Basketbalistka století Milena Jindrová slaví 75. narozeniny
Dnes slaví jubilejní 75. narozeniny jedna z nejlepších basketbalistek československé historie Milena Jindrová.
Rodačku z Prahy přivedl ke sportu pod bezednými koši až v patnácti letech na gymnáziu v pražské Londýnské ulici známý propagátor basketbalu profesor František Gargela. Sportu rychle propadla, po maturitě šla studovat na FTVS a basketbalu zůstala věrná dodnes.
S výškou jen těsně přesahující 170 centimetrů by to v dnešním basketbalu asi měla těžší, tehdy to však chvíli zkoušela jak na křídle, tak na pivotu. Skončila však jako rozehrávačka, a hlavně excelentní střelkyně.
Už po třech letech trénování s oranžovým míčem začala hrát československou nejvyšší soutěž za Slavii VŠ Praha, kde strávila dlouhých čtrnáct sezon. Brzy se stala i stabilní členkou reprezentačního kádru a pod trenérem Svatoplukem Mrázkem si odbyla premiéru na světovém šampionátu 1964 v exotickém Peru, kde pomohla k zisku stříbrných medailí.
Za Československo odehrála dodnes rekordních 250 zápasů a během čtrnácti let získala čtyři medaile z mistrovství světa (po dvou stříbrech a bronzech), tři z evropských šampionátů (dva bronzy a stříbro) – to vše za devět účastí na vrcholných akcích FIBA. Zisku vysněného zlata zabránil celku Československa většinou jediný soupeř, a to reprezentace Sovětského svazu.
Z československé ligy má Jindrová celkem osm medailí, tituly získala v letech 1970 a 1973. Devětkrát byla v nejlepší pětce ligy, čtyřikrát byla vyhlášena nejlepší basketbalistkou Československa. Za svou ligovou kariéru nastřílela 6709 bodů a patří jí druhé místo historických tabulek.
S týmem Slavia VŠ Praha také startovala v šesti ročnících FIBA evropských basketbalových pohárů. V Poháru evropských mistrů se jejímu týmu nikdy nepovedlo přejít přes čtvrtfinálovou skupinu. V Poháru vítězů národních pohárů v roce 1973 skončila Slavia na 2. místě, když prohrála ve finále se Spartakem Leningrad. V Evropském poháru Liliany Ronchettiové (nynější Eurocup) pomohla Slavii v roce 1976 k celkovému vítězství. Odmítla několik nabídek na zahraniční angažmá a v závěru kariéry odehrála čtyři sezony v dresu Lokomotivy Košice, domů se vrátila až v roce 1981 jako trenérka.
V roce 1994 přivedla do kroužku basketbalu Sokola Pražského svého devítiletého syna Martina a pomohla vybudovat úspěšný mládežnický klub, který funguje dodnes. Je zařazena na čestné listině zasloužilých mistrů sportu. V roce 2001 byla vyhlášena vítězem ankety o nejlepší českou basketbalistku dvacátého století. V roce 2007 byla uvedena do Síně slávy České basketbalové federace.