Luboš Bartoň: Trochu jsme se tahali o Satyho

Má na svém kontě euroligové vítězství, jen těsně nepronikl do slavné NBA, když zářil na univerzitě. I tak ale prožil skvělou kariéru v Evropě a vždy chtěl reprezentovat Českou republiku. Nyní už trenér Luboš Bartoň definitivně ukončí hráčskou kariéru v Posledním souboji se svým dlouholetým parťákem Jiřím Weslchem.

 

Luboši, jakých 5 top momentů byste ze své kariéry vybral?

Vybral bych dva z reprezentace:

1999 ve Francii, kdy jsme během dvou dnů vyhráli proti favoritům Litvě a Řecku. To byla senzace. Jeli jsme na Evropu bez Jirky Zídka. Taky mně osobně ty zápasy hodně vyšly. Pamatuji si, že jsme seděli v šatně a koukali se na sebe jak vyjevení, co se to vlastně stalo, co jsme udělali.

Druhý zážitek s repre byl o 16 let později. Moje poslední šance v Lille v Francii, kde jsme porazili Chorvatsko na cestě do čtvrtfinále ME.

Co se týče klubových, tak vítězství v Eurolize v Paříži. Tam jsem bohužel nenastoupil, ale i tak to pro mě byl obrovský zážitek, protože jsem byl s týmem celou dobu po dva roky. Musím říct, že ten titul jsme si zasloužili.

Další s Joventutem – oslava titulu v Copa Del Rey a pak hned výhra v ULEB Cupu, který je momentálně nazvaný Eurocup. Během měsíce a půl jsme vyhráli tyhle dvě trofeje a hráli jsme opravdu pěkný basket.

 

Došlo mezi Vámi a Jiřím Welschem ke střetu při výběru hráčů?

Máme některé hráče společné. On si rychle vybral Boniface Ndonga, se kterým jsem hrál v Barce a on v Malaze. Neměl jsme problém s tím, že si ho rekrutoval Jirka. Jediné co, tak jsme se tahali trochu o Satyho. Tam možná byl menší střet. (smích)

 

Oba už jste ukončili profesionální hráčské kariéry. Jak hodnotíte kariéry po kariéře?

Měl jsem jasno, že hned po konci kariéry chci dělat trenéřinu, dát do toho maximum a během tří let zjistit, jestli mě to baví a chci s tím pokračovat nebo se dám na něco jiného. Jirka měl k manažeřině blíž. Začal nedávno. Myslím, že ho to vtáhlo a vidí basket taky z jiného pohledu.

 

Jaké jsou Vaše vzpomínky na společné působení v národním týmu?

Mám jen pozitivní vzpomínky. Bohužel tam bylo šestileté okno, kdy jsme spolu nehráli ani jednou. Bylo to způsobené tím, že já jsem byl v Americe na univerzitě a pak jsme se vystřídali – já byl cestou zpátky do Evropy a Jirka šel do NBA. Poprvé jsme pak spolu hráli až v roce 2005.

 

Není Vám líto, že postup na MS (po 37 letech) přišel až když jste skončil hráčskou kariéru?

Nemyslím si, že je mi to líto. Je to obrovský úspěch pro náš basket a pro kluky. Věřím, že si to všichni užijeme, ale i uděláme dobrý výsledek. Máme silný tým. Doufám, že se dostaneme do herní pohody a budeme moct bojovat o postup.

 

Jaké dáváte českému týmu šance?

Cesta vede přes Japonce a přes Turky. Tam naše šance vidím celkem dobře. Samozřejmě budeme muset mít formu a hrát s velkým sebevědomím.

 

Jak hodnotíte své „nástupce“ Tomáše Satoranského a Jana Veselého?

Už v roce 2012 bylo jasné, že dříve nebo později dojde k předávání žezel, že je já a Jirka předáme Satymu a Veselkovi. Byla to jen otázka času. Už hned další rok bylo vidět, že už se to tak stalo. Oba mají neuvěřitelné atletické dispozice a k tomu jsou to také chytří hráči. Jsou to top hráči v Evropě své generace.

 

Jak se změnil basketbal za dobu Vaší kariéry?

Basket v je v posledních letech ještě rychlejší a dynamičtější. Pozice, která v posledních letech prošla největším vývojem, je pozice pivota. Už není čas čekat na těžké pivoty až se dotáhnout do podkoše. Všichni musí být pohybliví a klasický pivot, kterého známe z 80. a 90. let už není.