Respekt? S tím problém nemám, říká Ondřej Sehnal

Jeho hvězda postupně stoupá vzhůru. Už v uplynulých dvou sezónách dorážel Ondřej Sehnal na nejlepší hráče domácí Kooperativa NBL. Letos už do klubu výjimečných bezpochyby patří. A možná mu na konci ročníku bude i šéfovat. Teď si třiadvacetiletý rozehrávač chce začít plnit sny i na mezinárodním poli. Ve Vilniusu k tomu vykročil správnou nohou.

 

Ondřej Sehnal patří mezi adepty na držitele ceny pro nejužitečnějšího hráče Kooperativa NBL. Aktuálně sebral poslední dílčí cenu, když je vyhlášen MVP měsíce října. Skvělé výkony na domácích palubovkách mu vynesly nejen nominaci do národního týmu (k druhému kvalifikačnímu oknu v kariéře), ale tentokrát i významnější roli.

 

„Myslel jsem si, že to bude trochu srovnatelnější s naší ligou, ale je to mnohem fyzičtější a atletičtější. Nepamatuju si, kdy naposledy jsem hrál proti hráči, kterého jsem bránil na maximum svých sil a on dal stejně 40 bodů,“ kroutí pořád hlavou nad včerejším výkonem dánského střelce Lundberga, na jehož obraně se také podílel.

 

První reprezentační start si sice připsal už v kvalifikaci na MS při zápase v Rusku, ale tehdy byla jeho role epizodní. Tentokrát se na rozehrávce točil s Jakubem Šiřinou. Další rozehrávač Tomáš Vyoral plnil při absenci Vojtěcha Hrubana spíše roli křídla. Poprvé tak stál tváří v tvář zkušenějším a urostlejším reprezentantům Belgie a Dánska.

 

Čekali byste respekt? To byste Sehnala dobře neznali. „S tím já moc problém nemám. V prvním zápase jsem byl trošku nervózní. Přeci jen jsem tam šel brzo a byla to první větší role v reprezentaci. Hned, jak jsem se rozeběhl, tak to ze mě spadlo,“ dokazuje, že v hlavě je na podobné konfrontace ve 23 letech již připravený.

 

Stejně jako celý tým, i on hodnotí své dva výkony v litevské bublině jako den a noc: „V prvním zápase jsem měl nějaké čtyři chyby, které bych dělat už neměl. Beru se jako hráč, který by měl předvádět stabilnější výkony. Ve druhém zápase jsem se toho rozehrávače snažil bránit, jak to jen šlo, ale on ukázal svou kvalitu.“

 

Jméno Ondřeje Sehnala se pravidelně dralo z úst spoluhráčů i trenéra, když měli najít největší pozitiva listopadového kvalifikačního okna. Rozehrávač pražského USK dokázal využít absence hráčů z perimetru (Satoranský, Hruban, Šafarčík, Krejčí či Schilb) a hlasitě si říct o reprezentační pozvánku i v situaci, kdy se sestava národního týmu bude blížit ideálu. „Konkurence je v dnešní době v reprezentaci obrovská. Chybělo nám tady šest hráčů. Na tom je vidět, jak český basket jde nahoru. Já jen doufám, že se o místo tady budu moct poprat,“ přeje si.

 

V reprezentaci ukázal, že se mezinárodní konfrontace nezalekne. A pokud bude v Kooperativa NBL dál předvádět takové výkony jako dosud, určitě se trenér Ginzburg v únoru ozve znovu. Ligového spolu-MVP nepřehlédne. Říjnový titul nejužitečnějšího hráče přišel pro Sehnala právě včas. Jako vítěz této ankety má právo celý listopad řídit luxusní vůz Hyundai Genesis. A to si 4. října vyzvedl čerstvý řidičský průkaz! Sehnal dokazuje cit pro timing i mimo hřiště.

 

„Dal jsem na radu táty, že si mám řidičák dělat až budu mít auto. Letos už to vypadalo, že dostanu auto i od klubu, tak jsem si ho udělal. A nakonec to vyšlo i tak, že jsem se akorát stal MVP měsíce,“ usmívá se. Zatímco většina mladých řidičů začíná v malých a starších autech, Sehnal to vzal pěkně zostra.

 

„Hned v prvním týdnu jsem ho šel pořádně ozkoušet. Všichni mi říkají, že si na něj nemám moc zvykat, protože pak sednu jen do horšího auta. Myslím ale, že lepší první auto jsem si nemohl přát,“ pochvaluje si koráb silnic. Hned je ve vzduchu první prohřešek: „Bylo to mimo Prahu a oficiální silnici. Trochu zkusit, kolik z toho jde vytáhnout“. A výsledek? „To radši přesně říkat nebudu, ale bylo to něco přes 200,“ přiznává po chvíli přemlouvání.

 

Zpátky k basketbalu. Jak sám říká, se sebevědomím nebo respektem ze soupeře problém nemá, a tak nepřekvapí, že Sehnalovy cíle nejsou přízemní. „Můj dlouhodobý cíl je hrát Euroligu. Doufám, že se to někdy povede. Tu soutěž jsem si vysníval odmala. Udělal bych všechno pro to, abych si ji zahrál,“ říká rozhodně.

 

A co to „všechno“ tedy znamená? „Doufám, že mi dál bude držet zdraví, protože to je pro mě nejdůležitější. Další kariérní krok dopředu udělám snad po sezoně, ale nechci předjímat. Ještě mám klubové i individuální cíle na tuhle sezonu. S USK chceme udržet tu příčku, kde jsme.“

 

Ano, Sovy z Folimanky čeří vody na čele tabulky, i když předsezonní predikce odborníků byly opačného mínění. Pod Nuselským mostem navíc skončila dlouhá nymburská ligová neporazitelnost atakující stovku zápasů a pražský celek aktuálně okupuje třetí místo tabulky.

„Hlavní úspěch týmu je v trenérovi. Pro mě jako pro rozehrávače je náš systém dokonale propracovaný. Spoluhráči při každé situaci ví, co mají udělat. Je vidět, že v basketu vyrůstal odmala a že ho vidí trochu jinýma očima než hráči a čeští trenéři,“ má při hledání příčin dobře rozjeté sezony jasno.

 

Kromě trenéra Repeši je ale ztělesněním dobré formy USK samozřejmě Sehnal. Jeho role v týmu je na třiadvacetiletého hráčů skvělá. Prakticky nesleze ze hřiště a hra pražského celku stojí a padá právě s jeho osobou. „Je rozdíl odehrát 24 minut v reprezentaci a 40 v lize. V klubu většinou nebráním nejlepší hráče soupeře. Moje úkoly jsou spíš vést po celou dobu náš útok. Podobné problémy ale má i Šířa (Jakub Šiřina). A to je o deset let starší,“ oceňuje opavského dirigenta hry, který v Litvě nosil kapitánskou pásku.

 

Zatím to vypadá, že právě mezi oběma reprezentačními rozehrávači se rozhodne o držiteli titulu MVP na konci sezony. Sehnal to ví a tak nechce Šiřinu dráždit silnými prohlášeními. Raději nechá promluvit svůj basketbalový um: „Nevím, jestli zrovna jeho chci hecovat. Poslední tři zápasy proti nám předváděl něco neskutečného. Vloni v Opavě nám dal 18 bodů za první čtvrtinu… Oni to teď mají 8/1, my 6/3, takže je to spíš tíha na nás.“