Díky, kapitáne. Pumprla pověsil repre dres na hřebík

V basketbalových fanoušcích se po zápase se Srbskem a zápisu do historie musely prát smíšené pocity. Euforie ze šestého místa a především z předváděné a všeobecně hodně oceňované hry trochu srážel smutek. Kapitán šestého nejlepšího celku na světě Pavel Pumprla ohlásil, že právě odehrál svůj poslední zápas za reprezentaci. Na druhou stranu, kdo by mu nepřál skončit na vrcholu.

 

Ti nejbližší tušili. Pavel Pumprla už naznačoval, že by světový šampionát, kam českou reprezentaci dovedl poprvé v samostatné historii z pozice kapitána, mohl být jeho poslední akcí s národním týmem. Jenže třeba pro spoluhráče to byl šok. Nikdo z nich tomu zprvu nemohl uvěřit. Jak typické…

 

Když předstoupil před novináře, aby se ze svého rozhodnutí vypovídal, začal humorem sobě vlastním. Kdo jiný by také mohl na otázku, jak dlouho v něm tak zásadní rozhodnutí zrálo, jako Pavel Pumprla s úsměvem: „Muselo to k tomu směřovat tak nějak celou kariéru.“ Pak ale přeci jen přešel do vážného tónu.

 

„Před šampionátem jsem byl ještě trochu na vážkách, ale už jsem se k tomu konci přikláněl. Nechtěl jsem ale končit s nějakou obrovskou hořkostí a zklamáním, to by mi moje srdce bojovníka nedovolilo,“ vysvětloval. Šesté místo mezi světovou elitou je pro český basketbal obrovským úspěchem. Pavel Pumprla může být pyšný, končí na vrcholu.

 

Spoluhráči věří, že by ho ještě mohla zviklat olympijská kvalifikace za rok nebo domácí EuroBasket 2021. „Jistěže EuroBasket na domácí půdě je lákadlo, bude to zase něco nového, ale taky to bude za další dva roky a já s tím co prožil za poslední tři týdny, v dobrém i zlém, protože ta daň, kterou pro mě bylo strávit přes tři týdny pryč od rodiny, byla neskutečná. Jediným štěstím bylo, že to dokázaly vyvažovat naše úspěchy tady a z toho pohledu jsem rád, že ty příští letní měsíce už budu moct trávit s těmi, které tak moc miluju,“ přibližuje své hlavní pohnutky.

 

Ke konci ho navíc vedla i symbolika, kterou ve svém posledním vystoupení v dresu národního týmu hledal: „Skončili jsme šestí a já většinu kariéry hraju s číslem 6, takže tohle byla taková pěkná tečka a i když věřím, že by ještě bylo do budoucna víc zápasů, kdy by to končení bylo teoreticky ještě příjemnější, tak z mého pohledu je to krásný vrchol teď. Je to teď deset let, co jsem v národním týmu a za tu dobu jsme se pousnuli na náš Mt. Everest oproti tomu, kdy jsem u toho já začínal. Je prima končit na špičce?“

 

Udělat takové rozhodnutí nebylo vůbec lehké. Pavel Pumprla nad ním dlouho přemýšlel. A pak to najednou přišlo. Poslední siréna a je konec. V ruce držel míč, se kterým odehrál svůj poslední reprezentační zápas a který pro něj u delegáta FIBA vyprosil reprezentační manažer Michal Šob. „Trochu jsem myslel, že budu brečet, ale to spíš padlo na trenéra Ginzburga, když musel za mě na tiskovce říct, že končím,“ odkazoval na tiskovou konferenci, kde se trenérovi slyšitelně třásl hlas.

 

„Teď se ještě držím, ale ono to přijde, protože jsem citlivý kluk, což o mně všichni ví. Ty pocity jsou ale prima, protože mám možnost skončit jako šestý na světě. A jen mě mrzí, že už tady s námi jako hráči nemohli být Jirka Welsch, Peťa Benda, Luboš Bartoň, kteří toho s nároďákem prožili taky hrozně moc a takový úspěch si zasloužili. Dík jim teď patří za to, že nám pomohli vyšlapat tu vestu až sem,“ nezapomněl na bývalé spoluhráče, bez kterých by k současnému úspěchu bylo na míle daleko.

 

Za deset let v národním týmu toho zažil opravdu hodně. Začínal, když se český basketbal plácal v bahně a bojoval vůbec o možnost utkat se v kvalifikaci o EuroBasket. Nakonec to byl začátek úžasné dekády, která vyvrcholila šestým místem na světě.

 

„Je toho spousta, protože ta cesta mířila pořád vzhůru. Byl tam můj první EuroBasket ve Slovinsku, pak další super úspěšný ve Francii, ten další jsem kvůli zranění musel vynechat, ale přišla i olympijská kvalifikace a pořád to stoupalo. A zakončili jsme to tady. Ani sám sobě bych nemohl udělat, že bych pokračoval,“ přemítá teď už bývalý kapitán.

 

Českou reprezentaci teď čeká doba po Pavlovi Pumprlovi. Stejně jako se musela v minulých letech vypořádat s odchodem Jiřího Welsche, Luboše Bartoně nebo Petra Bendy, věří Pumprla, že ani jeho odchod nebude mít negativní vliv na nastoupenou cestu vzhůru: „Díky nové krvi se teď třeba podaří vyhrát olympijskou kvalifikaci, kterou jsme si tady na šampionátu vybojovali, a na ME doma za dva roky už bude třeba kádr opravdu trochu protočit, protože se musí myslet i na dobu po EuroBasketu, kde už by to bylo mimo mě úplně. Jsem rád, že se teď budou moct zapojit další kluci a zažít to skvělé, co jsem si mohl zažít já, i když to při nástupu na takhle rozjetou loď budou mít o dost těžší a budou muset přeskakovat takovou laťku.“

 

Pavle, kapitáne, moc Ti děkujeme za všechnu basketbalovou radost, kterou jsi v národním týmu rozdával. Smekáme klobouky.