Hruban: Jako kapitán reprezentace jsem vlastně manažer, v Nymburce šlapeme jak hodinky

Velkou radost měl z alespoň částečného návratu do tréninku kapitán reprezentace basketbalistů Vojtěch Hruban. Ten si po řeholi v Nymburce i reprezentaci užil zasloužený odpočinek, radši by ho ale vyměnil za vrchol sezóny. Třicetiletý ostrostřelec absolvoval poslední z pravidelných nedělních kvízů na Facebooku Českého basketbalu.

„Čas na odpočinek a rodinu byl fajn. Na druhou stranu to bylo za cenu toho, že se nám zkrátila skvěle rozjetá sezóna, kterou jsme si všichni užívali. Takový odpočinek bych si určitě rád odpustil, ale tak to prostě někdy chodí,“ je smířený Hruban, kterému chybělo každodenní setkání s nymburskými spoluhráči.

 

„Bylo zvláštní se nevidět se spoluhráči, jen sem tam jsme si napsali zprávu. Jakmile jsme začali znovu trénovat, tak člověk pozná, že mu kontakt s okolím chybí. Normálně je pravidlem, že se prakticky celý rok vídáme na denní bázi a najednou jsme úplně odstřihnutí. Bylo to pro nás strašně divné, ale tak to měli vlastně všichni. Poznali jsme, že sociální kontakt je potřeba,“ uvědomil si.

 

Hruban a spol. přišli o závěr skvěle rozehrané sezóny v Lize mistrů, která byla v porovnání s tažením v ročníku 2018/19 jako noc a den.

„Kdyby se nedohrála ta loňská sezóna, tak by to asi bylo daleko lepší. (smích) Letos tým fungoval úplně jinak. Lidsky jsme si sedli, měli jsme super chemii a šlapali jako hodinky. Basketbalový talent byl také hodně jinde. Nejdůležitější ale bylo, že každý, kdo do týmu přišel, mu dodal něco jiného, hráči se doplňovali a jejich schopnosti také. Všechno zapadlo dohromady a je obrovská škoda, že jsme nemohli tu sezónu dohrát do konce. Můžeme mít dobrý pocit ze svých výkonů,“ říká Hruban, který slouží od února jako kapitán reprezentace po Pavlu Pumprlovi a má tak trochu povinností navíc.

 

„Funguji teď jako taková spojka mezi týmem a manažerem Michalem Šobem, který pro nás zařizoval ty letní soustředění. Fungoval jsem jako překladiště informací, protože on mi volal, co se bude dít a já zjišťoval požadavky od kluků. Je to tak trochu manažerská funkce místo té hráčské,“ směje se.

 

Kladenský rodák se už snaží radši nemyslet na to, kde by mohl být nebýt koronaviru. Neřeší tak možnost, že by za chvíli startovala olympijská kvalifikace, a právě teď by finišoval klubovou sezónu s Nymburkem.

 

„Je to celé ještě trochu divnější, když si člověk vzpomene, kde mohl být. Máme pocit, že jsme někde uprostřed léta a ono to tak není. Pořád nám to někdo předhazuje, že by začalo play off, teď by se hrál tenhle zápas, mohlo být Final Four Ligy mistrů a podobně. Je to celé jen kdyby a ta sezóna byla ukončená jiným způsobem a zápasy neproběhnou. Já jsem rád, že už se zase můžeme hýbat společně, můžeme trénovat, protože to je krok správným směrem,“ hledá pozitiva.

 

Hruban je také jeden z patronů školní basketbalové ligy ČD Cup, ve které se hraje o účast v dalším ročníku oblíbené Jr. NBA League. A ví patron, kolik týmů v soutěži je?

 

„Vím, že se přihlásilo hodně škol. Bylo to snad někde kolem stovky, lehce pod, protože jsme vtipkovali, že příští rok stovka musí padnout. Doufám, že to vyjde,“ usmívá se.

 

Došlo i na dotazy fanoušků na Instagramu, které zajímalo třeba, kolik bodů dal nejvíc za národní tým. „Podle mě 30 proti Finsku. Víc jsem asi nikdy nedal, byl to prostě povedený večer,“ vypálil rychle správnou odpověď Hruban.

 

Sledující zajímalo také, kdo je pro něj největší osobností českého a československého basketbalu vůbec a po roce 2000. „Z těch dřívějších dob si vážím Jirky Zídka staršího, který měl neuvěřitelnou kariéru, byl nejlepší basketbalista Evropy, což je něco, co nikdo nedokázal napodobit a asi dlouho nedokáže. Od roku 2000 to asi bude Tomáš Satoranský, který má sice ještě kus kariéry před sebou, ale už teď toho pro český basket dokázala strašně moc a je ten první,“ ocenil Hruban reprezentačního spoluhráče.

 

A nechyběla ani tradiční otázka na basketbalové začátky. „K basketu jsem se dostal velkou náhodou. U supermarketu na Kladně mě s mamkou zastavil tamní basketbalový trenér a zeptal se jí, jestli by nechtěla dát kluka na basket, když je tak vysoká. Kdyby se tahle náhoda nestala, tak bych asi nepotkal ty správné lidi, kteří mě ke sportu přivedli,“ popsal Hruban.