Kapitán oceňuje celý tým včetně manželek a přítelkyň

Závěr první části kvalifikace o basketbalové MS 2019 ukázal, jak je důležité míti svého kapitána. I když v předchozích kvalifikačních oknech Pavel Pumprla zrovna nezářil, teď, rok a půl po těžkém zranění, znovu létal nad obroučkou a byl postrachem největších hvězd Finska i Bulharska.

 

Po sloučení dvou kvalifikačních skupin jsou Češi na druhém místě s bilancí 5-1 za stoprocentní Francií a s dvoubodovým náskokem na Rusko a Finsko. „Škoda je, že to nemáme 6-0. Všeobecně se tušilo, že případná prohra by mohla přijít spíš ve Finsku, nakonec to ale z mnoha důvodů nedopadlo na Islandu. 5-1 ale pořád znamená splnění předpokladu a byla by velká škoda to teď nedotáhnout,“ je si vědom mimořádnosti situace český kapitán.

 

Češi by mohli na světový šampionát podívat po téměř 40 letech a poprvé v samostatné české historii. Různé výpočty samozřejmě létají hlavou i Pumprlovi: „Těch variant je moc, ale platí, že každá naše výhra bude obrovským skokem k cíli. Ideální by bylo urvat první hned v úvodním bloku, i když mít Bosnu doma a ne venku, mysleli bychom si na vítězství s větší pravděpodobností. Teoreticky by mohly stačit už jen dvě výhry, ale může se to i zamotat.“

 

Možná právě proto Češi přehnaně neslavili dvě domácí výhry, kterými v minulém týdnu uzavřeli své působení ve skupině F. „Ani bych neřekl, že si nikdo neuvědomoval, co to může znamenat, ale ta euforie tam není, protože jsme si všichni vědomi, že teď nehrajeme s žádným týmem, se kterým bychom si řekli, že nemůžeme prohrát. Radši ani nechci zmiňovat variantu s bilancí 0-6 ve druhé fázi, ale stát se může i to. Nejde se ještě stavět do role, že už jsme tam,“ uvědomuje si.

 

V novém systému kvalifikace se hodně probírala situace, kdy týmy postrádaly nejen hráče z NBA, ale i Euroligy. Ve stejné situaci byli samozřejmě i Češi a předpokládá se, že ani v pokračování světové kvalifikace se to nezmění: „V první skupině jsme možná lehce prodělali. Islandu a Bulharsku nechyběl prakticky nikdo, až na výjimku Vezenkova v zápase s námi. Nám naopak chyběli dva hráči z NBA a Euroligy. Ve druhé skupině nám tento stav může spíš nahrávat, i když těžko říct, jaké to bude v září doma s Ruskem. Pokud by ale potom v listopadu a únoru platilo stejné pouštění – nepouštění hráčů z Euroligy, mělo by nám to nahrávat, protože Rusko a Francie budou oslabeny mnohem víc než my, i když u nás to budou už tři hráči včetně Ondry Balvína.“

 

Nejvyšší muž české sestavy totiž s Gran Canarií postoupil do Euroligy a pokud nebude trenérovi Ginzburgrovi k dispozici, bylo by to velké oslabení. Po menší roli v utkání s Finskem naplno ukázal svůj přínos skvělým výkonem proti Bulharsku. „Ondrovi se vrátila hrozně moc chuť do nároďáku. Pochopil, jak důležitou roli v něm může hrát, což je oboustranně dobře, protože to může pomoct jemu i celému týmu. Myslím, že díky tomu se do něj rád bude vracet. Teď bude nejvíc záležet na dohodě s klubem, protože ten zásah do klubové přípravy v srpnovo-zářijovém bloku je veliký,“ vyhlíží Pumprla zářijová střetnutí s Ruskem a v Bosně.

 

Vloni na EuroBasketu současný kapitán chyběl, když se dával dohromady po těžkém zranění kolena. Letos výzvu opět obléci dres národního týmu přijal i z důvodu vidiny účasti na světovém šampionátu: „Budu mluvit upřímně. Pro mě existují jen dva důvody k neúčasti v reprezentaci – zranění, nebo rekonvalescence, jako tomu bylo loni, a pak rodina. Ta je pro mě tím nejdůležitějším a vždy odcházím na srazy nároďáku s hodně těžkým srdcem. Mám ale to velké štěstí, že manželka je bývalá ligová baskeťačka a rozumí tomu, co to pro mě znamená. A taky rozumí tomu, co to může znamenat pro celou republiku, že jí můžu dopomoct k takovému historickému úspěchu. Velký kredit tu samozřejmě patří nejen mojí, ale i dalším manželkám a partnerkám, že to zvládají a podporují nás a je už pak jen na nás, jak se jim za to odvděčíme.“

 

Už proti Finsku ukázal, jakým defenzivním specialistou může být. Po rychlých dvou faulech Martina Kříže ho trenér Ginzburg nasadil na největší hvězdu soupeře a člena nejlepší pětky nováčků letošního ročníku NBA Markkanena. A bránil ho skvěle. S nadsázkou vzpomíná na jeden zápasový fragment: „Šel do výpichu, srazili jsme se bok na bok a on sletěl na zem jako Neymar v nejlepší formě, načež na mě řval, jestli ho chci zabít a podobně. Musel jsem se pousmát a zamyslet, jestli nastupuje v mužské, nebo ženské NBA, a to jsem ještě WNBA urazil. Přišel mi jako filmující fotbalista, ale možná se spíš projevila frustrace z jeho celkového výkonu a z toho, že neodvádí, co se od něj čeká.“

 

Jako kapitán má mandát vyjadřovat se tolik diskutované absenci dvou největších českých hvězd současnosti a třeba se i zapojit do jejich oslovení před dalším pokračování kvalifikace: „Myslím, že přesvědčovat není třeba. Nemyslím, že kdokoli z těch, co chybějí, chyběl proto, aby ho někdo víc přemlouval. Velmi dobře vědí, že je ten tým potřebuje, což jim milerád osobně zopakuju, kolikrát kdo bude chtít – ať jako kapitán, kamarád, nebo ten, kdo by chtěl dostat tenhle tým co nejdál.“

 

Rozhodně to ze své pozice nevidí tak, že kdo nereprezentoval v úspěšné první části kvalifikace, má do národního týmu dveře zabouchnuté: „Vůbec to tak necítím – nechci to ani nazývat křivdou nebo zradou - tak, že my si to teď musíme oddřít i za ně. Takže kdokoli z těch, co chybí, budou vždy vítaní. A pokud každý dokáže, že v tom týmu má být, tak ať v něm je pro kterýkoli další zápas nebo turnaj. Mně spíš přijde trochu líto, že „Satyho“ nejvíc a v podstatě na podobné úrovni i „Veselku“ často kritizují za to, že chyběli. Když se to ale porovná s některými dalšími hráči z jiných nároďáků, tak zase tolikrát nechyběli. A tím, že já si velmi dobře uvědomuju složitost jejich situace a náročnost nabitějších a intenzivnějších sezon, které mají i oproti nám v Nymburce, s rolemi, které zastávají, s tím, že musejí myslet na pár let dopředu, není to pro mě tak nepochopitelné jako pro různé lidi kolem…“

 

Po krátkém letním oddychu kvalifikace pokračuje domácím zápasem s Ruskem (13. září) a utkání v Bosně a Hercegovině (16. září).