá Satoranský.