Rozhovor s hlavním trenérem mužské reprezentace Pavlem Budínským

Severočeská metropole Liberec do čtvrtka hostí naše reprezentanty. V tomto prvním týdnu přípravy na basketbalisty nečeká žádná herní příprava. Hned od dalšího srazu už to ale začne. Prvním, kdo prověří jejich připravenost, bude reprezentace Kanady 3. a 4. srpna. To už se budou hráči připravovat v Děčíně, kde také odehrají oba domácí zápasy kvalifikace ME.
Zeptali jsme se hlavního trenéra tuzemského národního týmu Pavla Budínského na několik otázek.

Přípravný blok netrvá dohromady ani celý měsíc. Je takto krátká doba standardem?

„Je samozřejmé, že by bylo vhodné mít celý tým pohromadě mnohem delší časový úsek, ale to vzhledem k mnoha faktorům není možné. Námi zvolený model je v současných podmínkách dle mého názoru optimální. Loni jsme s ním měli dobré zkušenosti, osvědčil se jak ve zpětné vazbě od hráčů, tak i ve výsledcích a nebyl důvod k tomu se od něj letos příliš odklánět. Příprava je sice kratší, ale o to intenzivnější, kvalitnější a se soupeři, kteří patří ke špičce basketbalového světa.“

 

Jediné domácí přípravné zápasy odehrajete 3. a 4. srpna od 18:00 v Děčíně s Kanadou. Jak těžké je získat pro přátelská utkání zámořského soupeře?

„Výběr Kanady je na cestě po Evropě, tudíž nás oslovili s nabídkou sehrání dvou utkání, čehož si pochopitelně moc považujeme. Proto jsme navázali od začátku prostřednictvím Miloše Pražáka vzájemnou komunikaci na toto téma. V našich očích tým Kanady patří k absolutní světové špičce, což podle mých informací potvrzuje už komunikace, kterou se prezentuje jejich realizační tým. Na tuto konfrontaci se těšíme, protože se bude jednat o zámořský styl basketbalu, který je vždy o něčem jiném a myslím si, že to bude pro náš tým, ale především pro hráče vynikající, možná jedinečná příležitost.“

 

Poté vás čekají zápasy v Litvě a Estonsku. Co si od nich slibujete?

„Utkání v Litvě, kde se bude konat letošní ME, bude z mého hlediska největší prověrkou našeho týmu v letošním roce. Upřímně řeknu, že se moc těším na utkání s bronzovým týmem z posledního MS v Turecku, navíc opět na jejich půdě. Již v loňské přípravě jsme odehráli fantastické utkání v Panevežysu, kde jsme nakonec po velkém boji podlehli až v prodloužení 93:84, což je myslím i důvod, proč jsme obdrželi pozvání i letos. Proto bychom rádi navázali na náš dobrý výkon i letos a poděkovali tím tak za opakované pozvání. Posledním soupeřem před kvalifikačními boji bude Estonsko, s kterým jsme navázali spolupráci již vloni a letos v rámci reciprocity míříme do Tallinnu, kde nás čekají 2 utkání, která by měla sloužit k doladění formy.“

 

Soupeře z kvalifikace už dobře znáte. Loni jste proti každému odehráli po jednom zápasu. S čím do soutěžních bojů půjdete?

„Celý systém kvalifikace není úplně šťastný a rozložení do dvouletého cyklu pravděpodobně proti sobě svede poněkud jiné týmy, než v loňském roce. I my jsme kádr byli nuceni z různých důvodů obměnit a máme v užším výběru zhruba 7 nových tváří. Je otázkou, jak tomu bude u soupeřů. Nicméně náš cíl je bez ohledu na okolnosti naprosto zřejmý a to je pokračovat v úspěšně rozjeté kvalifikaci z loňského léta, kdy jsme nepoznali porážku. Jsme si však vědomi, že obhájit roli favorita bude těžké, ne však nemožné. Je však otázkou, kdo je favoritem letos, protože dvouletý model kvalifikace může výsledky i složení týmů značně zamíchat.“

 

Největším tahákem pro diváky zřejmě bude „federální“ derby se Slovenskem, které se v Děčíně odehraje 17. srpna. Je zápas proti Slovensku něčím odlišný od ostatních?

„Jisté napětí a rivalita bude před zápasem cítit, asi tak jako je to při utkáních v každém sportu, pokud hrajete proti Slovensku. Mnoho hráčů, kteří reprezentují Slovensko, hraje MNBL, nebo v ní působilo a to včetně hlavního trenéra Františka Róna. Hráči se navzájem dobře znají a o to je to celé prestižnější. Proto očekávám velmi zajímavé a atraktivní utkání především pro fanoušky.

 

Jediným zápasem na soupeřově palubovce bude utkání proti Kypru. Vloni v Děčíně jste Kypr porazili velkým rozdílem. Bude kyperský tým v domácím prostředí nebezpečný?

„To, že jsme vyhráli doma s Kyprem rozdílem 43 bodů, ještě neznamená, že tomu tak musí být automaticky i letos. To nejhorší co se může stát je, že je podceníme. Ano, Kypr je asi nejslabším soupeřem z naší skupiny, ale svou kvalitu má a doma i díky své horkokrevnosti, o které jsme se přesvědčili, nás mohou značně potrápit.“

 

V posledním zápase na vás čeká v domácím děčínském prostředí Švýcarsko. Vloni ve Fribourgu jste zvítězili až v prodloužení. Očekáváte stejné drama i letos?

„Jak říkám, vše záleží i na složení týmů. Zápas ve Švýcarsku nám vůbec nevyšel z pozice obrany a těžko jsme se dostávali do tempa. Navíc se domácí tým ukázal jako velmi houževnatý a nevyzpytatelný protivník, který se předvedl ve výborném světle. Nakonec jsme výhru urvali a hráči si zasloužili velký kredit. Švýcaři jsou ale určitě nebezpeční a jejich motivace nás porazit bude letos o to větší. “