Postup nebyl nereálná mise, říká po ME U16 Slowiak
Sedmé místo obsadila reprezentace mužů do 16 let na letošním evropském šampionátu divize B v černohorské Podgorici. I přes dodržení skvěle nastavené laťky a třetí postup ze základní skupiny za sebou se tak bohužel nepovedlo vydřít postup do divize A, což by byl úžasný úspěch. Přesto nachází trenér národního týmu U16 Jan Slowiak na nedávno skončeném šampionátu mnoho pozitiv a vidí pro členy výběru slušnou basketbalovou budoucnost.
Před turnajem jste si stanovil tři cíle. Zaprvé: Získat první zkušenosti s mezinárodním basketbalem a využít turnaj pro rozvoj mladých hráčů. Jak jste s tímto spokojen?
Tenhle cíl jsme podle mého názoru naplnili bez zbytku. Hráči s perspektivou pro budoucnost v českém basketbalu se zlepšovali zápas od zápasu. Kdo viděl naše výkony v prosinci na Turnaji olympijských nadějí a teď v posledním zápase na šampionátu musel vidět velký posun.
Druhý váš cíl byl výsledkový. Jak se vám líbí konečné sedmé místo?
Když jedete s úplně novou kategorií na evropský šampionát šestnáctiletých, kde proti nám hraje biologický věk, ve kterém jsme trochu pozadu, tak nemůžete přemýšlet o jediném cíli jako o postupu do divize A. Tihle kluci neměli zatím dostatek porovnání s ostatními státy a těžko se odhaduje kvalita a podle toho i tip na výsledek je hodně náhodný a rok od roku se síly jednotlivých reprezentací hodně mění. Měli jsme dobrou přípravu, na druhou stranu na takovém turnaji rozhodují detaily. Nám se povedlo potřetí za sebou postoupit ze skupiny, ale vždycky o tom rozhoduje jeden těžký zápas, který otáčíme v koncovce. Letos to bylo s Portugalskem, kde jsme celý zápas prohrávali a k obratu došlo až v posledních minutách. Loni jsme podobný zápas hráli s Ukrajinou. Člověk si při zápase prožije momenty, kdy cítí, že je všechno ztraceno a za hodinu je všechno jinak. Je opravdu těžké predikovat výsledky dopředu. Jsme zklamaní stejně jako kluci, protože jsme chtěli napodobit starší kolegy U18 a U20 a postoupit, ale výsledkově jsme prohráli s oběma finalisty vždy po velkém boji a dvakrát jsme přitom měli útlum. K postupu nechybělo moc, nebyla to nereálná mise, ale něco trochu nám chybělo.
Prohráli jste s pozdějšími vítězi turnaje z Polska relativně těsně, takže prohra asi opravdu hodně mrzí?
Bohužel jsme ve čtvrtfinále dostali Polsko, což byl hodně silný soupeř. Nezvládli jsme úvod utkání, v závěru jsme mocně finišovali, ale když jsme se dostali v koncovce na rozdíl čtyř bodů, tak jsme byli strašně zbrklí, chtěli jsme zápas otočit hned trojkami a po taktické stránce už koncovka nebyla vydařená. Musím ale říct, že kluci v rámci možností, jak mentálních, tak fyzických do toho dali úplně všechno. Soupeř byl v klíčových fázích trochu basketbalovější a dokázal najít lídry, kteří v klíčových chvílích dali koš a zlomili náš odpor.
Několikrát na turnaji jste v prvním poločase nabrali docela velkou ztrátu, kterou jste museli potom dotahovat mocným finišem. Někdy to vyšlo (Portugalsko), někdy zase ne (Polsko). Co se dělo v prvních poločasech zápasů?
