Michal Šob: Auto Mičegovi dovezeme, až to bude možné

Je zvyklý, že práce manažera národního týmu s sebou přináší řadu nečekaných situací a výzev, které je třeba vyřešit. To, co zasáhlo celý svět a s ním i národní tým basketbalistů, si však nedokázal ani ostřílený profesionál Michal Šob představit. Dlouhodobé plány vzaly zasvé a jsou nahrazeny operativním řešením a reakcí na aktuální podmínky.

Michal Šob stojí po boku trenéra Ginzburga jako manažer národního týmu od chvíle, kdy ho izraelský stratég převzal, tedy od podzimu roku 2013. Zkušeností má na rozdávání, i tak se ale najdou situace, které ve své kariéře dosud neřešil. V posledním roce se s nimi roztrhl pytel. Nestandardní situace má na svědomí co jiného, než covid.

Michale, jak moc zasáhl covid do plánů pro kvalifikační zápasy?

V průběhu prvního okna nikdo nečekal, že se do Litvy ještě dvakrát vrátíme a odehrajeme pět ze šesti zápasů právě tam. Mrzí mě to i z důvodu, že jsme třetí okno chtěli odehrát v Opavě. Už jsme to tam měli zčásti domluvené, ale covid nám změnil plány.

Bylo toto poslední okno něčím výjimečné nebo stačilo zkopírovat opatření z listopadu?

Situace ve světě není růžová a Litevci s covidem bojují stejně jako my. Během třetího okna bylo potřeba více testů. Ze strany FIBA byly restrikce ještě přísnější, což je z mého úhlu pohledu dobře. Například chtěli test na protilátky a na základě toho se určoval počet PCR testů před příletem. Byli jsme testováni v bublině i pro cestu zpátky. Hráče bychom ale stejně testovali, abychom měli jistotu, že jsou zdraví a vracíme je do klubu v pořádku.

Hodně se řešilo opatření s návratem do karantény. Jak se vás to dotklo?

Ta pětidenní povinná karanténa nám dělala vrásky zhruba čtrnáct dní před odletem. To by pro nás bylo komplikované. Pokud profesionální sportovec nemůže pět dnů trénovat, je to šílený zásah do jeho těla. Potřebuje pak několik dnů k návratu.

V čem by byl největší problém?

Komplikovalo by to průběh Kooperativa NBL, kdy by se musela odložit minimálně dvě kola. Byla by to nepříjemnost pro kluby a hráče. Vlastně bychom potrestali hráče za to, že reprezentují svou zemi. Chápu, že to má důvod z hlediska pandemie, ale tím, že celý tým je skoro každý druhý den testován, nedávalo to takový smysl. Jsem proto rád, že se pro sportovce národního týmu podařilo vyjednat výjimku. Hned po návratu jsme byli na PCR testu a jeho negativní výsledek karanténu ukončí.

Zaznamenali jste ze strany hráčů obavu z reprezentování Česka právě kvůli možným komplikacím s návratem?

Hráči nereagovali, že by kvůli karanténě nechtěli reprezentovat, ale musíme si uvědomit, že mají své závazky vůči klubu a rodině. Když si spočítáte, že hráč byl tři dny v bublině v Praze, pak devět dnů v bublině v Litvě a po návratu by musel do pětidenní karantény, odloučení od rodiny by bylo opravdu velké.

Přesto někteří hráči kvůli nařízením ve své zemi nemohli přijet…

Karantény nám zásadně ovlivňovaly nominaci. Patrika Audu se nám ani napodruhé nepodařilo vysvobodit z Japonska. Po návratu musí všichni do dvoutýdenní karantény, což by nechtěl on ani klub. Přišel by o pět zápasů a zastavil by se jeho sportovní život. Všichni tušíme, že by nám hodně pomohl, ale my bychom mu ublížili. Takových mikropříběhů tam byla spousta.

V nominaci nakonec byli dva krajánci. Jak to dopadlo s nimi?

Když už jsme se sešli v bublině, Němci zařadili Česko na seznam rizikových zemí a zavřeli hranice. Jaromír Bohačík se měl do Štrasburku vracet autem přes Německo a Martin Peterka přijel na sraz autem a nechal ho Praze s tím, že se pak zase vrátí do Braunschweigu. Museli jsme na to v průběhu okna reagovat. Oba letěli z Vilniusu přímo do svých cílových zemí. No a Martinovi Peterkovi klubové přivezeme auto až to situace dovolí.

V čem spočívá těžiště práce reprezentačního manažera v době covidové?

Každý den jsme řešili nová pravidla a jejich výklad, dokumenty a spoustu vstupních formulářů, které musíte mít pro každou zemi, přes kterou cestujete. To bohužel k té době patří. Shodli jsme se, že reprezentační okna nejsou ani o tom, jakou trenéři chtějí ideální nominaci, ale o tom, koho se podaří vysvobodit a dopravit do dějiště kvalifikace.

Může to hrozit i pro olympijskou kvalifikaci v Kanadě, která se hraje na konci června?

Nevíme, jak bude situace ve světě vypadat. Když budu optimista, může se zlepšit v důsledku vakcinace, ale ono toho času zase moc není. Pokud opatření zůstanou stejná, Kanady se to dotkne hodně. Tím, že poletíme přes půlku planety, bude to složitější na organizaci a bezpečnost provozu.

Řešíte už podmínky účasti na kvalifikaci z pohledu hygieny s FIBA?

Z propozic víme, že podle pravidel bychom měli dorazit nejpozději pět dní před prvním zápasem, abychom znovu vytvořili bublinu. Pravidla na místě by měla být stejná jako v kvalifikačních oknech ME. Zrovna tohle nás asi neohrozí. V rámci aklimatizace bychom stejně chtěli do Victorie dorazit o pár dnů dřív a sehrát tam minimálně jeden přípravný zápas.

Může mít situace podobný vliv na nominaci jako pro kvalifikaci o EuroBasket?

To snad ne. Víme ale, že tým se bude skládat postupně a nebude to klasický model s alespoň třemi týdny společných tréninků, na který jsme byli zvyklí. Je to tím, že NBA končí pozdě a já doufám, že se Satymu poštěstí hrát play-off. Teď máme čerstvou informaci, že francouzská liga se nakonec rozběhne. Co zameškali za dlouhou dobu, budou se snažit teď dohnat. Pokud Jaromír Bohačík bude hrát jejich final 8, je dost možné, že přiletí rovnou do Kanady.