Pivotem z nouze, hlavně v obraně

Ptát se v těchto dnech opavského univerzála pro nedriblérské pozice Filipa Zbránka na to, jakou sestavu týmu předpokládá na turnaj víkendového Hyundai Final Four, je naprosto zbytečné.

 

„U nás se to v poslední době těžko odhaduje. Hrajeme teď v rotaci nějakých sedmi lidí a na každém tréninku nebo zápase se může stát komukoli cokoli..., ještě s tou naší smůlou,“ vykládá už trochu rezignovaně zkušený forward, v jehož týmu by se v aktuální sezoně musel pod mikroskopem hledat hráč, kterému se ještě nic většího nestalo.

 

Slezané se tak aspoň drobně zaradovali, že od víkendového ligového zápasu v Ostravě, kde i téměř bez podkošových hráčů nečekaně uspěli s nádavkem 120 nastřílených bodů, se jim už vrátil power forward Bujnoch, momentálně jediný „dlouhý“, lze-li tak hovořit o dvě stě čísel vysokém borci.

 

Jenže ztrát přesto nebude málo. Podle dostupných informací se Opava bude muset vypořádat s absencemi power forwarda Gniadka a guarda Klečky, tedy dvou z nejbodovějších hráčů. U třetího podkošového muže Kvapila existuje sice šance na zapojení, nicméně je velmi malá.

 

Nebojí se už hráči za letošního zdravotního inferna chodit do sebe naplno při běžném tréninku?

 

„To zase ne. Trénovat se musí naplno, aby z toho něco bylo. Běžně jsme teď ale trénovali v osmi, a když bylo dobře, a naši studenti měli čas, tak i v deseti,“ přiznává Zbránek.

 

Slezané půjdou v sobotním semifinále Final Four v Novém Jičíně na děčínské Válečníky (17:00), s nimiž oba vzájemné zápasy v základní části NBL jasně prohráli. První venku obětovali, když nechali doma odpočívat některé opory, a ani v nedávném domácím duelu jim nebylo přáno nastoupit v kompletní sestavě. Jako by se tím už připravovali na pohárový souboj. Jak ho bez Gniadka s Klečkou a případně i bez Kvapila zvládnou?

 

„Já doufám, že to bude už jenom lepší, protože stav, ve kterém se teď nacházíme, jsem ještě nikdy nezažil. Hlavně už nás nebaví prohrávat, tak se snad teď zvedneme a spravíme si chuť,“ zadoufal forward. Opava už s obrodným procesem začala o víkendu v Ostravě a ještě o štok výš šla v úterý doma s Bonnem v Lize mistrů, kdy proti všem předpokladům urvala na závěr základní části svou druhou výhru v soutěži.

 

Když Filip Zbránek říká, že ho nebaví prohrávat, nemluví jen tak do větru. Dobře si totiž pamatuje některé „letištní scény“ den po venkovních debaklech v Lize mistrů, schytaných zejména v poslední době.

 

„Říká se, že horší než „o parník“ je prohrát o bod o dva. Není ale nic horšího, než odcházet z utkání s takovou ostudou, jakou je porážka o 50 bodů. Druhý den na letišti na tebe lidi, kteří tě poznají, a vědí, že jsi tam hrál, koukají tím pohledem, jako proč to vlastně děláš. To je vážně nepříjemné a celkově je těžké se přes takové porážky přenést. Já se s každou prohrou smiřuju těžko, a i když to na mně asi není vidět, tak mě to strašně se… A většinou to doma odnese přítelkyně, která se pak se mnou radši ani nebaví,“ zabrousí do osobnější komnaty křídelník.

 

Ten zejména v této sezoně musí i se svými 196 čísly často zaskakovat pod košem, což pro něj je prý těžší, než se vypořádat s dosud nepoznanou porcí 60 zápasů. „Z mého pohledu je to letos těžší jen v tom, že se pod košem musím víc prát s pivoty, kteří jsou o hlavu vyšší, což je pro mě nezvyk. To, že musím nastupovat na pozicích 4 a 5, je při mé výšce dost absurdní. Hlavně v obraně to mám dost složité. A pokud jde o ten těžší zápasový rytmus, na to si člověk zvykne hodně rychle. Prostě ubude tréninků a přibude zápasů.“

 

Slezané a vlastně i zbytek ligy se letos musí potýkat s trochu jiným Děčínem než v minulých sezonách, neboť jeho řady vyztužily, a to hned jako nejlepší střelci, dvě zahraniční posily – Lamb Autrey a Klint Carlson. I když si Zbránek nemyslí, že by duo změnilo hru týmu, jeho přítomnost je v zápasech znát.

 

„Děčín i dál hraje svoji klasickou hru, kdy to spíš ubojuje a utluče, než že by hrál nějaký pohledný basket. Samozřejmě ale Autrey i Carlson jsou individuality, které jsou schopné dát ty body, a je pravda, že jejich tým teď je o něco konkurenceschopnější, protože má víc bodových hráčů.“

 

Huyndai Final Four pozná po čase nové prostředí. V Novém Jičíně se elitní tuzemský basketbal naposledy hrál v roce 2011. A to ještě Zbránek pamatuje, když tehdy byl ještě hráčem NH Ostrava. „Fanoušci Nového Jičína mívali v hledišti takové obrovské plechovky naplněné nevím čím, které dělaly velký rachot. Na tu atmosféru se dobře vzpomíná,“ ohlédne se 28leté křídlo, které doufá v co nejzaplněnější tribuny.

 

„Snad se místní přijdou podívat na našeho veterána Luďka Jurečku, který tam kdysi začínal. Prý dostane nějaký dárkový koš,“ směje se Zbránek, podle nějž by z hlediska geografické blízkosti mohli Novojičínští fandit právě jeho celku. „V naší situaci bychom to potřebovali. A někdejší rivalita s Opavou? Po tolika letech už to asi nebude znát,“ připomene osmiletou průrvu, jež dělí nadcházející Final Four od posledního utkání Nového Jičína v NBL.

 

Hádejte, kdo tehdy v pátém rozhodujícím čtvrtfinále s Pardubicemi dával v dresu domácího Unibonu pět bodů...

Jistý Luděk Jurečka.

Už v sobotu se po osmi letech vrátí na místo činu.