Manažer reprezentace Šob o fotce s Kobem, ztraceném kufru, čínské angličtině i hrdosti na české basketbalisty

Ohromný dojem udělala na českou minivýpravu sobotní ceremonie losu mistrovství světa basketbalistů ve dvanáctimilionové čínské metropoli Šen-čen. Jednoduše proto, že tamní organizátoři si dali na mnohém velmi záležet, byť zatím hodně zápolí s orientací řidičů a angličtinou všelijakého obslužného personálu.

 

„Celý los a dění kolem bylo neuvěřitelné. Čína ukázala, že chce být špičkou mezi všemi zeměmi a předvedla, jaký má ekonomický i lidský potenciál, protože všechno je tam velké a pompézní. Na jednu stranu nikdo pořádně neumí anglicky, a to včetně obsluhy v hotelu, na druhou to, co předvedli kolem losovacího ceremoniálu, včetně noční světelné show ve městě, se naprosto vymyká možnostem zemí v Evropě, finančním i organizačním,“ uznale pokýval hlavou generální manažer reprezentace Michal Šob, který na losovací akt na východním pobřeží Číny vyrazil s koučem Ronenem Ginzburgem a generálním sekretářem České basketbalové federace Michalem Konečným.

 

Los probíhal v aréně před kulisou osmi tisíc bouřících lidí, přičemž lístek na akci stál v přepočtu 3500 korun, což není právě málo. „Bylo plno skoro po strop. Neznám moc míst na planetě, kde by si tolik lidí koupilo lístek za takové peníze, aby se koukalo jen na to, jak někdo losuje míčky, byť ten někdo byl Kobe Bryant, s nímž se na pódiu objevil i Yao Ming,“ podotkl Šob ke klíčové roli ex-hvězdy NBA a jejího pětinásobného šampiona v dresu Los Angeles Lakers Bryanta a slavného čínského pivota Minga. „Když Kobe vyjel na pódium s trofejí pro světové šampiony, byl to neuvěřitelný zážitek, ze kterého mrazilo. Všichni ho tam znají a dostalo se mu brutálních ovací.“

 

Když pak na obrovské videoprojekci nadešel čas i na krátké představení českého týmu, na reprezentačního šéfa dolehlo vše maximální vahou. „Do té doby jsem si plně neuvědomoval, co se tam bude dít, a na jakou akci jsme se vlastně dostali. Člověk z toho postupu měl radost, ale až když tam sedíte při tom losu, naplno vám dojde, jak velké mety český basketbal dosáhl. A přiznám se i ke chvilce dojetí, protože to byl moment, kdy jsem byl v životě zatím asi nejvíc hrdý na Českou republiku a hráče, kteří to dokázali.“

 

V aréně oslavovaný Kobe Bryant pak ale Čechům pěkně zavařil, když jim vylosoval nejtěžší možnou skupinu s USA, Tureckem a Japonskem. „Všichni jsme se modlili, abychom to měli daleko jednodušší, šli do skupiny s Francií nebo Španělskem, a v tu chvíli už nemohli dostat další evropský tým, který by byl většinou silnější. Vše ale dopadlo naopak,“ říká Šob i na adresu Japonců, kteří podle něj jdou v posledních letech výkonnostně ohromně nahoru.

 

A aby toho nebylo málo, přítomnost Japonska v české skupině ohrožuje i výjezd na poslední přípravný turnaj v závěru srpna právě do země vycházejícího slunce, kde se lvi měli aklimatizovat mimo jiné na velký časový posun. „Pokud bychom teď do Japonska jeli, nemohli bychom hrát s domácím týmem, což by ale znamenalo, že by nám Japonci museli zařídit ještě jednoho soupeře. V každém případě je dobré, že zbytek naplánované přípravy nadále platí,“ oddechl si alespoň částečně manažer, který by sestavu a termíny pro atraktivní přípravný podnik na domácí půdě měl znát už v nejbližších dnech.

 

Ač bezprostředně po tažení Česka z rukou legendy Lakers radost neměl, postupně nahlédl i pozitivní stránku skupiny s hlavním favoritem na titul a záplavou hvězd z NBA. „Všeobecně jsou z toho asi všichni nadšení, protože to bude zážitek. Když jsem po losu poprvé otevřel Facebook, nikdo nemluvil o ničem jiném než o hitovém zápase s USA. A když na to koukám touhle optikou, myslím, že hráči si za to, co dokázali, zaslouží tenhle zápas proti nejlepším. Bude to životní zážitek a to i pro fanoušky. Nemyslím, že v tomhle konkrétním případě budou řešit skore, spíš budou sledovat všechny ty hvězdy a zápas si užívat,“ dodává už smířeněji Šob, podle nějž by navíc český tým při dobré přípravě měl být schopen stlačit pod sebe ve skupině i kvalitní soupeře z Turecka a Japonska.

