Basket je teď v Česku třetí největší sport. Už teď cítíme vliv úspěchu z Číny, říká Welsch

Pro některé není cílem získat medaile. Někdy je znamením dobře vykonané práce fakt, že rodiče nemusí hledat pro své děti jiný basketbalový klub. Když Jiří Welsch vyrůstal, basketbal rozhodně nebyl jedničkou mezi sporty v České republice. Jeho otec dokonce pro své dva syny založil v rodných Holicích úplně nový klub, aby kluci mohli trénovat.

 

„Chtěl nám dát šanci hrát basketbal,“ vzpomíná Jiří Welsch na konec osmdesátých a začátek devadesátých let v rozhovoru pro web FIBA Europe.

 

Česká republika zažila nejvíc úspěchů na basketbalové scéně ještě za dob Československa, když mezi lety 1935 a 1985 dovezli basketbalisté 12 medailí z evropských šampionátů. Ani dlouhodobě úspěšné období nepřesvědčilo lidi v Česku k větší lásce k basketbalu, dlouhodobě je převyšují fotbal a hokej. Po letech v ústraní bylo pro Welsche a spol. parádním úspěchem dostat se na finálový turnaj EuroBasketu v roce 1999.

 

„Bylo to poprvé, co se nám to povedlo jako samostatnému státu. Byl to skvělý pocit a během kariéry jsem si mnohokrát vzpomněl právě na tenhle turnaj. Bylo mi teprve 19 a měl jsem to štěstí být součástí týmu, který postoupil na EuroBasket. Opravdu historický moment. Navíc jsme svými výkony zaskočili hodně lidí,“ vzpomíná s úsměvem Welsch.

 

Slovo „zaskočili“ navíc dostatečně nevystihuje to, co český tým předvedl. Jejich výkony způsobili jedno z největších překvapení historie šampionátu starého kontinentu, když hned v prvním zápase zaskočili Češi favorizovanou Litvu 78:62. Nezní to dostatečně přesvědčivě? Jen si poslechněte jména, které měla Litva v tehdejší sestavě: Sarunas Jaskevičius, Mindaugas Žukauskas, Saulius Štombergas, Eurelijus Žukauskas, Arturas Karnišovas a možná největší jméno ze všech pod košem.

 

„V bedně válel Arvydas Sabonis, plus většina z týmu Žalgiris Kaunas, který jen o pár měsíců dříve ovládl Euroligu. Nikdo nečekal, že bychom mohli vyhrát, ale hodně nás podcenili. To stejné se stalo o den později proti Řecku a začali jsme dvěma výhrami! Pamatuji si, že Luboš Bartoň nastřílel v prvních zápasech 24 a 26 bodů a mě se také celkem slušně dařilo. Bohužel nám to nevydrželo. V další fázi nás čekalo Chorvatsko, Itálie a Turecko a všichni se na nás mnohem lépe připravili. Už ale jen fakt, že jsme postoupili z Dijonu do Le Mans byl pro český basketbal úžasný úspěch,“ vypráví Welsch, pro kterého to byl individuálně velmi úspěšný turnaj a začal se o něj zajímat basketbalový svět.

 

„Byl to pro mě velký zlom, protože po tomhle létu se všechno změnilo. Hrál jsem na EuroBasketu, pak na Univerziádě a také s týmem do 20 let. Najednou jsem měl agenta, který mi říkal, že je o mě velký zájem z celé Evropy,“ vysvětluje Welsch, jak může jedno léto totálně změnit sportovní kariéru.  

 

Welsch poté hrál jako druhý Čech v NBA, prožil úspěšné roky ve Španělsku, aby se pak přes Belgii vrátil na závěr kariéry do České republiky. V národním týmu však mezi lety 1999 a 2007 neprožil žádný větší úspěch.  

 

Nedávno skončená dekáda však byla pro Českou republiku výrazně úspěšnější. Už nešlo o tým, který visel na jednom nebo dvou hráčích, čeští lvi se stali důležitou součástí basketbalové Evropy. V roce 2015 v osmifinále totálně rozebrali Chorvatsko, čímž postoupili v poprvé v samostatné historii mezi nejlepší osmičku EuroBasketu.

 

„Pro některé týmy není sedmé místo žádný velký úspěch, ale pro nás to bude vzpomínka, na kterou nikdy nezapomeneme. Po osmifinále s Chorvatskem, čtvrtfinále se Srbskem a následně i proti Lotyšsku, kde jsme si zajistili postup do olympijské kvalifikace, jsem se vždycky na chvíli pozastavil nad tím, jak daleko jsme to jako země, tým i celá federace dotáhli. Pocit, že jsem na tom měl svůj podíl, byl skvělý,“ říká Welsch.

 

Vypadá to, že basketbal v České republice je na vzestupu. Sedmé místo z Francie 2015 ještě překonalo loňské šesté místo na světovém šampionátu v Číně. Před Čechy skončilo jen Španělsko, Argentina, Francie, Austrálie a Srbsko, takže za výběrem Ronena Ginzburga skončil třeba našlapaný supertým USA.

 

„Myslím, že jsme perfektní příklad toho, co chtěla FIBA dosáhnout novým kvalifikačním formátem. FIBA chtěla dát menším zemím šanci kvalifikovat se a my jsme toho maximálně využili. Je to velká věc, protože národní tým je tahounem popularity basketbalu v Česku. Už teď cítíme velký vliv úspěchu v Číně a je to skvělé,“ pokračuje Welsch.

 

Ten byl dlouho symbolem vzestupu českého basketbalu, ale najednou při největším úspěchu v samostatné historii nebyl po osmnácti letech v reprezentačním dresu na palubovce.

 

„Bylo pro mě těžké komentovat zápasy pro televizi. Ještě nedávno jsem aktivně hrál a najednou sedím u obrazovky. Na druhou stranu jsem to strašně přál bývalým spoluhráčům, se kterými jsme stále kamarádi,“ říká Welsch.

 

Dlouholetý reprezentační kapitán se také ukázal jako skvělý lobbista, když stál v čele úspěšné prezentace před FIBA Europe Board, která vedla k přidělení České republice jednu ze základních skupin nejbližšího EuroBasketu.

 

„Všichni se na to moc těšíme, i když nás mrzí odložení kvůli koronaviru. Alespoň budeme mít víc času na přípravu. Bylo zajímavé být součástí celého procesu a zažil jsem ten skvělý pocit, když jsme se dozvěděli, že pořadatelství dostaneme. Byl to jiný pocit, než když vyhrajete na hřišti, ale i tak to bylo skvělé,“ usmívá se Welsch.

 

Když všechno sečtete, mají se fanoušci v Praze 2022 od týmu Tomáše Satoranského a Jana Veselého na co těšit.

 

„Fotbal je celosvětový fenomén a v Česku to není jinak. Navíc tu máme hokej, který je pro nás jako národní poklad. Nám se ale podařilo udělat z basketbalu třetí největší sport. Podařilo se nám oddělit od dalších sportů,“ uzavírá Welsch.

 

Když to řekne člověk, kterému musel otec založit tým, aby si vůbec mohl zahrát basketbal, zní to jako větší úspěch, než všechny z evropských a světových šampionátů. Tvoří to silný základ pro další Welsche, Bartoně, Satoranské a Veselé.