Devadesátka Veruny

Devadesáté narozeniny dnes slaví členka Síně slávy České basketbalové federace a mistryně sportu Věra Horáková-Grubrová.

Věra je bývalá reprezentantka a trenérka mládeže. S basketbalem začala ve čtrnácti letech v Českém plaveckém klubu, který prováděl prostřednictvím Milana Holuba nábor do družstev pro košíkovou. Dlouhá léta je známá pod přezdívkou Veruna. Psal se rok 1947 a Věra už tehdy chodila cvičit do místního Sokola Brno IV v Černovicích. Postupně přes aktivní cvičení na nářadí a pravidelným pohybem, se dostala na basketbalové hřiště. Bylo to v malé tělocvičně na Bratislavské ulici a prvním trenérem byl právě Milan Holub. Svoje první basketbalové soustředění absolvovala pod vedením Stanislava Vykydala, v nedalekých Židlochovicích. O dva roky později, v roce 1949 si ji všiml trenér Jiří Pošvář a hned se octla na soupisce Sokola Brno I a Spartaku ZJŠ. V sezoně 1952/53 už hrála ligová utkání za Žabovřesky. Bylo to rok poté, co se v Žabovřeskách slavil první titul. V klubu zůstala celé tři sezony a získala třikrát druhé místo v nejvyšší basketbalové lize žen.

Od roku 1954 hrála pod trenérem Jiřím Štaudem v armádní tělocvičně v areálu University obrany v Králově Poli. V týmu odehrála osm ligových sezon, kdy hráčky Slávie VS Brno celkem pětkrát získali medailové umístění, ale na titul se nikdy nepodařilo dosáhnout. Třikrát stříbro a dvakrát bronz zdobil brněnská děvčata. Marně dobývali mety nejvyšší, ale v lize kralovali pražské celky v čele se Slovanem Orbis Praha. V sezoně 1963/64 nastupovala již v dresu KPS Brno a pod trenérem Jindřichem Drásalem to byla další bronzová příčka a rok na to je to stříbrná medaile a opět těsně za pražským Orbisem. Na sezonu 1967/68 se vrátila do Slávie VŠ Brno. Sezona 1972/73 byla její poslední. V československé basketbalové lize odehrála Věra 19 sezon. Tři sezony za Žabovřesky Brno, osm za Slávii Brno, čtyři za KPS Brno a čtyři sezóny za Univerzitu Brno, v nichž s týmem získala v ligové soutěži za umístění na 2. a 3. místě celkem 11 medailí, sedm stříbrných a čtyři bronzové.

Věra Horáková hrála v národním mužstvu žen v letech 1953 až 1964 celkem 100 mezistátní utkání. V roce 1959 odehrála mistrovství světa v Moskvě, kde naše reprezentační mužstvo obsadilo třetí příčku a v roce 1964 nestačili pouze na celek Sovětského svazu a z Peru přivezli basketbalistky Československa stříbrné medaile. Její účast na mistrovství Evropy se zastavila na čísle pět. Když byla Věra v sestavě národního mužstva, vždy se do vlasti přivezla medaile. Stejně jako v lize však nikdy nedosáhla na tu metu nejvyšší. ME 1954 Bělehrad druhé místo, 1956 Praha třetí příčka, 1958 v Polsku a 1960 v Bulharsku opět bronz. Svoje putování po evropských šampionátech završila v roce 1962 na mistrovství, které se hrálo ve francouzských Mylhúzách. Ve finálovém utkání opět naše reprezentační družstvo žen podlehlo neúnavným Ruskám. 29. září 1962 v Paříži prohráli naše reprezentantky 63:46 a byly z toho opět stříbrné medaile.

Jedenáct let byla stálou členkou reprezentačního družstva a po celou tu donu vedl národní mužstvo trenér tehdejšího pražského Orbisu Svatopluk Mrázek. „Jeho zásluhou jsme dosáhly všech těch zmiňovaných úspěchů”, vzpomíná Věra na trenéra. „Tréninky v klubu probíhaly čtyřikrát týdně a dvakrát v týdnu jsem měla ještě individuální trénink“, dodává k náročnosti na technickou a fyzickou přípravu, která byla nutná k udržení výkonosti národního mužstva na mezinárodním poli. Po skončení reprezentační kariéry se ještě pustila s Lubošem Polcarem k návratu VŠ Brno (Univerzity) do nejvyšší ligové soutěže žen. Pak začala s tréninkem malých děvčat. Nejprve v Domě pionýrů a mládeže v Lužánkách a pak v Králově Poli, kde při ligovém klubu působilo středisko vrcholového sportu. Učila své svěřenkyně hře, kterou si sama tak oblíbila. „Basketbal to je hra pro 10 lidí na malém hřišti a být lepší vyžaduje kombinaci, chytrost a vynalézavost, nezbytnou fyzickou přípravu a ochotu podřídit svoji individualitu potřebám družstva. Vzniká velký prostor pro herní fantazii. Jak už s tou danou situací hráčka naloží, je okamžik, kdy se trenéři rozhodují, co je pro basketbal a družstvo prospěšné. Proto je basketbal sport náročný, zároveň vzrušující pro hráče a diváky jako málokterý z jiných sportů”, dodala na závěr našeho rozhovoru. V roce 1999 uvedena do Síně slávy města Brna a v roce 2005 uvedena do Síně slávy České basketbalové federace.

Věru čeká na narozeninový den speciální program připravený klubem Žabiny Brno a městem Brnem v jehož rámci proběhne posezení s paní primátorkou, nejbližší rodinou a zástupcem klubu na brněnské radnici. Tímto jí zástupci ČBF přejí hlavně hodně zdraví a štěstí do budoucích let.