Kapitán hlásí návrat. Jedeme podle plánu, chválí si Pumprla

V Německu si v přípravě proti maďarskému výběru poranil kotník. Minuty možné paniky, že by mohla česká basketbalová reprezentace pro blížící se mistrovství světa přijít o svého kapitána, vystřídala drobná úleva. Pavel Pumprla by šampionát měl stihnout. Na posledním přípravném turnaji v Soulu zatím do zápasů nezasáhl. To by se ale mělo změnit zítra v zápasové generálce proti Litvě.

 

I bez svého kapitána dokázali Lvi na turnaji v Soulu získat dosud dvě vítězství. Pravda, Angola ani Korea nebudou na světovém šampionátu patřit k těm, kdo budou čeřit vodu v těch nejhornějších patrech. I tak ale utkání ukázala, že neúnavný bojovník je především na defenzivní polovině hřiště potřeba. Zítra by se jeho návratu měli dočkat. I když zatím asi v omezené roli.

 

„Zatím jedeme podle plánu. Po včerejším pokusném rozcvičení před zápasem přišel dnes pokusný trénink, kde jsem se byl schopný zapojit do hry pět na pět i na delší dobu, než jsem čekal. Pokud se do zítřka nestane nic nepředpokládaného, tak je domluva, že bych zkusil vyběhnout i do zápasu. Nevidím to na nějakou standardní porci minut, i když to vždycky přijde se zápasem. Plní se ale vývoj, který jsme si předsevzali,“ popisuje svůj aktuální stav Pumprla.

 

Zranění nepřišlo ve vhodný okamžik, ale stále ještě bylo dost času s tím něco udělat. Pavel Pumprla tak podle všeho přišel „jen“ o dva zápasy, i když ve chvíli, kdy příprava na světový šampionát vrcholí. „Upřímně, když jsem viděl, jak ty dva zápasy tady vypadaly a probíhaly, tak to zas taková škoda nebyla. Samozřejmě je to škola hrát s jiným typem soupeře, i když asi ne úrovňově, jaké bude Japonsko. Tím, že zranění nebylo delší a byl jsem ze hry plus mínus týden, tak to není nic hrozného, že bych měl vypadnout z rytmu,“ je si jistý.

 

Do konce přípravy zbývá odehrát zítřejší utkání se silnou Litvou. Ta zde v Soulu své soupeře drtila vždy po změně stran. Aniž by znal výsledek zítřejšího střetnutí, může se Pumprla pustit do hodnocení prozatímních výsledků, kdy Češi padli jednou z osmi zápasů: „Vzhledem k síle soupeřů odpovídá poměr vítězství a porážek. Teď nás ale čekají, včetně zítřka a pak ve skupině, čtyři ohromně těžké zápasy. Mysleli jsme si dopředu, že ten s Japonskem bude trochu víc na pohodu, ale podle jejich výsledků to vůbec tak nevypadá. Přípravu hodnotím pozitivně, posouváme se hrou dopředu, ale upřímně potřebujeme zařadit ještě vyšší rychlostní stupeň, abychom něco z těch těžkých zápasů povyhrávali.“

 

Oba turnaje, které dosud Češi odehrály byly fyzicky velmi náročné. Svěřenci trenéra Ginzburga museli zvládnout vždy tři zápasy ve třech dnech. Alespoň v Soulu si mohli na jeden den uprostřed turnaje odpočinout. Po víkendové dvojzápasové šichtě měl tým v pondělí od utkání volno. A protože trenér naordinoval jen odpolední dlouhý trénink, mohli se Lvi vydat do centra korejské metropole.

 

To bylo až do dneška jejich zraku skryto. Tým se mezi hotelem a halou pohybuje pouze po předměstí a centrum nechává necelou hodinu cesty vzdáleno.

 

„Ještě včera jsme tam vložili společnou hráčskou večeři. Měli jsme to původně v plánu v Čechách, ale nějak nám na to nezbyl čas. Je to trochu rozdíl než dávat si týmovou a pořád stejnou večeři na hotelu, tak jsme vyrazili tady kousek do restaurace,“ tmelili basketbalisté partu ještě včera po zápase s Koreou.

 

„Plus k tomu ten dnešek. Upřímně, nevím kolik je toho tu k vidění, ale asi jsme toho neviděli tolik. Bylo to zpestření, abychom nemuseli pořád všem vysvětlovat, že jsme ze Soulu viděli jen letiště, hotel a halu. Jak jsme všichni shodně prohlásili, tak kdy se do Soulu zase dostaneme… Natož se podívat takhle do města, navíc organizovaně a se vším zařízeným. Člověk pak má zase o čem povídat a ne jen o basketu,“ kvitoval dopolední program kapitán.

 

Teprve dnes si tak Češi vyzkoušeli pravé korejské podnebí. Slunce se naštěstí většinou shovívavě nechalo zakrýt mraky, i tak bylo v ulicích hlavního města pěkné horko. V Šanghaji by měla být teplota ještě o pár stupňů vyšší. Navíc se přidá vlhkost a všudypřítomný smog.

 

„Aklimatizace probíhá fajn i tady v tomhle. Když jsme odjížděli z Čech, tak se to tam blížilo už lehce k podzimnímu počasí. Teď jsme znovu do toho spadli. Myslím, že venkovní teplo nám nevadí. Po venku se přeci jen tolik nepohybujeme. V hale to znát nebylo,“ popisuje své zkušenosti s asijským podnebím.

 

Basketbalisty tak paradoxně spíš než teplo ohrožuje zima: „Horší jsou, a některým lidem udělaly problémy, přechody mezi teplem venku a až extrémně klimatizovanými prostory v hotelu, kde se to pocitově pohybuje kolem 15, 16 stupňů. To je pro tělo přidaná zátěž, ale předpokládám, že podobně to bude i v Číně, takže i z tohoto pohledu je dobré, že si to odbudeme tady. Snad to tam nebude ještě větší extrém.“