 

Skupina E se odehraje v 27milionové Šanghaji, nejlidnatějším megaměstě země nacházejícím se na východním pobřeží, kde Češi otevřou turnaj 1. září rovnou duelem s USA, a to v 18tisícové aréně. „Tohle město bude naší výhodou, protože se jedná o jednu z těch více „poevropštěných“ čínských metropolí,“ soudí Michal Šob, který nemá nejmenší obavy o vyprodanost všech turnajových hal. „V Číně je takové množství lidí, že to nejjednodušší bude dostat jich do hal tolik, aby bylo permanentně vyprodáno. A i z toho důvodu to bude zážitek. Ne mnoho našich hráčů někdy nastoupilo před 18 tisíci diváků, i když v Lille na ME 2015 byla ta hala taky ohromná. Tohle ale bude opravdu zážitek zážitků. A byť jsem s USA ve skupině nechtěl hrát, tak v takové aréně takový zápas bude pro hráče něco.“

 

Ovšem jak naznačily už první letmé zkušenosti z dějiště losu v Šen-čenu, organizačně šampionát pro čínské pořadatele nebude ničím jednoduchým. „Nikdo moc nemluví anglicky a s tím není snadné se ve městech zorientovat. Třeba když nás autobus vezl na los, řidič vůbec nevěděl, kam má jet, navíc nemluvil anglicky a nejdřív nás dovezl k fotbalovému stadionu. A vysvětlete mu pak, že to je špatné místo a že nám za patnáct minut začíná akce,“ pousměje se manažer.

 

Ten musel v Šen-čenu řešit i složitější problémy. „Trenéru Ginzburgovi nepřiletěla zavazadla, kde měl oblek na všechny oficiální akce. A protože kufr nedorazil ani později, museli jsme vyrazit do obchoďáku. Jenže tam vedle nulové znalosti angličtiny místních prodavačů nastala potíž v tom, že vše měli jen na lidi do výšky 180 centimetrů.“

 

Trable ovšem Šobovi vykompenzoval jeden zajímavý osobní úlovek – společná fotografie s Kobem Bryantem! A ta se během losu světového šampionátu nedá ukořistit jen tak. „Po páteční prezentaci oficiálního turnajového míče Molten následovala i pompézní večeře se všemi špičkami FIBA a domácími organizátory, kam nakonec dorazili i Kobe a Yao. Načež se strhla mela, když se k nim všichni snažili protlačit a ochranka prostor kolem nich musela neprodyšně uzavřít. Já ovšem měl interní „hecovačku“ s Jardou Bohačíkem, který mi před odletem napsal, že doufá, že pošlu „selfíčko“ s Kobem. Zprvu to vypadalo neprůchodně, ale protože jsme u stolu seděli i s šéfem Španělské federace Jorgem Garbajosou, který si mě už pamatuje, požádal jsem ho, zda by došel za Kobem, kterého zná, a vyfotili jsme se. Nejdřív jsme se tomu oba smáli, ale on s ním za chvíli mluvil, tak jsem sebral odvahu a došel za nimi, že se s nim i musím vyfotit. A klaplo to,“ směje se.

 

To s téměř 230 vysokým čínským obrem Yao Mingem žádné focení možné nebylo. „Ming funguje ve speciálním režimu. Vždycky je vtipné, že kdekoli jde, je obklopen čtyřmi bodyguardy, kteří jsou asi „o dva metry“ menší. Takže ho chrání chlapíci, kteří mají hlavu u jeho opasku, a pak ho nasoukají do nějakého auta, které ani nevypadá, že by se do něj mohl vejít. Lidi jsou z něj paf, ale i tak Kobe přitahoval pozornost ještě víc. Už když jsme přijížděli k hale na los, kolem červeného koberce před vchodem stály stovky lidí, a vypadalo to, že tam hrají Lakers, protože všichni na sobě měli dres s jeho osmičkou, nebo čtyřiadvacítkou a čekali několik hodin jen na to, aby ho aspoň zahlídli. A když pak Kobe v aréně vystoupil na stage, těch osm tisíc diváků začalo brutálně ječet a skandovat, což jsem ještě nezažil. Podobné šílenství se strhlo, když jsme autobusem přijížděli na páteční večerní laser show. Vedle nás chvíli jela kolona s Kobem, kterou následovalo možná i přes padesát aut, která troubila, blikala a lidi lezli a mávali z okýnek. Až když ten mumraj vidíte naživo, dolehne na vás plně to, o jakou globální superhvězdu jde. Kdekoli se v Číně Kobe objevil, byla to prý pro zástupce Světové basketbalové federace organizační noční můra, protože se všude strhla obrovská mela.“