Jednoduše řeknu, že je to věková kategorie do 16 let. Stejně tak můžeme říct, že Holanďani nás měli na lopatě o 25 bodů patnáct minut před koncem, pustili nás do zápasu a málem náskok ztratili. Stejně tak Poláci. Mentální stránka u hráčů prostě v tomhle věku není ještě stabilní. Možná nám chyběl jeden klasický lídr, který by to v klíčových chvílích vzal na sebe a sérii soupeře přerušil dvěma koši. My, když jsme šli nahoru, tak stoupal celý tým a zase obráceně. Tým fungoval skvěle pohromadě, ale lídra jsme hledali celý turnaj. Vždycky se chvíli dařilo jednomu, pak zase jinému. Nešlo úplně nakreslit akci na jednoho hráče, chyběl nám jeden stabilní jedinec.
Porovnejte tým v krátkosti s tím z loňského ME U16, kde jste skončili na čtvrtém místě.
V loňském kádru byl Ondřej Hanzlík, střelec, velká osobnost, ale letošní výběr byl zase vyšší. Důležité pro mě je, že cítím, že o řadě z hráčů z letošního týmu v budoucnu uslyšíme. Typově nám letos trochu chyběl hráč jako Ondra, ale to je tak výjimečný hráč, že ho reprezentace nemůže mít v každém ročníku.
V průběhu turnaje tým prodělal zdravotní problémy, které ovlivnily poslední zápasy na šampionátu. Jak těžké bylo se s tím vypořádat?
Špatně se udělalo už při zápase s Polskem Petru Křivánkovi, takže těžko říct, kdy to přesně začalo. Po tomhle zápasu to složilo velkou část týmu včetně mě, což jsem v životě nezažil. Nepamatuji si, že bych chyběl na lavičce, ale druhý den to opravdu nešlo. Kluci po tom zápase s Polskem ztratili tu největší motivaci na postup a my jsme se je po zápase hned snažili namotivovat, že jedeme dál a máme další cíle. Oni dokázali sebrat síly a namotivovat se, i když jich byla polovina zdravých, to si zaslouží ode mě velkou pochvalu.
Tým se i díky těm zdravotním potížím hodně semknul.
Přesně tak. Někteří předvedli výkony, které by možná při rotaci 12 hráčů nedokázali uhrát, protože nechávali zodpovědnost na jiných. Tehdy se ale nedalo nic dělat, museli hrát a ty naše zbývající zápasy byly velmi dobré. V duelu s Belgií se vraceli kluci snad z mínus 25 a dostali se dvakrát na dva body, o den později jsme dokázali porazit Rumunsko, takže opravdu to kluci zvládli v rámci možností výborně.
Poslední váš cíl před turnajem byl, že chcete, aby si kluci turnaj užili a nebyli pod velkým stresem. Podařilo se to?
S každým hráčem jsme mluvili individuálně po turnaji a podle mého pocitu byli kluci z turnaje nadšení a my z nich taky. Nic neošidili, jestli něco nezvládli, tak je to prostě jen sport. V průběhu celé přípravy pracovali velmi poctivě, dokázali se vypořádat i se stravováním na šampionátu, což nebylo snadné. Já jako „socialistické dítě“ jsem ještě nic podobného nezažil (smích).
V letošním kádru jsou dva hráči z ročníku 2004, zbytek už nebude moci na šampionátu U16 v příštím roce hrát. Čeká vás tedy znovu přestavba kádru.
Každý rok je v takovém věku strašně znát a musím říct, že ta přestavba je má práce. Je to koncepční budování nových týmů z hráčů, které bych rád doporučil do starších reprezentací. Že jsme měli v kádru dva hráče mladšího ročníku je spíš výjimka a oba dva se prosazovali celkem stabilně. Je výhoda, že máme dva hráče „ohrané“ pro příští rok a budeme se snažit příští šampionát k nim postavit stejně kvalitní nebo i kvalitnější výběr. Naši kvalitu ukáže až čas a neřeknu vám to až do té doby, než turnaj příští rok skončí, to se těžko posuzuje.