Poslední souboj bavil i dojímal, hlavní aktéři neskrývali nadšení

Český basketbal zažil v sobotu večer velká loučení. Hráčské kariéře dali definitivní sbohem dvě z největších postav sportu pod bezednými koši v historii samostatného státu. V pardubické ČSOB aréně si naposledy zahráli velký zápas Jiří Welsch a Luboš Bartoň.

 

Nebyl to ledajaký večer. Jejich duel nazvaný Poslední souboj proti sobě svedl týmy, které si hráči sami sestavili. Nechyběli v něm čeští i zahraniční basketbalisté, kteří během bohatých kariér obou hráčů s Welschem nebo Bartoněm nastupovali včetně celosvětově známých jmen. Zahrály si ale i na první pohled nebasketbalové osobnosti jako bývalý házenkář Filip Jícha a herec Dejvického divadla Ivan Trojan.

 

„Nebylo jednoduché sestavit týmy. Hráči se omlouvali z pádných důvodů, takže jsem musel ještě na poslední chvíli obvolávat další. Nakonec jsem ale nadšený z organizace, kolik přišlo lidí a jaký byl celkový zájem,“ říká Luboš Bartoň.

 

Největším lákadlem pro fanoušky byl v současnosti jediný Čech v NBA Tomáš Satoranský, který zápasu v jeho úvodu udal tón drtivými smeči a pomohl zápas rozjet.

 

„Vždycky jsem byl známý tím, že jsem hodně skákal. Tady to jen bylo vidět víc, protože tu byla spousta hráčů, co už basket nehrají a měli míč v ruce po deseti letech poprvé, takže šlo poznat, že jsem aktivním hráčem. Na konci jsme to ale docela rozběhali,“ tvrdí Satoranský.

 

Rozehrávač Washingtonu dostal diváky ve třetí čtvrtině do varu, když dokázal zasmečovat do koše milimetrovou přihrávku Ivana Trojana.

 

„Musím říct, že Ivan Trojan mě hodně překvapil, že to tam přihrál. Musel jsem se hodně snažit, abych to zakončil. My už jsme spolu jednu charitativní akci hráli, takže už jsme trochu sehraní a hráli jsme to naslepo. Obdivuju, jak hraje v takovém věku,“ usmívá se Satoranský, který se po zápase dlouho podepisoval přítomným fanouškům. 

 

Ti se měli na co těšit. Pro diváky byl připravený bohatý program včetně výplně oddechových časů i přestávek mezi čtvrtinami, vůbec nenudila ani hra, navzdory faktu, že někteří z účastníků už mají sportovní kariéru dávno za sebou a k míči se dostanou spíš sporadicky. 

 

„Začátek byl pomalejší, ale ve čtvrté čtvrtině jsme se rozehráli. V jednu chvíli jsme vedli o deset bodů, ale oni se pak střelecky chytili, Luboš dával dvě trojky a najednou bylo zase srovnáno. Někteří z mých spoluhráčů byli hodně motivovaní a říkali mi, že chtějí pro mě ten zápas vyhrát a mělo to pak docela slušné tempo,“ popisuje Weslch, který se v minulých měsících připravoval několika zápasy nižší pražské soutěže.

 

Poslednímu souboji nechyběl ani velký střelecký výkon, když se jedna z hlavních postav večera Bartoň vyšvihl k 34 bodům a osmi trefeným trojkám včetně té vyrovnávací na 79:79 pár sekund před koncem, která určila konečné skóre.

 

„Odehrál jsem to na „falešku“, protože jsem přesně 38 měsíců nehrál basket a vypadalo to i docela dobře, navíc se nikdo nezranil, takže všechno dopadlo skvěle. Vůbec si nepamatuji, kdy jsem dal naposledy osm trojek nebo 34 bodů,“ smál se po zápase Bartoň.

 

„Výsledkově to dopadlo úplně skvěle. Bavili jsme o tom, jak to pojmout, nechali jsme tomu volný průběh a byla to paráda. Ivan Trojan se mě ještě na konci ptal, jestli má dát šestky a že to zakončila Lubošova trojka? To je super,“ radoval se Welsch, i když přišel v posledních sekundách o výhru.

 

Po zápase se dlouho děkovalo všem organizátorům i přítomným divákům a následovala autogramiáda, při které měli fanoušci možnost získat i velmi vzácné úlovky.Přímo na palubovce pak všichni účastníci vzpomínali v rozhovorech s novináři na zážitky s oběma loučícími se hvězdami.

 

„Jirka byl dokonce v Malaze můj soused, takže kdykoliv se tam objeví, vyrazíme na kávu. Na hřišti mě uměl vždycky najít přesnou přihrávkou. Hrál jsem s ním nepočítaně akcí „pick and roll“ a Jirka to vždycky skvěle vyřešil. Basketbal mě s ním bavil,“ vzpomíná třeba senegalský rodák Boniface N’Dong, který se v kariéře potkal s oběma hráči.

 

„Luboš byl v Barceloně tím člověkem, který spojoval tým dohromady. Organizoval společné akce a pomáhal týmové chemii. Vždycky byl skvělý obránce, který uměl trefit střelu z dálky, ale hlavně bránil nejlepšího hráče soupeře. Dnes se jeho střelba potvrdila, když srovnal zápas trojkou na konci,“ doplňuje N’Dong své vyprávění o Bartoňovi.

 

Speciální večer to byl i pro Satoranského, který v kariéře tak trochu následoval kroky obou hráčů s brzkým odchodem do zahraničí, následným angažmá ve Španělsku i působením v NBA.

 

„Jirka Welsch byl tak trochu můj vzor, tím, jaký je to typ hráče, protože jsme si v některých věcech na hřišti podobní. Když jsem vyrůstal, tak ne že bych ho úplně kopíroval, ale snažil jsem se naučit od něj něco nového. Povahou při basketu jsem ale blíž k Lubošovi, protože je to trochu „rapl“ stejně jako já. Působí vlastně dodneška v Barceloně, zná spoustu trenérů, takže mi vždycky pomohlo si s ním popovídat nejen o basketbalu,“ vypráví Satoranský.

 

Důležité jsou ale hlavně pocity Welsche s Bartoněm a ti se po zápase shodli, že ač byly přípravy velmi náročné, pardubický večer stál za to.

 

„Užil jsem si to víc, než jsem čekal. Přípravy byly náročné do poslední chvíle, ale v momentě, kdy jsem vyběhnul na hřiště a začal zápas, tak jsem všechno zapomněl a jen hrál. Byla to formální tečka za něčím, co skončilo už před rokem. Byli u toho všichni, kteří pro mě něco znamenají, a to je pro mě důležité,“ říká Welsch a Bartoň doplňuje: „Byl to opravdu výjimečný zápas. Jsem strašně rád, že tu mohla být celá rodina kromě bratra.“