Chtěly jsme zlato, ale tahle bronzová je cennější

Nejlepší střelkyní českého týmu na evropském šampionátu divize B do dvaceti let byla dvanáctibodová Valentýna Kadlecová. Opora ligového Chomutova se vyhnula otravě jídlem, která postihla desítky hráček ze všech týmů na turnaji v bulharské Sofii a dovedla svůj tým ke třetímu místu a návratu do elitní divize pro příští rok.

„Z holek jsem na tom asi nejlépe, protože to, co měly ony, mě minulo. Takže jsem to zvládla v pohodě a cítím se pobitá, bylo to náročné, ale dobře to dopadlo. Nejspíš holky snědly něco špatného. Na začátku jsme nevěděly, o co jde. Postupně ale začaly odpadat hráčky z více týmů, tak nám došlo, že to asi bude z jídla, i když hlavní doktorka říkala, že to bude ze sluníčka, což jsme vyloučili. Byla to nepříjemná situace, oddělovali jsme pokoje, abychom byli zvlášť, aby se to nerozneslo,“ vyprávěla na letišti po návratu novinářům Kadlecová, která pětadvacetiminutový průměr na zápas vyšponovala ke třiceti minutám v posledních duelech.

Češky prošly turnajem s jedinou porážkou v sedmi zápasech, byla to ale málem osudová prohra v semifinále s Nizozemskem, kdy Češky postihla otrava jídlem a málem přišly o postupovou pozici. 

„V prvním poločase jsme se do toho snažily dát všechno a když jsme přišly do šatny, tak jsme se úplně klepaly vysílením. Bylo to šílené a ta energie nešla nijak dohnat. Holky nejedly, takže neměly žádnou sílu. Budu na to vzpomínat asi hodně dlouho a nebudou to úplně hezké vzpomínky,“ vypráví dvacetiletá basketbalistka o zápase, ve kterém Češky vedly na začátku druhé půle o šestnáct bodů, ale nakonec padly 71:85, když jim viditelně došly síly.

„Já jsem to jen pozorovala se slzami v očích, bylo mi holek líto, protože jsme byli úplně bezmocní. Trenéři lítali kolem holek, snažili se jim nějak pomoct. Pořád se jezdilo do nemocnice a jsem moc ráda, že jsme to nakonec zvládly,“ popisuje dramatickou situaci posledního víkendu Kadlecová.

Necelých čtyřiadvacet hodin po prohře s Nizozemskem tak musely Češky nastoupit do klíčového zápasu o třetí místo proti Islandu, který obrovským nasazením urvaly 77:52.

„S Islandem to byl vlastně podobný začátek jako s Nizozemskem a bylo strašně těžké to udržet až do konce. Na konci se nám strašně ulevilo, že jsme to zvládly po tom všem, co jsme si zažily. Islanďanek bylo také méně a bylo to o něco vyrovnanější, ale měly jsme více síly za což jsem na náš pyšná,“ pokračuje Kadlecová. 

Ta má na kontě hned několik mládežnických úspěchů v čele se stříbrnou medailí z ME U20 před dvěma lety nebo sedmého místa na světovém šampionátu U19 z loňska, teď pro ni ale mládežnická reprezentační kariéra končí.

„Prožila jsem si hodně mistrovství a tohle bylo asi nejvíc intenzivní. S holkama jsme si to moc užily, brečely jsme, smály jsme se, byly to skvělé pocity,“ zamyslí se při pohledu zpět.

Jinak ale čeká Kadlecovou hned několik změn, když se po sezóně rozloučila s Chomutovem, který ji basketbalově vychoval a půjde se dál zlepšovat společně se studiem na univerzitě do USA.

„Další mé kroky povedou do Ameriky. Byl můj životní sen si zahrát na univerzitě, takže mířím do Indiany. Oni si vybrali mě už asi dva roky zpátky. Pořád jsem se rozmýšlela, jestli tam půjdu. Během posledního roku, co jsem hrála EuroCup a nestudovala jsem, tak jsem si řekla, že studium k basketbalu je dobré, že člověk zaměstná hlavu, a to mě definitivně přesvědčilo,“ popisuje rozhodovací procesy Kadlecová.

Přímo po návratu z Bulharska ale byla stále plná pocitů z úspěšného šampionátu.

„Měli jsme větší cíl, že vyhrajeme zlatou medaili, ale tahle bronzová je pro mě ještě cennější po tom, čím jsme si prošli za poslední dny turnaje. Holky jsou neskutečné, že zabojovaly i přes tu nemoc a jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí tohohle týmu,“ usmívá se.

Autor:
Reklama
Týden basketbalu na ZŠ