Byla jsem bezmocná, ale holky to daly, říká Krämer

Divoký evropský šampionát prožil reprezentační výběr žen do dvaceti let v bulharské Sofii. Lvice jely na turnaj divize B s jasným cílem vybojovat jednu ze tří místenek zpět mezi elitu a potvrzovaly roli favoritek až do finálového víkendu, kdy došlo u týmů k otravě jídlem na oficiálním hotelu a šampionát se málem nedohrál. Právě nemoc stála český tým semifinálový zápas s Nizozemskem a postupovou třetí pozici tak vybojoval až na poslední možnou chvíli proti Islandu.

„Byla to hodně složitá situace, protože je jasné, že na nikoho nemůžete tlačit. Musíte počkat, kdo přijde a kdo se odhodlá udělat ten krok a pomoct vám. Jsem ráda, že holky chtěly pomoct, vzaly za to a že jsme to ubojovali,“ ocenila trenérka týmu Marcela Krämer nasazení svých svěřenkyň a vůli bojovat, i když většinu týmu sužovaly silné žaludeční problémy.

Nejvíce se zdravotní patálie projevily v semifinálové bitvě s Nizozemkami, kde Češky vedly po skvělé první půli až o šestnáct bodů, ale pak jim došly síly a soupeř je přejel, čímž je odsunul do utkání o bronz.

„Byla jsem strašně bezmocná. Měla jsem pak několik telefonátů z rodiny a od známých, že jich mě bylo líto. Nevěděla jsem, co mám dělat, viděla jsem ty holky, jak chřadnou. Pak jsme to probírali s realizačním týmem a shodli jsme se, že kdyby nebyla přestávka, tak jsme to nějak dali, ale jak holky přišly do šatny, uvolnily se a spadlo to z nich. Viděly, že mají náskok, tak se najednou projevila obrovská únava. Nizozemky přitvrdily v obraně, tam se fakt nedalo nic dělat... Já jsem jen koukala,“ vzpomíná Krämer na těžké chvíle.

Při semifinálové porážce 71:85 nastoupilo do hry na větší úsek jen sedm hráček, navíc se ani ne o 24 hodin později hrál další zápas a bylo potřeba dát z trenérského hlediska tým zpátky dohromady.

„Nevím, jestli to bylo poučení pro zápas s Islandem, protože holky moc chtěly, ale to tělo prostě nereaguje. Viděla jsem, jak jsou holky v předklonu a nemáte tam koho dát. Pořád střídáte, berete timeouty a hecujete. Řekli jsme si, že to zkusíme a když budeme hodně prohrávat, tak se na to vykašleme a zkusíme to další den. Jenže to bylo pořád na dosah až skoro do konce. Bylo to obrovské zklamání, holky to obrečely a musely jsme je dávat do kupy, že za to nemůžou a zítra je další den,“ pokračuje trenérka KP TANY Brno v Chance ŽBL.

Když se pak podařilo zdolat v bitvě o bronz Island, připojila se k úlevě z postupu také obrovská únava nejen hráček, ale i celého realizačního týmu, který se snažil hráčkám nemocným i zdravým poskytnout maximální servis. 

„Po zápase s Islandem na nás padla obrovská únava. My jsme se snažili pomoci našim zdravotníkům tím, že jsme se taky starali o holky. Ve volný den jsme dělali všechno možné, přesto některé skončily v nemocnici. Pak jsme měli trénink, zápas a v noci jsme je chodili kontrolovat, jak jim je. Potom do toho spadl i realizační tým. Dvě noci jsem nespala, jen si lehnete, spíte hodinu a pak zas jdete někoho kontrolovat. Čekáte, že holky spí, ale ony místo toho zvrací. To bylo šílené. Vedle nás bydlely Slovenky a člověk jen slyšel za dveřmi šíleně zvuky. Výhra pro nás byla obrovská úleva, i když mě strašně mrzí, co se stalo Dominice Paurové. Když se to stalo, tak jsme si říkali, že nám to někdo snad opravdu nepřeje. Holky chtěly a daly to,“ neopomíná Krämer jednu z opor týmu, která se zranila po třech minutách posledního utkání s Islandem a má podezření na přetržený křížový vaz v koleni.

Zároveň to byla poslední mládežnická reprezentační akce pro většinu z hlavní osy týmu, který si připsal několik velmi slušných úspěchů. Jaké je uplatnění těchto hráček do budoucna? 

„V naší lize se holky určitě uplatní. Víme, že holky utíkají do práce a nechtějí se basketu profesionálně věnovat, takže tam vydrží. V reprezentaci to se uvidí. Myslím, že nastal silný ročník, takže dostat se tam bude obtížné. Každé hráčce jsem ale říkala, že když je jim tak 23-24 let, tak nastupuje tvrdý basketbal, kdy jsou hráčky zralé a musí podávat stabilní výkony. Mají ještě chvíli času si počkat. Některé holky skončí a ony nastoupí,“ myslí si trenérka.

Kdo zápasy v bulharské Sofii pilně sledoval, tak mohl vidět za košem na všech zápasech přítomnou trenérku seniorského národního týmu Romanu Ptáčkovou, která byla s výběrem U20 i na několika soustředěních a snaží se o propojení těchto dvou reprezentací.

„Musí fungovat návaznost na áčkovou reprezentaci. Mluvila jsem s ternérkou Ptáčkovou a říkala jsem jí, ať mi dá „playlist“, ale aby to mělo větší smysl, tak tam musí být třeba pět hráček. My jsme měly dvě, a to to ještě nebylo jisté. Já se zas přeci nemůžu učit její styl basketu, každá máme jiné pojetí. Dali jsme na stůl nějaké společné věci, bavili jsme se, ale primárně jde každý svou cestou. Holky se musí umět přeorientovat, nejsou novicky v seniorském týmu a musí vědět, co ženská kategorie hraje,“ hovoří Krämer zejména o Dominice Paurové a Emmě Čechové, které již patří ke stálicím seniorské reprezentace.