Když se do Nového Jičína jezdívalo na ligové mače dokonce taxíky

V tolika různých dresech jako Pavel Pumprla nastoupil coby host na novojičínské palubovce málokterý ligový borec. Rodák ze Zábřehu to ještě před exitem severomoravského klubu z NBL v roce 2011 zvládl jako prostějovský, opavský i nymburský hráč, a to vše během pouhých čtyř sezon. Pak procestoval svět, aby se po šesti letech na novojičínský kurt vrátil, nyní opět v barvách Nymburka, jako obhájce trofeje na Hyundai Final Four Českého poháru. Dojde k tomu už tento víkend, kdy na Středočechy čeká sobotní semifinále s Olomouckem (14:00).

 

Ač je to už tucet let, co v Novém Jičíně odehrál své první tři minuty v ligové kariéře, tehdy v dresu prostějovských Orlů, dobře si vybaví své nejpamětihodnější zápasy z tamního stánku pro jedenáct stovek diváků, který pro něj už navždy bude spojen i s nepřečichnutelným odérem chloru z přilehlého plaveckého bazénu.

 

„Hodně dobře si odtud pamatuju na jeden zápas s Prostějovem, protože něco takového jako tehdy se pak už v mé kariéře nikdy neopakovalo. V polovině cesty do Nového Jičína se nám pokazil autobus a přijelo pro nás pět taxíků, kterými jsme na utkání postupně dojížděli,“ usmívá se 32letý kapitán nymburského i reprezentačního týmu.

 

„A z mé jediné ligové sezony v Opavě pak nemůžu zapomenout na úplně první zápas, kdy za nás Tomáš Hrubý dával 30 bodů včetně šesti trojek, a kdy se i mně utkání docela povedlo, a málem jsme vyhráli, což by tehdy nikdo nečekal,“ připomene osmibodovou porážku i svých prvních 15 bodů sezony (první opavské po návratu z první ligy), díky níž se katapultoval k následnému angažmá v Nymburce.

 

V témže ročníku se Slezané s tehdejším Geofinem potkali i v ligovém čtvrtfinále. „Sérii jsem sice prohráli 0-3, ale všechny zápasy byly nečekaně hodně vyrovnané,“ připomene křídlo.

 

Tuhle sobotu starší z ligových bratrů Pumprlových poprvé narazí v Novém Jičíně na jiného soupeře než na domácí celek. A na Hyundai Final Four půjde při vražedném lednovém a únorovém programu týmu už o 15. a 16. zápas za posledních 37 dní. Bude to tak pro polabský celek, který tento týden čeká ještě v Bambergu pokus o dobytí play-off FIBA Europe Cupu, hlavně boj o přežití?

 

„Obávám se, že to tak nějak bude,“ usměje se Pumprla, který ale zároveň nabídne i druhý pohled na přehuštěný program své skvadry.

„Na rozdíl od některých ligových utkání v současné době, kdy to můžeme jít jako by „nějak odehrát“, si ve Final Four něco takového rozhodně nebudeme moct dovolit. Tam ti vlčáci po nás půjdou a my si na turnaj musíme vyšetřit dost sil a i při tom počtu zápasů to odehrát co nejlíp. Získání poháru pro nás je samozřejmě jednou z velkých priorit této sezony,“ podotýká kapitán obhájců.

 

Ten zároveň může jako pamětník dost srovnávat. V sezoně 2010/11 zažil – i při nymburském vynechání základní části NBL – masakr v podobě souběhu Eurocupu, Adriatické ligy a ligové nadstavby, a rok nato i absolutní armagedon s kompletním programem v české lize, s Eurocupem i první účastí ve VTB lize, kdy se létalo do zahraničí na dvě různé soutěže. Bylo to i oproti letošnímu startu roku se zápasy prakticky co dva dny ještě náročnější?

 

„Vždycky když čtu články o tom, jak se řeší systém naší ligy, tak tam zaznívají hlasy hráčů, že vždycky budou radši hrát než trénovat. S tím se dá ale souhlasit jen do určité míry a do doby, než člověk potká takovýhle program. Já si totiž dobře pamatuju, jak ta kombinace s Eurocupem a VTB ligou vypadala. Proto říkám, že hráč sice radši hraje než trénuje, pokud se ale většina utkání hraje doma a nemusí se nikam létat. Ještě výjezd v české lize do nějakých tří hodin není takový problém, protože člověk je pryč prakticky jen od odpoledne. Ovšem letět každý týden na tři dny pryč, vrátit se a ještě hrát další zápasy v domácí soutěži, to už je jak otravné, tak náročné na psychiku a ještě víc na fyzičku. Letošní leden a únor se tak ještě daly zvládnout, protože v naší sestavě tu zátěž ve většině zápasů dokážeme rozložit tak, že extra unavení nejsme, jako bychom třeba byli po nějakém intenzivním tréninku. Na ty ale teď nezbýval čas, což je největší nevýhoda, protože chybí prostor připravit se dostatečně takticky a zároveň i v ostrých trénincích na ta utkání, která by si to zasloužila. Stihneme se nachystat takticky a u videa a už se jde na zápas,“ rozebírá forward.

 

Vzhledem k tomu, že do startu Final Four jeho tým ze 14 utkání od začátku roku odehraje 9 v domácím prostředí, je i ze slov zkušeného křídla poměrně zřejmé, že Hanáci se v sobotu na velké vyčerpání soupeře nebudou moct spoléhat. Navíc po poháru následuje reprezentační okno a poté hlavně mnohem klidnější březen.

 

Před sobotním semifinálovým duelem v Novém Jičíně se také dá tušit, že by mělo jít o dosud největší bitvu ze tří střetů této sezony mezi Nymburkem a Olomouckem. To totiž v prvním utkání doma postrádalo opěrné americké muže Douglase s Dunansem a v Nymburce pro změnu oba hlavní rozehrávače. Zápasy pak také skončily jednoznačnými výsledky.

 

„Sobotní utkání určitě bude zajímavé. Olomoucko je hodně útočný a nepříjemný tým, my na něj ale, doufám, budeme dobře připraveni,“ varuje už dopředu kapitán favorita celého turnaje.